sladkobolný, rozvezlý a   vnitřně neuspořádaný se zdá   francouzský film odvaha   milovat, který se snaží být   jakýmsi filmem o filmu či   spíše filmem mapujícím osudy   konkrétních hvězd. Jenže právě   tato promíchanost žánrů je   filmu odvaha milovat spíše na   škodu. Snímku chybí jasný   rytmus, který by mu pomáhal   udávat tón a roztříštěnost   dějových os ústředních hrdinů   problém s dynamičností jen   prohlubuje. odvaha milovat je   tak filmem neskutečně   zdlouhavým, místy nudným a   možná i předvídatelným.   jediné, co snímku odvaha   milovat pomohlo dostat se z   šedi podprůměru alespoň do   zlatého středu světové   kinematografie jsou písně,   kterými je snímek obohacen.   melodie a pěvecké výkony drží   odvahu milovat nad vodou a po   jeho zhlédnutí většina diváků   zjistí, že ony songy jsou   daleko silnější a nosnější než   celý film. pokud tedy film   odvaha milovat někomu   doporučit, pak především všem   milovníkům francouzských   šansonů a nevtíravých melodií.