Úžasně stylizovaný epileptický   záchvat, kterým film začíná,   mne neuvěřitelně navnadil a   připravil na správně   „skandinávsky chladný“   zážitek, kde studené barvy a   chorobně špatná nálada hrají   prim, kde slova představují   pouze doplněk k typické   atmosféře, statické kameře o   minimu střihů a jemné   instrumentální hudbě, která   skvěle koresponduje s volným   tempem snímku, a kde vlk v   podobě nepředvídatelných   záchvatů číhá za každým rohem,   načež hrdinka na jeho hru   nakonec musí přistoupit.   Divokou duši vlka sám   nezkrotíš, pokud máš strach,   proto potřebuješ zkušeného   krotitele. Finové to zvládají   i bez komplikovaného scénáře,   až do jistého momentu: všechno   by bylo O.K., kdyby film držel   laťku v podobě tempa a dobře   vystavěných ústředních   charakterů, jenže ke konci   jaksi ztrácí půdu pod nohama,   protože on se zachová jako   tragický pitomec a samotný děj   se zašmodrchává na způsob   telenovel. Proto opět platí,   že méně je někdy trochu více,   a kdyby tvůrci nechali příběh   volně plynout, jako to dělali   po větší část filmu, byl bych   daleko spokojenější. Na závěr   naštěstí laťka opět stoupá   vzhůru (zazní i poutavý výklad   světa podle Baudelaira).
I když jsem několik   podobně provedených filmů   viděl, jsem velice spokojený.   Tohle mi sedlo.

film měl zvláštní   "finskou" atmosféru,   charakterizující se svou   přirozenou depresí na své   geografické poměry. Tento   snímek sice neudělal nic, co   by nesvedl daleko lépe snímek   americký s krásnějšími herci,   a to i přesto, že šlo... já   nevím... o samotu, o milostný   střet, vzplanutí dvou   generací, o tenkou nitku   nemoci v mládí či riziko   nemoci v pozdějším věku, o   hledání se, o nabízející se   dívce, o vzrušeném   profesorovi, o touze po   nepoznaném, o odmítání, o   smrti a přežití, o depresi z   životní rutiny? to nejvíc pro   mne ale bylo, že mladá nemocná   dívka ve mne dokázala vyvolat   bolest na prsou při své   poslední klapce v tomto filmu.   To, co jsem teď napsala je   obsah filmu tak, jak na něj   vzpomínám, a já si jej stále   dokáži vybavit - po třech   letech. Finsko/nefinsko, stojí   za vlastní obrázek...