Koncom sedemdesiatych rokov prišiel do kín film Pomáda s Johnom Travoltom a Oliviou Newton-John v hlavných úlohách. A po celom svete naštartoval nekonečnú sériu viac-menej nepodarených disco-filmov. Žiadny z nich sa nevyrovnal svojmu vzoru. Pomáda prekypuje zvláštnou energiou, vyplývajúcou z vyváženia choreografie a hudby. Dodnes nezostarla v prvom rade preto, lebo sa neberie vážne. Ide o fantáziu, o ideálnu spomienkovú predstavu päťdesiatych rokov, v ktorých sa príbeh Pomády odohráva. Film neustále balansuje na hrane paródie, využíva ironický odstup a koketuje s teóriou tzv. dvojitého agenta. Na jednej strane ho možno vnímať ako zábavný, akčný muzikál, pri ktorom sa dá bezstarostne relaxovať. Na druhej strane sa dá chápať ako príjemná retrohra plná vtipu. Dá sa samozrejme pobaviť v prvom rade na príbehu, ale zároveň aj na tom, ako je vystavaný, na kalkulovanej dávke naivity a gýča, ktorý je dávkovaný opatrne a vždy z odstupu.
katalog 17.ArtFilmFestu 2009/129

Role vůdce party místních mladíků žhavících motory svých nablýskaných starých-nových aut se na Dannyho hodí jak ušitá. Andělská tvářička Olivie Newton-John je zase jako stvořená pro postavu naivní talentované studentky Sandy. Pro oba dva končí prázdniny plné milostných dobrodružství a začíná nový školní rok. Svým spolužákům vyprávějí o svých love story, každý však trochu jinak. Sandy líčí zážitky spíše po vzoru červené knihovny, Danny se rád vžívá do role zkušeného milovníka. K pokračování svého románku mají najednou zvědavé publikum, které pozorně sleduje každé dějství. Trable amerických středoškoláků doprovází hudba Frankieho Valli řadící film spíše do škatulky muzikálů. Je to sladké, je to naivní, ale je to krásné. Odbornou veřejností zavržený slaďák si v roce 1978 vysloužil nominaci na Oscara.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora


Ostatně není se čemu divit, vždyť u téhle přímočaré love-story říznuté pořádnou dávkou klasického rock'n'rollu by se nepobavil snad jenom zarytý suchar, který odmítá připustit, že Pomáda je jedním z nejlepších příkladů kýče, balancujícího na samém pomezí geniality.
Možná je to dáno také tím, že na hudbu nebo styl oblékání padesátých a šedesátých let se už dnes dá nostalgicky vzpomínat, zatímco na následující éru disca (v níž se odehrává jiný Travoltův „hudební" hit, Horečka sobotní noc) bychom měli všichni raději co nejrychleji zapomenout, aby se snad něco podobného ještě někdy neopakovalo.
Aktuálnost filmu dokazuje mimo jiné i to, že nové zpracování muzikálu, na jehož motivy vznikl, se v současné době hraje také v Praze. Zkrátka, jak už jsem řekl na začátku, pochybuji o tom, že by snad někdo Pomádu neznal, ale pokud přece jenom někdo takový existuje, pak má zásadní mezeru ve filmovém „vzdělání", kterou by si měl co nejdříve doplnit.
Jan Rudovský Total Film 2000/4/98

Autor/Zdroj: Rudovský Jan/Total Film