Celovečerní prvotina, která za mořem obdržela Oscara, zatímco doma ji konzervativci obvinili ze znevažování protinacistického odboje. Ideologické konstrukce nahradila smyslem pro autentické dění abstraktní patos soustředěním na lidskou intimitu. Stvořila nehrdinského hrdinu, trochu směšného, ale zároveň až dojemného ve své opravdovosti.

Miloš Hrma (Václav Neckář) má osudové příjmení. V tradici své rodiny nastupuje jako elév k zácviku na malou železniční stanici a brzo se tam seznamuje se vstřícnou průvodčí Mášou (Jitka Bendová). Při prvním pokusu o milování však jako muž vyhoří. Ejaculatio praecox, čili předčasný výron semene, konstatuje lékař (Jiří Menzel), to se mladým mužům stává. Jako panic by se měl Miloš příště uchýlit k nějaké zkušenější ženě. Jenže kde ji vzít? Maminkovská paní přednostová (Libuše Havelková) to nebude, nemohl by mu ale k nějaké dopomoci sukničkářský výpravčí Hubička (Josef Somr)? Ten razítkovací aférou s tele-grafistkou Zdeničkou (Jitka Zelenohorská) vzbudí Milošův respekt, zničí kariéru
akurátnímu přednostovi (Vladimír Valenta) a přitáhne ke stanici pozornost kolaborant-ského nadřízeného rady Zednická (Vlastimil Brodský). To vše v době, kdy říšská branná moc mele z posledního a nádražím projíždějí frontové ostře sledované vlaky... V dramaticky propleteném a zrychlujícím se závěru Hubička opravdu Milošovi pomůže a ten zase zastoupí jeho v připravené sabotážni misi. Prokázaná mužnost je mu víc než odbojové hrdinství. Jiří Menzel (* 1938) filmem prolomil četná tabu a klišé ideologická i erotická, třebaže oproti předloze zvolil klasické lineární vyprávění i méně drastickou pointu,
(luk)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Český film Jiřího Menzela je adaptací stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru.Sledujeme příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici dospívá na práh mužství. (ČB).
OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY - film vyznamenaný OSCAREM.
DVD Express

Český film režiséra Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky je adaptací známé novely spisovatele Bohumila Hrabala. Po povídkovém filmu Perličky na dně a krátkých hraných snímcích Fádní odpoledne (režie Ivan Passer) a Sběrné surovosti (režie Juraj Herz) je dalším dokladem nesmírné obliby, jíž se Bohumil Hrabal těší u filmařů. Děj snímku se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh železničářského eléva Miloše Hrmy (Václav Neckář), který na malé železniční staničce dospívá na prah mužství, aby se bezprostředně po jeho překročení účastnil sabotážní akce proti okupantům. Filmový přepis nepostrádá úsměvnosti literární předlohy. Názorem autorů je, že „každý z nás ví, že život je krutý a smutný. Je zbytečné to ukazovat ještě ve filmu. Prokažme svou statečnost tím, že se mu dokážeme smát. V tom smíchu pak nehledejme cyničnost, ale usmíření“.
Kino AERO

Ostfe sledované vlaky
Celovečerní prvotina Jiřího Menzela, doma i ve světě jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších českých filmů šedesátých let, líčí v tragikomické poloze příběh krátkého života železničního eléva Miloše Hrmy. Do své první služby nastupuje na ospalé provinční nádraží v časech druhé světové války, ale velké dějinné události mu zcela zastiňuje jeho poněkud delikátní problém s přetrvávajícím panictvím, o to více nežádoucím, že si na něho velmi myslí pohledná konduktérka Máša... Miloš vyhlíží jako naivka a taky se tak projevuje, zdá se, že dokonale zapadá do galerie rázovitého osazenstva nádražní stanice, které se intenzivně věnuje svým privátním zájmům, sahajícím od pěstování holubů až k razítkování zadečku telefonistky při společné noční službě. Nevypadá to, že by se někdo zajímal o válku a o politiku a Milošovy starosti se podobají anekdotám, jimiž se obzvlášť baví protřelý donchuán Hubička. Baví se i diváci a poté, co je na chvíli zaskočí Milošův nezdařený pokus o sebevraždu, vše nasvědčuje tomu, že se budou smát až do konce. Ale osudu nelze uniknout ani na zapomenutém nádražíčku, Miloš zažije vteřiny opojného štěstí, dospěje v muže a vzápětí se stane tragickým hrdinou. Film natočený podle Hrabalovy stejnojmenné prózy se podobá básni o křehkosti a nesnadnosti mládí, o tom, že statečným se nikdo nerodí.
38. MFF Karlovy Vary

Adaptace stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru. Sledujeme příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici dospívá na práh mužství.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu


Ocenění: Oscar za cizojaryčný film, Velká cena na MFF v Mannheimu 1966, Cena časopisu Kino Kotel 66", Trilobit 1966, film roku v ČSSR, Cena polských filmových kritiků, státní cena K. G. (B. Hrabalovi a J. Menzelovi) a snímek byl jako jediný čs. film zařazen mezi .100 nejlepších filmů světa"
Menzlův celovečerní debut navázal na jeho úspěšnou povídku Smrt pana Baltazara z povídkového filmu Perličky na dně, ve kterém se poprvé projevila režisérova spřízněnost s Hrabalovým osobitým viděním světa.
Na sklonku II. světové války slouží na malé české staničce, kterou projíždí ostře sledované vlaky, železničářský elév Miloš Hrma, obdivující úspěšného sukničkáře, výpravčího Hubičku. Miloš se zároveň trápí tím, že v milostné chvilce u svého děvčete jako muž selhal. V zoufalství se pokusí o sebevraždu, ale s pomocí půvabné ilegální spojky Viktorie se mu jeho handicap podaří překonat.
Síla tragikomické výpovědi spočívá v tom, že klade vedle sebe zdánlivě nesouměřitelné: válečný heroismus a banální soukromé problémy poetický pohled na lásku a obscénnost, psychologický příběh a anekdotické příhody, stylizované fraškovitými výstupy.
Ucelená mozaika těchto dojmů vytváří poetiku filmu poznamenanou uchvacující fotogenickou krásou. Rozmarné komediální vyprávění o nesmělém chlapci, který se náhle stává tragickým hrdinou, se proslavilo po celém světě. Následující menzelovsko-hrabalovská setkání byla podobně úspěšná: Skřivánci na niti (1969, premiéra 1990), méně již Postřižiny (1980) a Slavnosti sněženek (1983).
Je zajímavé porovnat, nakolik Hrabalovy „sběrné surovosti" ve filmu Ostře sledované vlaky ustoupily Menzelově laskavosti a humoru. Záměrné vynechávky včetně podstatného zmírnění drtivého závěru výmluvně dokládají režisérův přístup k literárním předlohám: Jiří Menzel už od samotného začátku uhlazoval díla svých oblíbených autorů v duchu vlastní poetiky. „Každý z nás ví, že život je krutý a smutný. Je zbytečné to ukazovat ještě ve filmu. Prokažme svou statečnost tím, že se mu dokážeme smát. V tom smíchu pak nehledejme cynismus, ale usmíření," poznamenal režisér právě na adresu své celovečerní prvotiny. I tak jsou ovšem černobílé Ostře sledované vlaky v porovnání s pozdějšími Menzelovými snímky neobvykle syrové a díky spodnímu, tragickému tónu se zaseknou hluboko do paměti. Třicet let staré, projíždějí časem bez úhony. (M. Bičíková, Cinema 8/93)

Autor/Zdroj: /Kino MAT