tak tento film mně osobně moc   neoslnil není  
špatní ale je spíše   určen pro naše drahé polovičky  
ti si ho vychutnají   lépe

Aj keď tento film získal v   roku 2008 Českého leva za   najlepší film a najlepšiu   kameru mňa príliš nezaujal,   práve naopak. Dej je málo   hodnotný a celkovo nezmyselný.   Hlavná predstaviteľka Julia   zahýba svojmu manželovi s   divadelným dramaturgom Karelom   a pri ich jednom stretnutí mu   povie "Ja svojho manžela   neopustím" - no aká to   zrazu uvedomelosť, že robí   niečo zlé. Ale jej pamäť je   veľmi krátka, keď následne   zvádza tohto mladého predavača   v bazáre s hudobnými nástrojmi   - ktovie aké plány mala s   týmto mužom. No jednoducho   povedané zrelá vydatá žena   podvádza svojho manžela a čo   je najhoršie dôsledkom toho je   jej tehotenstvo a ako ináč u   takejto "poctivky"   zaumieni si ísť na   interrupciu, hanba. A potom to   je trápne divadlo pred tým   gynekológom, že sa údajne   hanbí, pretože nemá na sebe   plášť (zrazu jej také niečo   môže prekážať). Snáď ešte   jedna trápna scénka, keď ten   párik dvoch podivínov sa začne   bozkávať a blokovať premávku   na ceste. Je to na smiech, ak   by to robili niekde u nás tak   by šmahom z tej cesty zmizli,   keby z auta vyskočil von   nejaký ponáhľajúci sa   agresívny nervák - ten by im   razom vyhovoril to ich   divadielko. No čo už, ozaj   super film.

Tajnosti
Film vyloženě pro ženy.
Ale já nejsem ani žena,   není mi čtyřicet, neprožívám   žádnou krizi, nenudím se,   nemám milence ani bohatého   muže, nerozhoduji se jen tak z   kratochvíle koupit klavír.
Prostě tento snímek nemá   nic, čím by si mě získal.   Uznávám, mé nízké hodnocení je   dáno především tím, že jsem   film nepochopil...

Je opravdu moc příjemné po   letech zase vidět Ivu   Bittovou, ale zas na druhou   stranu neni to film, na který   vydrží až do konce koukat   každej. Celkem složitý příběh   vnitřních pocitů jedné ženy,   která má sice všechno, ale   něco tomu přece chybí...

pěkná hudba
Za mlhou tak hustou,že by se   dala krájet.... tak takhle   nějak bych mohl začít při   hodnocení filmu,který jsem   dnes viděl a pekelně jsem se u   něj nudil.Já nevím já jsem   snad měl vlčí mlhu či co,jinak   nevím jak je možné tak vysoké   hodnocení a tak pozivní ohlasy   na tento film.Nemám nic proti   umělecké hodnotě,Iva Bitová   super výkon,režie nic proti i   ostatní herci bezva,ale já   jsem nepochopil   smysl,účel,nebylo tam nic co   by mě zaujalo,pro mě bohužel   nudné vyprávění o jednom   dnu,jedné smutné dámy,kde   chyběla kapka zábavy či   vzrušení,nějaká dramatická či   komediální vložka.

Kamarád film zhodnotil slovy,   že se jedná o mnohem lepší   Román pro ženy a Bestiář   dohromady a asi má pravdu,   hlavně to natočila ženská a ta   vidí do svýho pokolení lépe   než nějakej Vieveg a hlavně   nebyla to blbá komedie ale   celkem dobrá sonda do života   čtyřicátnice. Jediné co mi   vadilo byla přílišná stylizace   a některé momenty režíserka   vytvořila pro "tupé"   diváky - některé detaily   ukazovala tak výrazně, aby to   pochopil i ten nejhloupější...   Což byl někdy trochu moc hec a   nuda.

Jsem tak trochu rozpolcený.   Ten film je hezký, takový   upřímný, ale stejně si nejsem   jistý, zda jsem jej úplně   správně chápal. A když jsem   pak přemýšlel, co se mi na něm   nejvíce líbilo, tak to nebyla   ani Bittová či Roden, ale   hudba k tomuto filmu, jejíž   výběr byl naprosto perfektní.   Ano, hvězdou byla zřejmě Niny   Simone.

Když jsem film nadšeně   vnucovala po první návštěvě   kina tak na otázku „o čem to   je ?“ jsem dokázala odpovědět   jen ... o pocitech. A abych   ještě něco přidala ... o   tom, že čas od času si člověk   umane, že něco chce a cestou k   cíli najednou zjistí i to ...   co už dlouho nechce, co mu   vadí a rozplete několik   tajností. Ani po druhé   návštěvě kina to nedokážu   vysvětlit srozumitelněji a   myslím si, že to nezvládnu ani   po dalších opakováních, které   určitě budou :-). Jedinou věc,   kterou bych filmu vytkla je   poslední písnička v   závěrečných titulcích od   skupiny Buty „ Jedno ráno“.   Působila na mě jako studená   sprcha a možná tam opravdu   byla jen ... abych se   probrala, zvedla a vypadla z   kina .

Byl jsem hodně překvapený   kvalitou filmu.
Čekal   jsem průměrný český filmeček a   ono ejhle-něco se tu zrodilo.   Nádherná hudba patří k   filmu-dokresluje ho. Nina   Simone je fakt vinikající a i   Chopin je nádherný. Nepochopím   jak si někdo může myslet že   film může být skvělý bez   muziky? Jsem hodně překvapený.

Alice Nellis znovu dokázala,   že je mistryní drobnokresby   jak v psychologii postav, tak   v atmosféře, s jemnými   nuancemi zachází promyšleně a   přitom ve výsledku bez křeče.   Na Výletu jsem ze všeho nejvíc   obdivoval maximální   přirozenost a důvěryhodnost   herců a možná díky velkým   očekáváním mi to tentokrát v   tomhle směr občas lehce, ale   opravdu jen lehce zaskřípalo.   To, co se nám v Tajnostech   snaží autorka sdělit, jde   podobným směrem jako v   předchozích filmech (nesnadné   odhalování zamlčovaných,   zasutých vnitřních bolestí),   způsob je ale ještě   subtilnější, nenápadnější.   Jednotlivé motivy hrdinčiny   jednodenní odyssey za   znovuobjevením   bezprostřednosti do sebe   krásně zapadají a navzájem se   doplňují. Velkou roli hraje   hudba a to doslova, není jenom   pozadím, ale spíš dalším   hercem. Vadila mi ale věc   technického rázu (nebo to byl   umělecký záměr? Realismus   dovedený do krajnosti?) a to   nesrozumitelnost některých   dialogů. Na divadle se musí   nahlas i šeptat, proč by to ve   filmu mělo být jinak? Byl jsem   v pokušení zapnout si titulky.   Škoda takových drobných šrámů,   film je to krásný a poctivý.

Česká kinematografie se pomalu   ale jistě probouzí z mizérie,   respektive z nepovedených   kousku, které byly uvedeny v   kině za poslední dva roky.   Tajnosti jsou prostá   hořko-sladká komedie od Alice   Neillis. Příběh je okouzlující   svou vzdušnosti, harmonii,   lehkým humorem a   jednoduchosti. Velmi pěkné   experimenty s hudbou, (opravdu   si nevzpomínám na žádný česky   snímek, který by bezmála   obsahoval kvalitní a vkusnou   hudbou),tiché a zábavné scény   byly natočeny působivě   (např.scéna z   gynekologie,tanec na náměstí,   závěrečný rozhovor s   prodavačem bazaru), můžu jen   dodat, že je to povedeny   výtvor, za který by se vůbec   nemusel styděl dokonce ani   M.Forman.

Jako zábava nic moc, spíš   zajímavá podívaná pro ty, co   se rádi babrají v   nesmrtelnosti chrousta -   psychologický blábol o něčem a   o ničem.

Mimořádně povedený český film,   Alice Nellis dokázala, že   filmové ceny nezískává jen tak   za nic. Tajnosti jsou hořká   tragikomedie, která v sobě   spojuje výborný scénář, skvělé   herce, příjemnou hudbu a   originální záběry pod vedením   kameramana Ramūnase   Greičuse. Je to intimní   příběh, který ale nikomu necpe   patos, přetvářku ani křečité   dialogy o tom, že život je   složitý, a že za nic nestojí.   Jednoduše řečeno, film jako   komplet fakt funguje a diváka   posadí na zadek.

O čem vlastně Tajnosti jsou?   Stárnoucí překladatelka, dobře   zajištěná svým manželem a   tudíž zbavená existenčních   starostí se v průběhu jednoho   dne vyrovnává se životem –   milencem, nečekaným   těhotenstvím, dcerou, manželem   a tak vůbec. Putování jí   oživují jakési halucinační   prostřihy, v něž se jí   proměňuje cvrkot „obyčejných   lidí“. Musí čelit závistivé   zášti, když jí dá všímavá žena   odtáhnout auto a ona pak trpí   v přecpané tramvaji. Tajnosti   jsou evropský a výlučný film.   Na jednu stranu je pozitivní,   že Nellis dokázala překročit   stín současné české   kinematografie, patlající se v   minulosti a „laskavém humoru“,   na druhou stranu ale natočila   film, který bude asi pro   široké publikum nesrozumitelný   a odtažitý (např. jazzovou   zpěvačku, jejíž hudba ve filmu   zní u nás moc lidí nezná a   ústřední melodie s odkazem na   koledu o dobrém králi   Václavovi také). Je to   ne-český film, který by mohl   stejně dobře vzniknout ve   Švédsku nebo v Británii (že?),   zachycující život určitého   okruhu lidí. Hlavní hrdinka tu   nepoletuje mezi prací,   supermarketem a domácností,   jako většina žen u nás, ale   tak nějak povlává mezi   milencem, manželem a   nenarozeným dítětem. Takový   vesmírný zážitek z jiné   planety. Ale to bude asi tím,   že jsem moc přízemní.

Mozna jsem na ceske filmy   trochu kritictejsi nez   ostatni, ale ve filmu kde neni   temer zadny pribeh, kde dej   nema hlavu a patu, nemohu   hodnotit lepe. Nestastne   zpracovani zapadniho feminismu   do nasich podminek nemohlo   dopadnout lepe. Role hlavni   postavy mne prisla nezazivna,   dost umele vykonstruovana a   hodne neprirozena (a to   nemluvim o lidech kteri ji   obklopuji). Nemohu si ale   uprit dojem, ze film na mne   pusobil velice profesionalnim   zpracovanim. Opravdu velka   pochvala za vynikajici hudebni   cast, ale i nektere herecke   vykony.

Přestěhovat se do nového bytu   znamená novou etapu, novou   výzvu, nové obzory, novou   motivaci, energii, nadšení   /tedy pokud se nestěhujete   nedobrovolně z bytu do   holobytu kvůli dluhům na   nájmu/. Ne tak pro půvabnou   Ivu Bittovou v titulní roli: z   nevysvětlených pohnutek prchá   před něčím, hledá něco ... ani   ona ani divák neví, proč je   nespokojená, či s čím by byla   spokojená. A já jsem chtěl   vědět proč, a nikdo mi to až   do konce filmu neřek. Proto   jsem nespokojen.

Malý dovětek: film velmi   pochválil pan president, který   prohlásil, že je mu daleko   bližší než plytký komunální   humor ala Zdeněk Svěrák /asi   reakce na Vratné lahve/. No,   jak to říct a neurazit: lepší   než popírat globální   oteplování ...

Tajnosti mne zasáhly na   nejslabším místě a pohlitly   tolik, jako málokterý český   film. Skvělé herectví Ivy   Bittové mně naprosto   překvapilo, nikdy jsem jí   vlastně neviděl v takhle velké   roli. Skvělá režie Alice   Nellis překvapila také, tohle   opravdu není ani Výlet, ani   Ene Bene... Krásné záběry   Ramūnase Greičiuse,   úchvatná hudba. A příběh,   který se může stát každému z   nás. Dvě nápadité scény, které   vejdou do historie českého   filmu: Tango na přechodu a   klavírní sólo... Místy se film   přibližoval ženskému filmu,   ale v následující scéne Nellis   opět film svedla do té správné   strouhy. Nebojím se říct, že   tohle je pro mne filmová   událost polistopadové české   kinematografie.

Neívm jestli bych to nazval   polistapodovou událostí ale   musím souhlasi že je to   opravdu jeden z pěti   nejlepších českých filmů od   teté doby. Hudba a kamera je   orpavdu výjměčna. Hned jsem si   doma musel pustit Ninu Simone.   Jediná muška byla pro mě scéna   kdy se Eva Bittová rozbrečí na   kanapy prodavače klavíru. Asi   to bylo tím že Bittová není   uplně herečka, ale ta scéna mě   prostě nepřesvědčila. Ale   jinak lidi šupejte do kina   tenhle film si to opravdu za   to stojí.

Jaro 2007 vtrhlo do kin s   nebývale kvalitní českou   úrodou a tenhle film sem   určitě patří. Pokud se ovšem   nalézáte v krizi středního   věku radši si ho odpusťte.   Film který vás donutí se   zamyslet i zasmát ( pokud máte   v domě starou paní co všechno   sleduje a ochotně hlásí tady   jí také nebudete ušetřeni:-))

Psychologicky působivé, místy   hodně zábavné a občas dokonce   fascinující. Problém je, že je   to tak nějak zacíleno na   "ženu po   čtyřicítce"...