Po shlédnutí filmu dám ve svém   úsudku hodně na vnitřní pocity   a stopu, kterou ve mně film   zanechal. Je-li to dobrá   komedie, utkvějí mi v hlavě   veselé hlášky, je-li to dobrý   muzikál, snažím si vybavit   pěkné písně, je-li to drama či   krimi, přemýšlím nad hloubkou   a problémem, o čem ten film   je. Tím se dostávám k filmu   Klíček. Dalo by se mu vytknout   dost nedostatků. V prvé řadě   opravdu krátká stopáž, mohl   být rozveden do trochu širších   souvislostí. Ve druhé řadě   ozvučení - hudba je stupňovitě   s nepříjemnými pisklavými   zvuky zřejmě zvolena záměrně -   aby vyjadřovala metaforu hrůz,   o kterých film pojednává.   Budiž, tomu se dá přizpůsobit.   Postsynchrony ale nejsou   zrovna dvakrát dobré, takové   bezbarvé. Přesto film hodnotím   poměrně vysokou známkou. Z   plátna jsem po celou dobu   nespustila oči, přišlo mi to   skutečně takové syrové a scény   ve věznici velmi tvrdé a   realisticky pojaté. Pan   Přeučil prokázal opět svou   naprostou profesionalitu   hereckou, neboť člověk velmi   milý, jemný zdvořilý (měla   jsem tu čest se s ním setkat),   hraje roli krutou, zlou,   fanaticky oddanou své práci   (šéf věznice). Jeho žena Eva v   roli mírné vězenkyně Marie   překvapuje po dlouhé době   návratem na filmové plátno -   překvapení příjemné. O filmu   jsem přemýšlela celou cestu z   kina. Byť si tvůrci mohli s   tématem poradit technicky i   scénáristicky lépe, v mých   očích jde o jeden z hodně   dobrých českých filmů poslední   doby. Není to film, na který   se člověk by chtěl podívat   každý den, ale o němž   minimálně bude hodně dlouho   přemýšlet...

Symbolika klíčku - byla   jsem zvědavá, proč tento téměř   pohádkový název u filmu s   tématikou komunistického   věznění z let padesátých. Teď   už to samozřejmě vím, klíček   je symbolika spojená s mladými   lidmi přenášejícími se v   časoprostoru. Pro ty, co film   ještě neviděli, nebudu   prozrazovat...

Marně přemýšlím o motivech k   natočení filmu Klíček. Má se   jednat o thriller se sci-fi   prvky. Podobný motiv, který   přináší film Klíček nalezneme   v legendární Tajemné záři nad   Pacifikem.
V obou   případech dojde k časové   smyčce, kdy se hrdinové filmu   dostanou do minulosti. Snad   jedině ten motiv lze u tohoto   filmu ohodnotit kladně. Je to   docela nápad, kdy se současný   mladý páreček s chutí si spolu   zadovádět (ona však je stále   ještě panna) se dostanou do   období padesátých let, kdy v   naší zemi vládla komunistická   strana. Ale pouze tím nápadem   kladné stránky filmu končí.   Realizace je hrozná, trapná a   nepovedená.
Tento   mladý páreček (Jakub a   Dominika) současní teenageři   si chtějí udělat hezky. Ve   filmu odněkud někam jezdí na   motorce a furt je doprovází   starší dáma. Jak stíhá   doběhnout ten moped je jedna   záhada. Jako místo soulože si   páreček vybere kapli v bývalé   místní věznici. Snad slouží   dnes jako muzeum, ale ve filmu   je najednou toto místo   opuštěné. Dostanou se dovnitř   i skrze varování té staré   babky. Po milostném aktu dojde   k působení té časové smyčky.   Proč, jak – tvůrci se   nenamáhají vysvětlit. Dochází   k efektům průměrných béčkových   hororů. Bouchání dveří v dáli   atp. A tak naši milí poskočili   o nějakých těch pár desítek   let nazpět. Pak dochází k   nepochopitelnému střihu. Kdy   nevidíme, jak a proč naši   mladí byli čapnuti. Jakým   způsobem se dostali do cel.  
Atmosféra věznice   padesátých let působí komicky   a bachaři věznice padesátých   let jsou spíše karikováni. Na   filmu je vidět křečovitá snaha   tvůrců komunisty a systém   padesátých let za každou cenu   shodit. A v podstatě se jim to   ani nemůže podařit. Dnešní   děcka jim na ten film   nepůjdou, pokud to nedostanou   jako povinné navštívení   představení. Metráž je až   zoufale krátká. Snad žádný z   herců nepředvedl dobrý herecký   výkon. Film samotný je   prvoplánový. Tím jeho hodnota   rovněž klesá.
Tvůrci   se netají tím, že se filmem   snaží odebrat komunistům   hlasy. Zřejmě jim chybí   zkušenosti. Protože: Přátelé,   tudy ne! Minulost vždy   ukázala, jak fungují   propagandistické filmy.   Většinou se v konečném efektu   míjí účinkem. Tak jako agitky   padesátých let bude mít   stejný efekt i film Klíček.  
Můžeme litovat peněz,   které na toto dílo poskytl   Národní fond na podporu   kinematografie. Ale prostě,   stalo se. Kdosi ve slabé   chvilce působení zdravého   rozumu ty peníze poskytl.
Film Klíček rozhodně není   dobrý a patří k tomu   nehoršímu, co v naší   kinematografii vzniklo.

To není žádný scifi,maximálně   v tom přenesení časem,ale   naprostá realita   50.let,výslechy stb byly   opravdu kruté.