Jean Reno ukázal, že i ve svém   věku umí zahrát velmi dobrý   akční film.

Bývalý mafián Jean Reno se   snaží se odpoutat od své   minulosti a v klidu dožít se   svou rodinou, to se ale změní   ve chvíli, kdy je v podzemní   garáži 22 postřelen. Následuje   pobyt v nemocnici, kde se   dozvídá, že už v životě nebude   hýbat pravou rukou a proto se   musí naučit psát a pracovat   levou rukou. A taky střílet.   Po odchodu z nemocnice se Jean   snaží najít všechny muže,   kteří ho tehdy na parkovišti   postřelili a vyřídit si s nimi   své účty. To velice zajímá   policisty, zejména jednu   nadanou policistku, které   zastřelil mafiánský bos   manžela a která hledá viníka a   je i na stopě Jeanovi, který   po sobě na místě činu nechá 2x   zastřelené mafiány, jednou do   hlavy a jednou do srdce, jeho   značka. Komplikace nastanou,   když jsou uneseni Renovi děti   a ten se má vzdát jinak   mafiánsky boss zabije jeho   syna. Reno do toho jde po   hlavě a syna na konec najde,   ale pomsta ještě není u konce.   Na smrt toho nejhlavnějšího   ale nedojde. Policie ho   odsoudí kvůli pašování drog ve   velkém.
Jean Reno má   konečně klid.

Podle mě jeden z nejlepších   filmů s Jeanem Renem,které   jsem viděl.Většinou jsem s ním   shlédl komedie,které také   nebyly špatné.

Příspěvek z evropské tvorby do   našich kin. Jsem za něj rád a   film samotný se mi velice   líbil. V prvé řadě je to   zdařile zatočený thiller o   francouzské mafii. Většína   děje se odehrává ve   francouzském městě Marseille.   Už dříve jsem si u   francouzských kriminálních   seriálů, především těch   nových, povšiml, že tvůrci   dávají veliký důraz na rodinu.   Na ochranu rodiny a domácího   zázemí. I o tomto tento film   je. A tak jsme u mnohých   francouzských kriminalistů   mohli poznat i jejich domácí   prostředí - Moulin, Navarro,   Keller, Lescautová a mnozí   další.

U   italské mafie platí, že   rodinní příslušníci jsou   civilisté a ti prvotně do   války nepatří. Francouzi si v   tomto neberou servítky.

Hlavní hrdina je   na počátku příběhu roztřílen   na cimpr. Campr už ne, protože   to přežil. A jelikož se Ti, co   mačkali spouště, nedrželi   hesla "Žít a nechat   žít", dostali se do   maléru. A o tom ten film také   je. Pravidelně se v příběhu   střídá filozofování s krvavými   scénami. S akcí se to příliš   nepřehání, ale ani ta zde   nechybí. Reno, který je zde ve   funkci bývalého kmotra a   mafiána, má co dělat, aby se   pomstil za atentát na svou   osobu a současně udržel   padouchy daleko od   příbuzných.

Film 22 výstřelů můžeme   považovat za krimi, za akční   film i za thiller. Je však   dobrým pokračovatelem   francouzské tradice   kriminálního filmu.

Velmi slušný syrový snímek o   hodnotách mezi gangstery (taky   mezi policajty) s vynikajícím   Jeanem Renem.

Ale jo dobrej film o bossovi,   jeho jedné rodině, jeho druhé   rodině a o pomstě, jeden z   nejlepších francouzských filmů   za poslední dobu, ještě   veřejný nepřítel č.1
22   kulek, dobrej cedník

Vynikající film. Ty   francouzské moc nemusím, ovšem   tento mě velice potěšil.   Hlavně svým námětem, mafiánů   není nikdy dost... Film o   pomstě, dodržování vlastních   zákonů a pravidel s   vynikajícím hereckým   obsazením.

Jean Reno jako obvykle   nezklame, takže příjemný   zážitek. A v návalu filmů z   USA je to zase na chvíli   návrat do Evropy. Takže   shrnuto - hezký film.

Mám hodně rád mafiánský filmy.   Taky mám hodně rád Jeana Rena,   přestože jeho role jsou stále   stejného typu. Snad nikde jsem   ho neviděl hrát nějakou   „měkkou“ roli. Tenhle snímek   není podle očekávání žádnou   výjimkou. Problém je, že jsem   ho snad nikdy neviděl ani v   roli záporné. Je pravda, že   když je hlavní hrdina   gangster, i když na odpočinku,   musí se chovat tak, aby mu   divák mohl fandit, aby se s   ním dokázal ztotožnit a je   pravda, že scénář (a   neutuchající charisma) Renovi   i tentokrát hodně nahrává, ale   musím si rýpnout - přeci   jenom, když mafián, byť v   důchodu, nechá běžet   vyslýchaného člověka, místo   aby ho nakonec po „kmotrovsku“   umlčel, je to až moc hloupé. A   není to zdaleka jediný kiks –   stačí si třeba vzpomenout na   štěnici v policejním autě,   která funguje, pokud jde o   Matteiovi děti, ale už ne,   když jde o samotného Matteie   (jeho „dopadení“). Za klad   rozhodně nemůžu považovat ani   přeci jenom trochu přehnanou   brutalitu. Chápu, že lidi   tohoto typu se s trochou krve   nepárají a mám rád, když   kamera moc často neuhýbá,   ovšem méně je někdy více   (Karim například). Jinak ale   musím uznat, že jsem se   nenudil, některé střípky   příběhu, totiž asi jenom to,   že jde o drogy + nepodařený   atentát, mi připomnělo tu   zřejmě největší mafiánskou   klasiku, totiž Kmotra. I když   uznávám, že ten je přeci jenom   trochu dál a určitě za to   nemůže jenom skvělá předloha.   Tím nechci nijak shazovat   režiséra Berryho, protože ten   zdá se, drží otěže celkem   pevně v rukou. U většiny   mafiánských filmů, které jsou   jakýmisi ucelenými příběhy o   „zrodu, slávě a úpadku“ mi i   na pohled trochu přetažená   stopáž přijde spíše   nedostačující, ale vzhledem k   tomu, že tohle je jenom jakási   mafiánská historka mi přijdou   ty dvě hodiny přeci jenom   trošku moc. Přestože to není   nuda, většina děje je až   příliš předvídatelná, stejně   jako ten konec, který tu podle   mého skromného názoru nemá moc   co dělat (co nějaké mravokárné   poučení? Zločin se vyplácí? No   to snad ne:-). Na druhou   stranu chválím závěrečnou   konfrontaci mezi Matteiem a   Zacchiou, protože onen záporák   má fajn proslov, který má něco   do sebe (a měl by odstranit tu   pochybnou gloriolu mafiána –   klaďase, který „chtěl jenom v   klidu žít“). Jenže to by   hlavní roli nesměl hrát Reno s   těma svýma koňsky smutnýma   očima. Pak ten snaživej   proslov přijde stejně víceméně   vniveč:-) To je pak jedno jak   velkej všivák to je, stejně mu   musíte držet palce. A tak je   to taky samozřejmě zamýšleno,   neznám totiž moc jiných   zásadních věcí, které by   snímek dokázali tolik zkazit   jako nesympatický hlavní   hrdina (oukej, těch věcí je   přeci jenom dost ale tohle je   rovněž hodně důležité). Na   závěr chválím také tu   operní/operetní hudbu (sorry,   v tomhle se absolutně   nevyznám), která asi jako   jediná evokuje to, že mafiáni   používají už asi celý století   stále stejný (střelný, sečný   bodný, či snad i ty trochu   vybuchující) prostředky pro   vyřizování problémů, ale v   jádru to sou citlivky,   rozplývající se nad kdejakou   ucajdanou melodií:-). Při   poslechu Badeltovi hudby se   jim ani příliš nedivím. Na   druhou stranu, já nezabíjím   lidi, tak si to asi nemůžu   užít tolik jako oni, ale   stejně se mi (překvapivě) dost   líbila:-)

Slusna gangsterka zo starej skoly
Zaujimava gangsterka s   charizmatickym hlavnym   hrdinom.Jean Reno je skvely a   taha cely film do   nadpriemeru.Skoda, ze film je   plny klise a nic originalne   neprinasa.Ale europska   gangsterka zo starej skoly tu   uz davno nebola,a prave preto   film doporucujem.