Charvát zatajuje před okolím, že byl ve vězení a nyní pracuje jako řidič nákladního auta. Vůči ženám se objevuje neovladatelná agrese a dopustí se dvojnásobné vraždy. Před ohrožujícím odhalením unese syna bytné. Film je natočen podle skutečných událostí.

Napínavé filmy patří od začátku kinematografie k soli programů kin. Není vůbec náhodné, že strhují značnou pozornost diváků. Už proto, že to jsou snímky akční, že se v nich mnoho děje, že se jako diváci máme na co koukat, že sledujeme rozvíjení zápletky mnohdy se zatajeným dechem. Proto taková obliba toho, čemu se nepřesně říká detektivka nebo správněji kriminální žánr. V naší domácí tvorbě nemáme zrovna mnoho podařených snímků tohoto druhu. To neznamená, že takové filmy u nás nevznikly. Pamatujeme se na některá díla režiséra Petra Schulhoffa, nezapomeneme na Sequensův televizní seriál případů majora Zemana, vždycky si připomeneme Polákovo Páté oddělení a některé jiné snímky.

Právě režisér Jindřich Polák, tvůrce někdejšího Pátého oddělení a nedávného snímku Noc klavíristy, nám nyní natočil nový akční film s názvem SMRT STOPAŘEK. Jak vidět, nejde o to, utajit před divákem oč ve snímku jde. Nesnaží se o to od začátku ani scénář, na němž režisér spolupracoval s Vojtěchem Měšťanem a který vznikl podle skutečné události. O nijaké utajování také nejde. Protože to je film, který si vzal za cíl především varovat, být výstrahou.

V tom spočívá i oprávněnost díla. V tom, že se snaží varovat některé lehkomyslné diváky či vlastně divačky, hlavně mladé, před nebezpečími, která na ně mohou čekat tam, kde je nepředpokládají. V tomto případě jde o to, varovat před neuváženým a lehkomyslným stopováním neznámých řidičů, které může také moc ošklivě skončit. Má to však háček, protože záporný hrdina příběhu, vrah Charvát, je vykolejený, nenormální člověk, který by znamenal obdobné nebezpečí i jinde než zrovna za volantem auta, a i pro jiné než jen pro stopařky.

Film Smrt stopařek je velmi poutavě natočený a nikdo nemůže pochybovat o tom, že získá mnoho diváků. Přes profesionalitu a zručnost, s níž je vytvořen, se však někde v polovině lomí, když se příběh obrací v celkem jiný, v příběh vyšetřování zločinu. A samotný závěr dokonce trošku přehání, stejně jako zbytečné zdůrazňování důležitých rekvizit, které při objevení doprovází tak zvýrazněný hudební doprovod, že každý hned ví, kolik uhodilo. Také závěr je trochu přitažený za vlasy a trochu až nadneseně se v něm útočí na divákovy nervy.

Vadí zbytečně zdůrazněný naturalismus ve scénách znásilnění a vraždy i potom ve scénách, kdy se vrah snaží zahladit stopy. Tady by asi méně bylo víc, i když i tohle jistě získá zájem hlavně senzacechtivých diváků. Je však otázka, jestli se právě tomu mělo vycházet tolik vstříc.

Hlavní vadu vidím v samém základu celého filmu, už v námětu a potom ve scénáři, který však s tím už ani nemohl nic dělat. Vrah Charvát je totiž vykolejený člověk, nenormální, tedy typ, který nemá společenské zázemí. Takový člověk se může pochopitelně vyskytnout v kterékoli společnosti kdekoli na světě a všude představuje stejné nebezpečí. A protože se nedozvíme nic, co by nám jakkoli objasňovalo, proč tomu tak je, nemůžeme než sledovat celý příběh jako celkem výjimečnou záležitost, která potom také nemůže mít onen společenský dopad, který snad tvůrci zamýšleli svému dílu dát.

Jinak nutno jen pochválit režiséra Poláka za to, jak si vybral herce, jak do hlavní negativní role obsadil neotřelou tvář polského hromotluka Marka Perepeczka (mluví ho Vilém Besser) i jak vybral představitelky mladých obětí, i to, jak pod jeho taktovkou všichni dobře hrají. Nelze než pochválit znamenitou kameru Josefa Vaniše, která při dobrých barvách dokáže až dokumentárně vytvořit atmosféru. Všechno to je herecky, režijně, kamerou i ostatními složkami filmové profese dobře udělané a to je klad. Přesto vzpomeneme na někdejší Polákovo Páté oddělení, protože přes všechnu, bohužel, nespornou tragickou aktuálnost výstrahy je Smrt stopařek přece jen právě společensky o mnoho méně hluboká.

KLIMENT, Jan. Filmové varování. Český napínavý snímek Smrt stopařek. Rudé právo. 1979 [20. prosinec], roč. 60, č. 300, s. 5.

Na motivy skutečného kriminálního příběhu .
Mladá číšnice Klímová jede autostopem starým nákladním vozem, jehož šoférem je Charvát. Cesta má značně dramatický průběh, ale Klímová je typ člověka, který se dovede smířit s každou situací, a takse se svým "svůdcem" dokonce snaží spřátelit. Netuší však, kdo řidič Charvát opravdu je a že její poovolné chování jí zachránilo život. Charvát je velmi nebezpečný. Právě se vrátil z výkonu trestu, což pečlivě tají. Bydlí jako spořádaný nájemník u rozvedené paní Jarošové, jejíž synek Míša má Charváta skuteřně rád. Charvátovo chování k ženám má však vysloveně patologické rysy. Snad za to poněkud může jeho samota, kterou těžce nese, a jeho podvědomá touha po rodině. Při rozhovorech s neznámými lidmi se Charvát představuje jako ženatý člověk, otec syna, kterého v jeho představách hraje malý Míša. Jednou v noci Charvát velmi zatouží po ženě. Jezdí proto se svou dodávkou krajem, až potká dvě dívky: Evu Vaňkovou a Martu Černou, kterým ujel poslední vlak. Dívky uvítají Charvátovu nabídku, že je odveze kam budou potřebovat. Tento autostop byl jejich posledním. Charvát zahrabe mrtvoly dívek na skládce, ale i při vší opatrnosti zanechá několik stop: auta si všimnou náhodní pozorovatelé a při likvidaci svršků obětí vytrousí doma v kůlně zlaté hodinky Evy Vaňkové. Přesto Charvátovi nahrává několik náhod. Podaří se mu na inkriminovanou dobu zajistit alibi, dostává nový vůz, jeden z hlavních svědků umírá náhle na mrtvici. Vyšetřovatel Kameník si při studiu detailních fotografií všimne, že vrah při rdoušení obětí zřejmě nepoužíval palce. I výpověď ženy, kterou Charvát znásilnil, hovoří o muži s deformovaným palcem. Na scéně se znovu objevuje číšnice Klímová, která na svém "příteli" žádá, aby jí přestěhoval nábytek do nového bytu. Charvát má v úmyslu jí ze strachu před udáním zavraždit. Klímová však v době, kdy se vraždy staly, byla mimo republiku a o celém případu nic neví. Proto není Charvátovi nebezpečná. Mezitím paní Vaňková informuje kriminalistu Kameníka o zlatých hodinkách, které její dcera nosila na krku. Popis hodinek vysílá televize. Pátrání dostane konkrétní směr, když je vrah náhle identifikován podle záznamů z vězeňské nemocnice. Charvát si totiž při výkonu trestu způsobil úmyslné zranění, které mu deformovalo palec. Matka malého Míši prožívá těžké chvíle: dozví se, že má v bytě "kriminílníka". Z televizního vysílání zjistí, že hodinky, které před nedávnem objevil Míša v kůlně, odpovídají popisu hodinek zavražděné… Bezpečnost si jede pro vraha, ale ten včas "Chytí vítr". Prchá za nedobrovolné pomoci bytné a jejího syna, kterého bere s sebou jako rukojmí. Charváta na cestě k hranicím sleduje Bezpečnost. Kameník ze strachu o dítě, které vrah ohrožuje ulradeným revolverem, dlouho váhá se zákrokem. Až těsně u hranic se podaří vraha zneškodnit a Míšu zachránit.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled