Z pouťového domu hrůzy do skutečného domu hrůzy totalitních režimů 20. století - takový je „jízdní řád smrti" Herzova filmového hororu. Při jeho sledování tuhne krev v žilách, ozývá se však i osvobozující smích. Bez něho by věčný příběh fascinace silou a mocí nebylo v tak sugestivní podobě snad ani možné přežít.

Zaměstnanec pražského krematoria Karel Kopfrkingl (Rudolf Hrušínský) miluje pořádek a systém, a to jak doma, tak v zaměstnání. Za jeho zdánlivě neškodným podivínstvím milujícího manžela, starostlivého otce dvou dětí a zaníceného vyznavače pohřbů žehem se však skrývá sexuální zvrácenost, nepřiznaný sadismus a chorobné spasitelství. Cestu dokořán otevře těmto dispozicím spojení s nacistickou ideologií, která mu dá okusit v plné síle opojnost fyzické síly a vlády nad druhými. Jenže jak ho upozorní jeho přítel, našeptavač a agitátor Walter Reinke (Ilja Prachař), v opravdové kariéře mu brání neárijský původ jeho ženy (Vlasta Chramostová), a tudíž i nečistá krev jeho dětí (Jana Stehnová, Miloš Vognič).

V tom okamžiku propuknou všechny Kopfrkinglovy deviace naplno. Teprve odstraněním svých nejbližších může totiž dát svým vášním průchod naplno a naplnit své mesiášské poslání nejen jako domnělé vtělení Buddhovo, ale i zcela konkrétně jako organizátor spalování lidí ve velkém, v koncentračních táborech... Černá groteska Juraje Herze (* 1934) se zjevně inspirovala mj. lidovými morytáty a kramářskými písněmi, nejde jí však o pouhé strašení. Je nadčasovým obrazem těsného vzájemného soužití ideologické a mravní perverze a zároveň výrazem excelentní souhry režiséra, kameramana, hudebního skladatele i herců,

Režisér Juraj Herz natočil v roce 1968 svůj třetí celovečerní film Spalovač mrtvol podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse, od níž se liší zejména v závěru. Vypráví příběh psychopatického maloměšťáka pana Kopfrkingla s nádechem "psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky", zasazený do 30. let 20. století. Osud filmu byl zpečetěn normalizací.

V roce 1973 byl titul vyřazen z distribuce kvůli údajné morbiditě. Pro kameramana Stanislava Milotu to byl jeho poslední hraný film a Herz se k hrané tvorbě mohl vrátit až koncem 70. let. Obnovená premiéra snímku se konala v roce 1990 v cyklu Filmy z trezoru. - Karel Kopfrkingl, zaměstnanec pražského krematoria (natáčelo se ovšem v pardubickém krematoriu), zapřísáhlý abstinent a nekuřák, se jeví jako spořádaný otec a milující manžel. Je však posedlý myšlenkou spalování těl a putování duší a miluje kremace, popel, prach, smrt. Domnívá se, že má romantickou a citlivou duši, ale jeho pokrytectví je záhy odhaleno při pravidelných návštěvách veřejného domu. Kopfrkingla snadno zneužije Němec Reinke a získá ho do služeb nacistické ideologie a především k obludným plánům hromadné likvidace lidí. Aby mu nic nestálo v cestě vzhůru, vyvraždí psychopat postupně svoji rodinu. Zachrání se možná jen dcera Zina.

Režisér Herz se ve filmu pokusil svým osobitým stylem vybudovat obraz člověka, patologicky posedlého smrtí a vlastní mocí. Vyprávění je zúženo na rovinu Kopfrkinglova deformovaného vidění světa a postupný rozklad jeho osobnosti. Důsledná stylizace obrazu (pomocí tzv. "rybího oka"), hra s montáží, fantaskní vidění bizarností na pomezí černého humoru, využití hororových prvků a především kongeniální herecký výkon Rudolfa Hrušínského, to vše tvoří pevně sevřené, výjimečné dílo.

ZDROJ: Filmový přehled

První filmová adaptace díla L. Fukse patří patrně k nejlepším, neboť spolehlivě vystihuje bizarní atmosféru a onen neskutečný svět panoptikálních postav, jimiž se spisovatelova tvorba vyznačuje. Neméně závažné je samozřejmě í stěžejní téma - nenápadný přerod zdánlivě slušného, tak trochu i romantického měštáka v sadistického vraha. Signifikantní je především doba děje: nástup fašismu a počátek (protektorátu. Postupně narůstající obludnost hlavního hrdiny je plně v souladu s narůs-tající obludností dějin. Režisér J. Herz při formálním ztvárnění naplno uplatnil svůj talent i svůj smysl pro bizarnost, deviaci a fantasknost.

Úředník krematoria Koprfkingl se tváří jako laskavý otec rodiny a starostlivý pečovatel o blaho druhých. Ve skutečnosti je to despota, vyšinutý jedinec, poznamenaný svou profesí. Své pokrytectví skrývá okázalým projevováním bezúhonnosti. Nenápadně podléhá vlivu svého známého, nacisty Reinkeho, a pozvolna přijímá zrůdnou ideologii. Napřed jen donáší, pak udává, a nakonec v zájmu kariéry (stane se ředitelem krematoria) i vraždí.

Zabije manželku Lakmé a čtrnáctiletého syna Miliho. Starší dceři se podaří uprchnout před jeho smrtícím úderem. A to vše jen proto, že manželka měla v sobě židovskou krev. Kariéra pana Koprfkingla vrcholí: vysoký nacistický pohlavár ho požádá, aby se podílel na přípravách masových kremací. Jednu ze svých životních rolí zahrál ve filmu Rudolf Hrušínský. Spalovač mrtvol dodnes nesporně patří ke špičkovým dílům naší kinematografie.