Příběh osmnáctileté Běly, která se během výletu seznámí s mladíkem Janem. Když jim ujede poslední vlak, stráví spolu noc v hotelu. Po nějaké době dívka zjistí, že je těhotná, ale marně pátrá po svém náhodném milenci. Je vyhnána z domu a přijme ji její bratr Josef. Ovšem jeho žena Kateřina Bělu od počátku nesnáší. Když novorozeně tragicky umře, obviní Kateřina Bělu dokonce z vraždy novorozeněte. Mladá advokátka Kristína se rozhodne obviněnou Bělu zastupovat, protože upřímně věří v její nevinu. Chce dokázat, že je dívka nevinná a že se vše odehrálo poněkud jinak, než uvádí obžaloba.

"Osmnáctiletá". Děj filmu začíná procesem před porotou. Mladé, asi dvacetileté hezké děvče je obžalováno a osouzeno pro vraždu dítěte. Mladé advokátce se nezdá svědectví švagrové děvčete dosti věrohodné a ujme se záležitosti. Vyslechne domělou vražedkyni a v rámci zpovědi odsouzené se pak rozvíjí její dramatický příběh. Nezkušené děvče za okolností poněkud romantických, ale docela pravděpodobných se stalo obětí svůdce, s nímž se už nestýkala.. Dojde k obnově procesu.

Po osvobození se setkává děvče se svým svůdcem za okolností velmi dramatických, ale najde přece konečně své štěstí. Ač jde o životní drama, nikoliv neobvyklé, přece lze mít z tohoto filmu radost. Proč? Podařil se tentokrát dějem, režií a hrou hlavních představitelů, především obou žen - Hany Vítové v titulní úloze a Zity Kabátové jako advokátky. V ději se autor vyhnul banálnostem a sentimentálnosti, k nimž by jistě takový příběh zákonitě sváděl. Drama mladého děvčete se vyvíjí docela pravděpodobně, jednotlivé úseky její zklamané lásky a osudu hrozícího již již tragédií jsou navazovány bez vleklých přechodů - v tom je ovšem zásluha režie Miroslava Cikána - povahy jsou nesložité, prosté, s jakými se divák setkával v denním životě, ani postava svůdce nemá v sobě nic démonického a Ladislav Boháč ji tuto životní bezprostřednost zachoval. Hana Vítová měla docela těžkou úlohu: z děvčete velice důvěřivého radujícího se ze života, pak náhle přejít do skleslosti. Opuštěné a do zoufalství odsouzené a opět do radosti ze života navrácené s ještě novým, ale již posledním a osvobozujícím otřesem.

Hana Vítová to dobře zahrála, protože našla pro tyto stavy přesvěsvědčivý výraz. Její obličej i oči zrcadlily stavy duše, štěstí i neštěstí.Jistě si nejen za tento výkon zasloužila častějšího filmového obsazování, ovšem zase ne tolik, aby její výkon zevšedněl, protože v té době začínalo být na naší filmové scéně poněkud "přemandlováno" a "přeferbasováno".

Běla Olivová je souzena pro vraždu nemanželského dítěte, ale její obhájkyni se podaří zjistit pravdu, vysvětlí nešťastnou náhodu se smrtelnými následky a dosáhne její osvobození.

Autor/Zdroj: /Popis