Klasická animace v podání   Hayao Miyazakiho, takřka   klasická hudba Joe Hisaishiho,   na první pohled (první zdání   klame!) klasická, poněkud   drsnější, pohádka s klasickými   nadpřirozenými postavami   vycházejících z původního   japonského šintoismu. To je   základ k tomu aby se toto   anime stalo klasikou, alespoň   v Japonsku.
Co však   ve snímku není ani zdaleka   klasické, oproti zavedeným   schématům u obdobně laděných   snímků, je pojetí dobra a zla,   v tomto příběhu je dobro a zlo   relativní pojem. Ať už v   postavě Eboshi, jež se stará o   malomocné a poskytuje ochranu   ženám, ale současně je jejím   cílem vyhubit všechny   obyvatele lesa a les samotný,   či v postavě bohyně Moro, jenž   je adoptivní matkou lidského   dítěte a současně bojuje proti   všemu lidskému. Relativita   dobra a zla je nepatrnější u   postavy ducha lesa, který na   jednu stranu dokáže dávat   život a uzdravovat, na stranu   druhou se v závěru mění ve   všeničící monstrum. Tato   nejednoznačnost charakterů je   symbolicky naznačena i v chůzi   „jeleního boha“, když se   dotkne kopýtky země, vegetace   v blízkém okolí roste a   rozkvétá, v momentě kdy nohu   zvedne náhle vše usychá a   odumírá, život a smrt jako dvě   strany jedné mince, jing a   jang, zobrazená pomíjivost,   velice působivé.
  Poněkud netradiční je i   existence tří silných postav   ženského rodu v jednom   příběhu, již ke dvěma zmíněným   (Eboshi, Moro) k nim patří i   dívka San. I samotný závěr se   vymyká klasickým pohádkovým   koncům, za normálních   okolností by San a Ašitaka   spolu šťastně žili až do   smrti, či u drsnější verze by   alespoň jedna z hlavních   postav zemřela, zde si však v   závěru jde každý svou cestou.  
Velkou chybou je   podléhat automatismu, co je   kreslené je dětské. Ač je to   pěkná podívaná, jedná se,   obdobně jako u Hrobu světlušek   Isao Takahaty, o zcela vážný   film, byť s nadpřirozenými   prvky.

Po Cestě do fantazie (nebo   vlastně spíše před) další   výborná japonská animovaná   pohádka. Tentokrát však spíše   pro dospělejší publikum. Film   je stejně jako Cesta do   fantazie plná nádherných   obrazů a originálních nápadů.   Jen se tentokrát zaměřuje více   na akci.

Japonci mě s tímto filmem   opravdu překvapili. Vtáhli do   příběhu plno dobrodružství a   trochu i krve. Postavy a i   celý film je moc pěkně   animovaný. Jen si myslím, že   je to moc dlouhé, ale jinak je   to moc povedené

Příběh plný dobrodružství   nabízí podívanou, která zaujme   každého diváka se smyslem pro   půvab animovaného filmu.   Největším trumfem je zde jeden   hodně znatelný prvek a to   samotná fantazie. Ta se může   pyšnit svou přítomností skoro   v každé minutě a nenechá   nikoho na pochybách o své   netradičnosti. S ní se skvěle   doplňuje vlídná i silná hudba.   Nemluvě o nápaditosti, která   místy nenápadně okouzlí,   vytratí se a pak, když to   nejméně čekáte, zase se vrátí.   Vše působí nevtíravě a   uvěřitelně. Jediné, co bych   snad vytkl, je diskutabilní   přehnanost některých akčních   scén, ale to je jenom detail.   Navíc jde o animovaný fantasy   snímek, takže nějaká ta   logická omezení můžou jít   klidně stranou. Důležitější   je, že při sledování Princezny   Mononoke se nudit rozhodně   nebudete.

V hodnocení Zámku v oblacích   jsem si nechával malou rezervu   a udělal jsem dobře. Princezna   Mononoke je ještě soudržnější,   má přehlednější dějovou linku,   přitom o nic míň   propracovanou. Miyazaki se   nesnaží ohromit   superrealistickou animací,   soustředí se na obsah a na   nápady výtvarné i dějové.   Neustále překvapuje,   klišovitým postupům se vyhýbá   s obratností slalomového   lyžaře. Ekologické poselství,   které předkládá, je na hony   vzdálené černobílému vidění a   naivitě takového Avataru, není   tu dobrá příroda proti zlým   lidem, ale spíš snaha najít   rovnováhu. I bez sentimentu se   to obejde. Mistrovský kousek a   pro mě po dlouhé době   příležitost dát stovku na   první pokus.

Trochu netradiční animák pro   ty, kteří mají dost trapně   sladkých a prázdných animáku z   dílny disneyho. V tomto výletu   do japonského světa můžete   najít slušnou akci, pár   drsnějších scén, démony, ducha   lesa, ale i myšlenku a jistou   odlišnost od normálních   kreslených filmů. K tomu všemu   připočtěte specifickou   japonskou techniku animace...a   máte výborný film, který   neurazí ani zaujatého   antianimáka.

Princezna Mononoke
Je veliká škoda, že se k nám   japonské anime a manga filmy   dostávají jen vyjímečně. A   přitom jsou tak skvělé.   Princezna Mononoke je nádherný   animovaný film, který vás   vyléčí ze syndromu Disneyovy   animace. Má to dynamický děj,   určité myšlenky a poslání pro   diváky. Smekám klobouk a chci   víc, mnohem víc anime u nás.

Animovaná směs silného příběhu   a mistrovského umění ve světě   bezbřehé fantazie. V tomto   působivém eposu ožívají   zvířecí bohové, kteří musí   čelit lidské touze po moci.   Pozornému divákovi neujdou   odkazy na současné problémy.   Nelze než poděkovat a   zatleskat.

prvý anime movie ktorý som od   Hayaa Miyazakiho videla.. hned   od začiatku som ním bola   uchvátená... svet fantasy ako   má byť..

Najlepší anime?
To určite je. Príbeh,   prostredie, spracovanie, hudba   - tieto všetky   "fakty" diváka   (nadšného) nedokážu odtrhnúď   od plátna. Začínam dostávať   čoraz väčšiu chuť na Ázijskú   tvorbu. ;) A čo sa týka   českého dabingu ten možem   obzvlášť pri Mononoke   vyzdvihnúť - naozaj podarený.

Jeden z nejlepších animáků   všech dob, tolik různých   postav, originálního děje a   navíc skvělé animace,   neuvěřitelné.

Před deseti lety to bylo mé   první setkání s japonskou   animovanou tvorbou a já byl   doslova unešen tím úžasným   příběhem a tou fantazií okolo.   Vydrželo to do dnes

Opravdu nádherně udělaný film   s krásným příběhem...stejně   nadšená jsem byla i z Cesty do   fantazie a Zámku v   oblacích...Všechny 3 filmy   vřele doporučuju

Davnejsie videny animak, ktory   na mna zaposobil takou lesnou   vyzarujucou uchvatnou   nadprirodzenostou...