líně se vleče zakázaný člověk,   bohužel k velké škodě všech   tvůrců, protože jeho život se   líně určitě nevlekl. Film má   skutečné reálie, neošizenou   výpravu i kostýmy a taktéž   hudba o. brzobohatého ve   spojení s kamerou a střihem má   místy správnou atmosféru,   jenže přesah se u zakázaného   člověka nedostavil. herci, až   na prostitutku almu s.   novákové, jakoby si nevěděli   rady co s textem a jen suše   deklamují prázdně napsaná   slova, to vše navzdory tomu,   že celkově je z dějové stránky   scénář slibně sestaven.   obdobné je to i s dalšími   složkami zakázaného člověka;   zcela chybí rytmus, absentuje   napětí i spád a proto jinak   zajímavý počin zůstává jen   mezi slabě lepším průměrem   světové kinematografie.   nakolik je zakázaný člověk   příběhem fikce a co z něj je   realita, ponechejme k odborným   diskuzím literátům, historikům   i odborníkům na k. h.   borovského, protože hlavně jim   i dalším, kteří se o jeho   život a dílo zajímají lze film   vřele doporučit.

Bdí za nocí, v nichž vichr   duje
a jeho ruka   ukazuje
tam, odkud   stoupá dým.
Vy bděte   též, vy s vichry dujte,
přislibujte si,   vyhrožujte
a přece   nezradím.

J.   ORTEN

A teď já   - výtečný film, pro mne o to   výtečnější svým tematem, snad   jediné mne zamrzelo - kolik   momentů bylo přeskočeno,   vynecháno - co soud o   oktrojované verzi ústavy, co   samotná Havlíčkova smrt, co   zařazení jakýchkoliv   autentických slov? Chtěl jsem   trochu víc bojovníka a trochu   míň rozervance, vždyť o tom   přeci Borovský byl...

Škoda jen, že jsem   zatím neviděl zpracování   Borovského života z roku 1831,   nemohu tudíž srovnávat, z toho   znám jen píseň "Moje   barva červená a bílá" -   jako pěkná aluze mohla zaznít   i zde, ale co už, film chce   být svébytný a ne jen   pomníkem, ne jen další sochou   se vztyčenou pravicí.

usov
v tomto filmu mě leda zaujalo   prostředí ve kterém se film   odehrává jinak dobrý výkon   Davida Švehlíka film je to   podle mě průměrný