Nekonečné hlubiny moře. Místa, kde vládne věčný klid, stejné jako v hlubinách kosmu. Jaques - potápěč, který dosáhl bez dýchacího přístroje hloubek jako žádný jiný člověk. Enzo - Jaquesův přítel a soupeř, který se mu chce vyrovnat a překonat ho. Joanne - žena, která Jaquesa miluje, ale ví, že jeho srdce patří moři. Moři, které je všechny tři spojilo dohromady a které se stalo jejich osudem.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora

Snímek Magická hlubina je vzdor anglické jazykové verzi a výrobnímu podílu Spojených Států filmem francouzským, jak podle národnosti režiséra i většiny spolupracovníků, tak i podle stylu vyprávění. Úzce souvisí s usilováním těch francouzských filmařů kteří se prosadili v osmdesátých letech a jejichž styl bývá označován za "neobarokní"; režisér Luc Besson patří mezi nejúspěšnější z nich právě díky Magické hlubině, která je pro nás vedle Medvědů a Boje o oheň Jeana-Jacquesa Annauda další možností seznámit se s tímto zajímavým směrem současné kínematografie. - Bessonův psychologicko-dobrodružný snímek je postaven na vyprávění o dlouholetém soupeření dvou mistrů ve volném potápění, jež pro jednoho z nich znamená smrt v hlubině, pro druhého dobrovolnou rezignaci na svět nad hladinou včetně vztahu k milující dívce. Popis děje je však stejně zavádějící jako skutečnost, že obé postavy mají předobraz v mistru světa Jacquesu Mayolovi (účastnil se natáčení jako odborný poradce) a jeho příteli Enzu Maiorcovi. Záměrně banální děj je tvůrcům záminkou k napínavé atraktivní podívané, v níž formální stránka s důrazem na dekorativnost prostředí a bizarnost atmosféry ignoruje logiku a pravděpodobnost. Ve smyslu postmodernismu se inspiruje comicsem, reklamou a pop-artem, a okatě demonstruje vyumělkovanost a šablonovitost situací a postav, s nimiž si v souladu s diváckými zkušenostmi pohrává. Vedle formálního ironického odstupu však nabízí Bessonův film naléhavé hledání smyslu života, ústící až v romantický mysticismus: modř moře představuje ideu, do níž se lze pohroužit (v závěru to učiní hrdina) jako do nevyzpytatelně prázdného světa, postrádajícího účelnost a zneklidňujícího svou krásou. - Snímek získal Césary za hudbu a zvuk.

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled


Pozoruhodný francouzsko-americký film Magická hlubina je další z těch, které na své cestě k českému divákovi dostaly do vínku nepřesný název. Možná zní efektněji než prostý překlad původního titulu The Big Blue - Velká modř, ale rozhodně postrádá právě ono klíčové slovíčko. Modř, azurová, nádherná, lákavá v něm totiž symbolizuje dávno ztracený a zapomenutý, nicméně stále tušený a žádoucí abstraktní prostor krásného, klidného, šťastného a bezúčelného spočinutí.
Jednoduchý až banální psychologicko-dobrodružný příběh vypráví o dvou soupeřících mistrech ve volném potápěni, žijících ve výlučném vztahu i ve výlučném světě své nevšední (a zajímavým, dokumentárním způsobem přiblížené) profese.
Francouzský režisér Luc Besson realizoval Magickou hlubinu jako svůj dávný projekt, vyjadřující jeho vztah ke světu. Vycházel ze dvou zážitků, které ovlivnily jeho život.
Vyrůstal na pobřeží Středozemního moře, kde jeho rodiče pracovali jako instruktoři potápění (což později dělal nějakou dobu i on). V deseti letech si poprvé hrál s delfínem. Tvor, jehož životní náplní je jíst, hrát si a milovat, který nabízí druhému úsměv, lásku a čas, aniž by svého „partnera" znal a aniž by vyžadoval kompenzaci, ho naprosto okouzlil. „Nepotkal jsem zvíře, ale model života," vzpomíná.
Druhým výrazným okamžikem pro něho byl film italského režiséra Victora De Sanctise, specialisty na podvodní snímky. Šestnáctiletý Besson fascinovaně sledoval záznam čtyřminutového ponoru potápěče Jacquesa Mayola do hloubky devadesáti dvou metrů i jeho úsměv po návratu nad hladinu. Hlavou mu začala vrtat otázka: co asi Mayol nachází v té neznámé, nepředstavitelné hloubce, že je ochoten znovu a znovu riskovat a že se vrací mezi lidi tak šťastný? „Tenkrát jsem ještě nevěděl, že se stanu režisérem, ale v duchu jsem už začínal točit film o velké modři," dodává Besson. Jacques Mayol se po letech stal odborným poradcem při realizaci Magické hlubiny.
Ještě větší pozornost než tento snímek, oceněný dvěma Césary, získal Bessonův čtvrtý, zatím poslední film o mladé agentce - Brutální Nikita (1990), který je pandánem k předchozímu: „Nikita je černý film. Dostal jsem na něj chuť po Modři. Na černých filmech mě zajímá nezdrženlivost jejich hrdinů. Jsou to lidé, pro něž smrt nemá stejnou hodnotu jako pro nás. Lidé, kteří nemají z ničeho strach, ani strach zničit svůj život, ani strach zničit životy druhých..."
dk Cinema 1991/1/45

Autor/Zdroj: dk/Cinema