Láska podle předlohy
Romantika podle Jane Austin.   Jj je to fajn odpočinkovej   film s jednoduchým dějem.   Potěší všechny co mají rádi   Jane a nebo romatiku.

Občas neuškodí nějaká ta   pozitivně vyznívající   romantická injekce. Každopádně   se nejedná o tuctové   romantické drama (takové bych   rozhodně nehodnotil tak   vysoko), na to je tu až příliš   mnoho charakteristických   prvků. Český název je   absolutně matoucí – jednak   když už si tvůrci neodpustili   tu „lásku“ a „předlohu“, tak   nikoli „láska podle předlohy“,   ale spíš „předloha podle   lásky“, i když to zní pitomě.   Hrdinky (a hrdina) si totiž   vybírají knihy na základě   podobnosti s jejich vlastními   životními osudy, ale také   zpětně promítají své milostné   zkušenosti do románů, které   čtou a o nichž vzápětí   referují (stejně tak to   zajisté činila i autorka, když   svá díla vytvářela, předloha   je proto jen odrazem   skutečnosti), a to vše tak   vtipně a výstižně, že tvůrce   nemůžu vinit z nějaké umělosti   či násilné šroubovanosti. A   nejen proto, že hlavní kruh   postav je bez výjimky skvěle   zahraný a chemie mezi členy i   nečleny klubu (hlavně Maria   Bello + Hugh Dancy) funguje na   jedničku, ale protože   fyziologie vztahů, jak ji vidí   a prožívají především ženské   hrdinky, výborně koresponduje   s parafrázemi knižních motivů,   za což můžeme poděkovat   netuctovému scénáři. Všechno   je tu viděno ze ženské   perspektivy, stejně tak je zde   minimum scén (kdoví, jestli   vůbec nějaká), v nichž by byl   polapen muž jen sám se svými   myšlenkami (a když už Hugh   Dancy sedí osamocen u počítače   a dumá, tak přitom chatuje se   svou sestrou a svěřuje se jí s   každou myšlenkou). Proč? Neboť   snad ani samotná Jane Austen   nevěděla, jak se chlapi   chovají v soukromí, třeba u   půllitru piva s kámoši, že   často nadávají, hlasitě se   chechtají a nevhodně se   vyjadřují na účet něžného   pohlaví. Její pohled byl hodně   zkreslený, ona to věděla, a   proto v souladu s vlastními   zkušenostmi vídáme v jejích   dílech muže pouze ve   společnosti žen a nikdy jen   tak o samotě s cigárkem u baru   ;-)).
Pokud již máte s   knihami této autorky nějaké   zkušenosti (tím lépe, pokud   jste jejími fanoušky), možná   získáte inspiraci, protože co   člověk, to názor a odlišný   pohled na svět. Pokud její   díla neznáte, tak to vlastně   moc nevadí. Tento film je   totiž o Jane Austen a jejích   knihách jen částečně. Když   budete pečlivě poslouchat   argumenty jednotlivých postav,   tak i bez znalosti Pýchy a   předsudku či Mansfieldského   panství lehce zjistíte, jaký   je každá z filmových postav   člověk, o což tady především   jde, a nakonec není problém   zhlédnout nějakou adaptaci v   televizi či na DVD, pokud tedy   nehodláte číst přímo knihu;   myslím, že skoro všechny   autorčiny romány byly   zfilmovány. Je zde sice   možnost, že Vám jisté paralely   mezi příběhy románových postav   a těch filmových uniknou (což   se může stát i věrnému   fandovi), ale většinu z těch   do očí bijících Vám postavy   samy vysvětlí.

OK, čekala jsem, že to nebude   nic extra...ale sympaťák Grigg   mi pomohl vydržet do konce a   docela se bavit (to je první   film, kde mi Hugh Dancy   nepřipadal trapný). A jsem   dostatečně šílený romantik na   to, aby mě potěšil trojitý   happyend.
(Někdy   přemítám nad tím, jak je   možné, že je Austenová pořád   tak populární (soudě podle   soudobé filmové tvorby), když   používá tak   "staromódní"   soustavu hodnot...v jejích   románech nenajdete žádné žhavé   polibky ani vášeň v tom   smyslu, jak se to dneska nosí.   Láska je vyjádřená jenom v   dialozích a v tom, co se   hrdince honí hlavou-jak se asi   musí scénáristé nadřít, aby   šly filmové adaptace trochu   líp prodat...)
...Viděla jsem podruhé a   zvyšuju ze 6 na 7* - ty   charakterové analogie se jim   fakt docela povedly. Myslím,   že pro diváky s kvalifikací   pro dotyčný klub není tenhle   film úplně bez zajímavosti...