Rolník Rikichi vyslechne jak se vůdci banditů domlouvají, že s dalším přepadením jeho venice počkají do zběru úrody. Vyhladovění a vystrašení vesničané se rozhodnou, na radu zkušeného starého muže Gisaku, vyslat muže pro samuraje, kteří by byli ochotni chránit vesnici jen za stravu a nocleh. Není to jednoduchá úloha, ale jak Gisaku povídal:" Medvěd vychází z hory jen tehdy když je hladový, a proto je třeba najít hladové samuraje". A tak se Rikichi s dalšími muži vydává do města. Tam vidí, jak se samuraj Kambei pokusil vysvobodit unesené dítě z rukou únosců. Obleče se do šatů jako ubohý kněz, s jídlem v jedné ruce odvrátí únoscovu pozornost a dítě zachrání. Potom pokračuje ve své cestě. Přidává se k němu mladý samuraj Katsushiro a to jistě by chtěl udělat i bláznivý Kikuchiyo, původem rolník, který se vydává za samuraje. Ve městě se rolníci dohodnou s Kambeioem o ochraně vesnice. Ten se pokusí sehnat ještě nějaké samuraje, aby jich bylo alespoň sedm. Kambei sežene ještě pět samurajů a po cestě se k nim definitivně přidává i Kikuchiyo. Společně cvičí vesničany k ochraně před bandity...

Roľník Rikichi vypočuje ako sa vodcovia banditov dohovárajú, že s ďalším prepadom jeho dediny počkajú až do zberu úrody. Vyhladovaní a vystrašení dedinčania sa rozhodnú na radu skúseného starého Gisaku vyslať mužov po samurajov, ktorí by boli ochotní brániť dedinu len za stravu a nocľah. Nie je to jednoduchá úloha, ale ako Gisaku povadal: „Medveď vychádza z hory len keď je hladný, preto treba nájsť hladných samurajov“. A tak sa Rikichi aj s druhmi vyberie do mesta. Tam vidí, ako sa samuraj Kambei pokúsi oslobodiť unesené dieťa z rúk únoscu. Nechá si oholiť hlavu a oblečie sa do handier ako úbohý kňaz. S jedlom v ruke odvráti únoscovu pozornosť a dieťa zachráni. Potom pokračuje vo svojej ceste. Pridáva sa k nemu mladý samuraj Katsushiro a to isté by chcel urobiť aj bláznivý Kikuchiyo, pôvodom roľník, ktorý sa vydáva za samuraja. V meste sa roľníci dohodnú s Kambeiom o ochrane dediny. Ten sa pokúsi zohnať ešte ďalších ľudí, aby ich bolo aspoň sedem. Pri hľadaní sa naskytá pekné porovnanie s postavami v Siedmych statočných. Samuraj Kyuzo sa zaskvie v šermiarskom súboji s protivníkom podobne ako neskôr postava Vina (S. McQueen) , ktorý majstrovsky vrhá nôž. Či samuraj, ktorý rúbe drevo, aby mohol zaplatiť za večeru podobne ako postava Bernarda (Ch. Bronson). Podobne charaktery a osudy postáv Katsushira a Kikuchiya sú pretavené do postavy mladého Chica (H. Bucholtz).
Každopádne Kambei zoženie 5 samurajov a po ceste sa k nim definitívne pridáva aj Kikuchiyo. Spoločne cvičia dedinčanov k ochrane pred banditmi a 4 z nich pri obrane obetujú svoj život. Víťazmi však na záver nie sú samuraji, ako povedal Kambei „Víťazmi sú dedinčania“.

Slavný opus Akiry Kurosawy z roku 1954 Sedm samurajů se odehrává v 16. století, ale spíš než o tradiční japonský žánr džidaidžeki se opírá o hollywoodské westerny (především o díla Johna Forda). O blízkosti k nim svědčí slavný remake, western Johna Sturgese Sedm statečných (1960, FP 28/64), a o transponování příběhového schématu i do jiných žánrů, např. sci-fi Jimmyho T. Murakamiho Sador, vládce vesmíru (1980, FP 4/93 - V). Kurosawa posunul koncept dobrodružného příběhu do „umělecké“ roviny. Na půdorysu vyprávění o nuzných rolnících, kteří si najmou sedm profesionálních bojovníků na ochranu své vesnice před lapky, vytvořil mnohovrstevné vyprávění, v němž se vedle působivých bojových scén (jejichž pojetí pak obohatilo historii westernového žánru) prosazují i lyrické obrazy nebo sociální problémy. Filmaře ovlivnila četba ruských klasiků i znalost sovětských snímků (zejména Sergeje Ejzenštejna), na něž místy upomíná i formální ztvárnění. Obyvatelé vesnice jsou prezentováni jako kolektivní hrdina, přestože se mezi nimi objevují i výrazné typy (stařešina Gisaku z mlýna, jehož klapání zaznamenává osudové akcenty, přičinlivý mladík Johei, vdovec Manzó, obávající se o čest dcery Šiny, či rolník Rikiči, truchlící pro unesenou manželku). Samurajové jsou svébytnými osobnostmi; ovšem až v součinnosti s vesničany se mohou postavit přesile. Patří k nim sardonický, zkušený vůdce Kanbei, jeho horlivý žák ze šlechtické rodiny Kacuširó, mlčenlivý starý šermíř Kjúzó, „mistr sekery“ Heihači, Kanbeiův dávný přítel Šičiródži, rozvážný Gorobei a možná především divoký, rozervaný Kikučijo (v podání režisérova oblíbeného herce Toshira Mifuneho). Vesničané, pracující ve věčně se opakujícím cyklu ročních dob, v dobrém i zlém sdílejí společný odvěký úděl a jsou v očích režiséra jedinými možnými vítězi. Bezprizorní samurajové naopak představují společenství, historicky odsouzené k zániku, k jehož ztraceným ideálům sebeobětování a cti se dokáží znovu dopracovat jen díky těm, které pomáhali po staletí zbídačovat. - Vyprávění se dělí na dvě části (oddělené přestávkou): první líčí, jak Kanbei dává dohromady své spolubojovníky, druhá se odehrává ve vesnici a jejím okolí a popisuje přípravy k boji a boj samotný. Při střídání komických, lyrických a tragických situací hrají v druhém díle důležitou roli působivé přírodní exteriéry a proměny počasí (závěrečné střetnutí se odehrává v dešti a blátě). - V rámci Projektu 100-2009 se na plátna českých kin dostává restaurovaná verze, odpovídající původnímu tvaru uváděnému pouze v Japonsku (v USA a v Evropě se hrály kratší verze, především 158minutová, na níž se podílel sám Kurosawa). V Československu se film v roce 1960 hrál v „unikátní“ 105minutové verzi (viz FP 23/60). Ta sice zachovávala základní dějovou linii, ale eliminovala všechny „odbočky“, tvořící nedílnou podstatu Kurosawova mistrovského díla.
-ap-, Filmový přehled 2009/5