emočně něco tak silného s   naprosto sugestivním přitom   civilním hereckým výkonem   všech tří hlavních hrdinů se   tvůrcům kanadské noci podařilo   vytěžit z filmu nečekané   maximum a s minimem výrazových   prostředků opírajících se jen   o citlivé zelenkovo režijní   vedení včetně přístupu k   původní látce vše podtržené   jednoduchou a nevtíravou   škorpíkovou hudební linkou v   podkresu! před kanadskou nocí   je nutno smeknout klobouk,   zatleskat a několikrát zvolat   bravo, protože přes poněkud   rozpačitý rozjezd s   telefonováním a hrátky s   mobilem v autě, dostává snímek   od oznámení synovy smrti   neskutečný dějový spád i   dramatický rytmus, čímž se   rozjíždí na strmou cestu do   nejvyšších příček dějin   světové kinematografie, kde v   závěru po janově dobrovolné   sebevraždě, odkrytí jeho   pohnutek včetně motivu v   celkovém rozuzlení, končí na   jeho samotném vrcholu.   kanadskou noc vřele doporučuji   všem skutečným filmovým   fandům, protože je mistrně   zvládnutým dílem, kterému   nechybí přesah, poslání a   hlavně poselství. bravo,   bravo, bravo a velké díky   autorům i za triumfální návrat   před kameru dagmar veškrnové   havlové.

Silný a strhující zážitek
Přestože od uvedení filmu   uplynuly dva měsíce, dojem,   který ve mně zanechal, je   stále velmi silný. Nechci   tvrdit, že nemám vůbec žádné   výhrady - týkaly se především   scénáře: idylický vztah matky   se synem v pubertě i s jeho   dívkou byl, dle mého mínění,   dost vzdálen realitě a bylo mi   trochu líto mladého herce J.   Grafnetra. Jeho postava byla   napsána tak jednostranně, že   neměl chudák co hrát. Musel se   stále jen tvářit velmi slušně   a šťastně - takový klaďas až   někdy leze na nervy, protože   mu nevěříte, že je z masa a   kostí. Kýčovitý a několikrát   se opakující moment s černým   ptákem, symbolizujícím   předzvěst neštěstí, byl   naprosto zbytečný a mám ho   scénáristovi asi nejvíc za   zlé. Bohužel i špatná kvalita   postsynchronů, zejména na   začátku filmu, při jízdě   autem, nemohla uniknout ani   nahluchlému laikovi.   Přesto,pro někoho možná   překvapivě, hodnotím 10, neboť   klady tohoto filmu naprosto   převýšily zmíněné nedostatky.   V první řadě to byl velmi   silný příběh, který nemohl   emočně nezasáhnout. Paní   Veškrnová-Havlová mě ohromila   svým výrazovým rejstříkem.   Naštěstí se už dávno vymanila   ze škatulky potrhlých ,   přidrzlých, stále se   chichotajících střelených   holek a ukázala své umění v   plné šíři. Ona nehrála trpící   matku, ona trpící matkou   skutečně byla a divák mohl   číst v její tváři každé hnutí   mysli. Totéž lze překvapivě   říci o mladém představiteli   kanadského studenta F. Cílovi.   V takto mladém věku uhrát   takovou roli a téměř beze   slov, je výkon par excellence.   Když k tomu připočtu   vynikající výkon pana Preisse,   který mne nepřekvapil, protože   od něj prostě vynikající výkon   očekávám, i nádhernou práci s   kamerou p. Faireisla, vychází   mi film, vysoko převyšující   současnou televizní produkci   ,se strhujícími hereckými   výkony. Nezbývá mi, než rvát   si vlasy, že jsem si ho   nenatočila a doufat, že   Kanadskou noc v dohledné době   ČT zopakuje, nebo alespoň vydá   na DVD.

Tak jsem zase jednou brečela
Na tohle se vážně nedalo dívat   bez pláče... velmi strhující   film a ještě strhujícnější   závěr...který naprosto   převrátil vše, co se do té   doby dělo. Skvělé výkony vše   ještě podtrhují. Vážně skvělý   film, ráda ho vždy zkouknu   znovu.

Všichni hlavní aktéři
na mne působili tak   přesvědčivě! Zoufalství matky,   zvláště scéna, kdy leží   schoulená do klubíčka u vody,   to byl opravdu pro mne velký   filmový zážitek. Viktor Preiss   je již celá léta můj   nejoblíbenější český herec,   zvláště na divadle, ale zde se   překonával. Nebylo to, že bude   držet on manželku, ale bylo   zde patrné, jak trpí on. Četla   jsem srovnávku se Soukromými   pastmi. Ale proč srovnávat? Že   by zde bylo více melodramatu,   než je zdrávo? Kdo může   napsat, jak má zoufalství   opravdu vypadat? Jde naprosto   o individuální přístup těch,   kterých se to týká. Děkuji   touto cestou a smekám před   skvělým stvárněním jak paní   Havlové, tak pana Preisse. I   výběr obou chlapců byl skvělý,   zvláště mne zaujal chlapec,   který přežil. Krásný okatý   kluk. Znovu ráda tento   televizní film shlédnu. Je   fakt, že jsem bulela a nemohla   v noci spát. Ale nikomu nikdy   neuškodí shlédnout místo   nekonečně přiblblých seriálů   film, který se může téměř v   každé rodině změnit v tvrdou   realitu. Tvůrcům, všem, moc   děkuji a film vřele doporučuji   ke shlédnutí.

Krásný TV film pro nejen nedělní večer
Tento film jsem proslzela asi   jako každá milující matka,   která cítí, jak těžce by se   smiřovala se ztrátou svého   dítěte. Skvělé herecké výkony   Dáši Havlové-Veškrnové, Filipa   Cíle i Viktora Preisse v režii   Zdeňka Zelenky stojí za   ocenění. Zápletka vyjasňující   okamžik úmrtí syna, o němž   matka s otcem nemají dlouho   potuchy, je důmyslně vymyšlená   a nečekaně mění závěr filmu.   Kdyby tento film vyšel na DVD   nebudu váhat a obohatím jím   svoji filmotéku.

Je vidět, že televizní tvorbu   nemohu jen podceňovat, protože   Kanadská noc mě překvapila a   vážně zaujala. Vděčí tomu   především díky výborným   výkonům Viktora Preisse a   Dagmar Havlové. Přesně takové   projevy a ztvárnění vypjatých   emocí mi v našem filmovém   království normálně chybí.

Jak takovéhle filmy nemusím,   nelze než pochválit herecké   výkony, a hlavně se zkusit   vžít do jejich situace. Ne že   bych vždy souhlasil s jejich   jednáním, ale leccos se dá   pochopit, i ta   "averze" otce.
Film na diváka určitě   zapůsobí, na druhou stranu   necítím potřebu ho někdy vidět   znovu...