Jeden z nejlepších seriálů, co   byl natočen po roce 89.   Všechny postavy jsem měl rád,   s vyjímkou Lydie   (T.Fischerová). Bohužel Česká   televize reprízovala seriál   jen jednou.

Hodnocení nejvyšší, silný   scénář, citlivá režijní práce   bez nabízejících se klišé,   herecké obsazení bez chyby -   prostě typově   "sedlo". Ale je to   už dávno, co se něco ČT   povedlo....

Tento film ukazuje poměrně   solidně postavení našich   uprchlíků v lágrech na zlatý   západ v době komunismu.
Jsem bývalý pohraničník,   sloužil jsem v letech 1982/84   jeden z mých kamarádů také   zdrhnul v roce 1983, ovšem po   10 týdnech se vrátil, jako   kopečkář byl vystaven   ponižování až šikaně, byl   považován za zloděje a   parazita, takovou pověst měli   Češi, vždy po návratu z města   ho v lágru svlékli do naha a   dělali mu osobní prohlídku a   to na dvoře Češi, co utekli na   pas měli takovou sobní   prohlídku jen jednou, na   chodbě před ostatními do naha   a třeba hodinu byli nuceni   stát na chodbě (utekl do   Německa).Na dotaz proč jsou   takto ponižováni mu bylo   sděleno, že o takové svině co   kradou nemají zájem,fakt je že   ze západního německa bylo   raceno až 90% uprchlíků z   Rakouska o něco méně, ovšem   velitel pod kterým jsem   sloužil ví pouze o jednom koho   si v německu nechali, kluk   jehovita narukoval také pod   něj a také utekl, prohlásil   tam že je náboženský uprchlík   s tím že jako jehovita nesmí   vzít zbraň do ruky.Asi tolik k   upřesnění   poměrů........................   ..............................   .............................

Zvláštní, skoro bych na tenhle   seriál zapomněl, až teď jsem   na něj narazil při brouzdání   fdb. Přitom mě tenkrát hodně   bavil, věřím, že by mě bavil i   dneska. Kvalitní předloha,   věrohodné zpracování tématu   emigrace. Nerušili mě ani   herci, kteří mě nijak neberou   nebo o nichž si myslím, že v   dramatických rolích nemají co   dělat (Zedníček, Laurinová),   nevadila mi ani Táňa   Fischerová, která mi jinak   vadí dost:-) Rozhodně mě ale   tenkrát zaujala Vilma   Cibulková a Jaromír Dulava.

Úmyslně zkažený konec?
Prvních pět dílů
Nádherný seriálový román,   velmi zajímavé netuctové   postavy, mnohé silně   charizmatické; některé   subpříběhy chytnou za srdce,   jiné vedou k hlubokému   zamyšlení. Komplexně seriál   dává to, co sliboval:   představuje různé druhy útěků   z předlistopadového   Československa, zároveň je   vtipný, lidský, romantický,   zkrátka má správný románový   rozměr.
Obsazení je   konvenční, leč kvalitní; ze   sympatických postav lze   jmenovat doktora Lindberga ve   skvělém podání Ilji Racka,   jenž je asi mou nejoblíbenější   postavou díky své schopnosti   vždy správně poradit, nikdo   jiný by asi k problému manželů   Čechových nedokázal přistoupit   tak jako on. Milan a Dora   Čechovi jsou hlavními   (nejdominantnějšími) postavami   seriálu, jejich příběh je také   bezkonkurenčně nejsilnější a   obsazením M. Dejdara a V.   Cibulkové se také jedná o   nejlépe ztvárněné hlavní   postavy. I za ostatní osoby a   obsazení můžeme autory   pochválit.

Poslední díl
Poslední, šestý, díl ovšem   ničí celý seriál. Všechno   nemusí končit dobře, ale když   se každému stane něco zlého,   jistě to není dobré. Jedni se   dokonce vracejí na Slovensko,   Dora Čechová se dává dohromady   s očividně nepravým partnerem,   aby to ani s ní a manželem   nevypadalo tak dobře a bylo   zřejmo, jak jim emigrace   zničila život; kouzelníka v   podání P. Zedníčka zatkne   policie za krádež, přičemž   tento tím vlastně doplácí na   svoji odvěkou čestnost, neboť   hodlal zcizenou peněženku   vrátit věda, že kradené peníze   by jej příliš tížily, jeho   přítelkyně Bobina zřejmě taky   neskončí nijak dobře, jedna z   postav pak dokonce v posledním   díle spáchá sebevraždu...
Že by trest za něco   špatného? V prípadě kouzelníka   Pepy by se dalo říct, že   všechno dobré musí být po   zásluze potrestáno. Závěr je   vyzněním zcela beznadějný -   jako by říkal, že lépe   neutíkat - kdyby nikdo z nich   neopustil vlast, žilo by se   jim všem mnohem lépe - Čechovi   by nepřišli o syna, Lydie by   se mohla věnovat hraní na   klavír, Pepu by nezavřeli a   pohraničníka Tonku taky ne,   Černiakovi by se nemuseli   ponižovat (i když je k tomu   dotlačily jejich vlastní   soustavné lži a zatajování   před vlastními dětmi)...
Proč vlastně kdo z nich   odcházel? K takové otázce vede   poslední díl seriálu.
Co ale k tomuto konci   autory vedlo? Že by si, jako   někdo má rád dobré konce,   libovali v koncích špatných?   Potom bych podotknul, že je-li   tolik zla kolem nás, tím spíš   potřebujeme vidět naději v   příběhu, protože z dalšího   podporování beznaděje nic   dobrého neplyne.
Ovšem   důvod bude zcela prozaičtější,   což se ukazuje ve světle   faktu, že autor scénáře Pavel   Kohout býval velkým   komunistou. Najednou člověk   všechny pohnutky vedoucí k   vyznění posledního dílu chápe,   najednou je mu jasné, že autor   zřejmě skutečně věřil, že   emigrace nevede k ničemu   dobrému.