Cibulková,supr zahráno.

zajímavé téma, dobré výkony   herců, krásná příroda, občas   kruté a realistické, začátek   je složitý na pochopení   ,hlavně když nevíte o co go,   na konci příběhu v Kongu   lituji , že nepoužili více   natočených materiálů,více   rozvést , moc zajímavé jsou   některé vystřižené scény a   bonusy.S Želary se to   srovnávat příběhem nedá, ale   kvalitativně je to na nižší   úrovni,avšak ideologie doby ,   hlavně po válce dost zaujme,a   herci jako pan Lábus,Dlouhý a   někteří další hodně pomůžou   příběhu a zaujmou.Filmu škodí   široký záběr doby 1939-1961.

Film je vinikající a teď jsem   zjistil, že běží na CT seriál.   Nemám čas a ani chuť se   podívat na nějaké díly. Film   ve mně zanechal hluboké stopy.   Válka je děvka. PS: proč   seriál?

Snímek, jehož děj začíná těsně   před druhou světovou válkou,   pokračuje během války a končí   někdy v šedesátých letech.   Sledujeme příběh matky, která   naváže vztah s německým   důstojníkem a později i její   dcery. U tohoto filmu oceňuji   výpravu. Se zvukem to bylot   horší. Mnohdy jsem postavám   vůbec nerozuměl, co říkají.

Zajímavé a na naše poměry   hodně výpravné ohlédnutí do   doby,která nebyla rozhodně   procházkou růžovým sadem.Od   zimní války Ruska s Finskem aš   po 60.léta někde v   Africe.Chválím odvahu se do   takového projektu pustit a   myslím,že řadu věcí ukázal   tak,jak to   bylo.Drsně,realisticky,pochmur   ně.Lidi dokážou bejt svině za   každýho režimu,,,

Film je posazený do nádherné   přírody, která důvěryhodně   pomáhá dostat film do   vylidněného pohraničí. Pánové   milující zrzky můžeme uvítat   další mezi námi - mladší   sestra Anny Gaislerové. FIlm   je svěděctvím další černé   kapitoly našich dějin. Celkově   hodně poutavé ale s tím zvukem   to je opravdu někdy špatné...

Dost zajimavy film,ktery   zacina ve 2.svetove valce a   konci nekde v rannem   komunismu.Vyborna role   V.Cibulkove.A co me teda hodne   prekvapilo,je role   I.Barese,ktereho nemam vubec   rad,ale tady mi dokazal,ze si   o nem muzu myslet,ze je pan   herec.Protoze tady svou roli   zahral fakt vyborne.

Tenhle film je takový podivný.   Nejdřív se mi líbil, ale pak   mi zápletka filmu začala   připadat nezajímavá a nudná.   Ke konci jsem se už jenom   dívala na hodinky, za jak   dlouho film skončí.

Do osudů tragické lásky české   posluhovačky Helgy a mladšího   baltského šlechtice Arna, z   níž vzejde dcera Dorli, vložil   Körner, dle vlastních slov,   nejvíce osobních zkušeností ze   všech svých prací. Nastolil tu   nepříjemně revizionistický   pohled na naši válečnou a   poválečnou historii v   česko-německém pohraničí, a   uplatnil tu svůj veškerý,   spíše ne-slovanský a více   severský patos ve snaze   odevzdat národu vlastní   testament. Dívá se   fatalisticky na dějiny z   perspektivy obětí, a pomocí   poněkud vulgární křesťanské   symboliky o světě, kde platí   nutnost zatížení hříchem a   vykoupení lze dosáhnout jen   skrze církvi zasvěcené   milosrdenství, se zhnuseně   vystříhává běžného   humanistického přístupu, který   se obvykle (zvlášť v kraji   vezdejším) kryje s kýčem.
Bohužel svou závěť   svěřil do rukou špatnému učni.   Milan Cieslar, jenž má na   svědomí i předpolední   körnerovskou adaptaci   Lebensborn – Pramen života, je   totiž mistr průměrnosti. Není   to vyloženě hrozný režisér,   ale disponuje dokonale, skoro   až povinně šedivým stylem,   jímž se úpěnlivě snaží ničím   na sebe neupoutat a nikoho   nepřekvapit. Platí to jak v   obrazové složce, kde všechna   desetiletí vypadají uniformně   vybledle, tak především ve   zvukové stopě, kdy nejvíce   tahá za uši, jak je hladina   všech zvuků, dialogů i ruchů   po celý film stejná.
  Ať jsou postavy od kamery   daleko, nebo blízko, pořád   znějí neměnně nahlas. Od líně   odbytých, rádoby akčních scén   ve „finském úvodu“ a „africkém   konci“ se Cieslar sice dokáže   povznést až k působivým   výjevům z plynové komory   koncentráku a sychravému ránu   po hromadném znásilnění   německých žen a dívek, ale   zbytek tone v chladné rutině,   a některé scény jako například   ta s nočním pohřbíváním, kde   se sbíhají další a další   postavy jak na divadle,   vyvolávají smích.
  Cieslarovi též nedochází, že   se nemůžete vážně dívat do   rozpálené kuchyňské pece a   „vidět tam věci“, protože   cimrmanovský národ tohle   nevezme. Úplnou ztrátu   filmařské soudnosti ale   prozrazují strašlivé, přímo   smrtelně komické vidiny   mladičké Dorli, jíž se zjevuje   mrtvý, unyle spanilý otec.   Nejenom, že nasvětlení těchto   vsuvek připomíná televizní   spoty na kávu či hygienické   prostředky, ale blízký věk   obou protagonistů nahrává   skoro až incestním významům.   Nejnevkusnější je potom plakát   filmu, který vyhlíží jako   nepovedená reklama od   Benettonu: trošku si zašokovat   s jizvami, krví, jeptiškovským   hábitem a poodhalenou dívčí   hrudí, a přitom zůstávat   estétsky líbivý.
  Cieslar chce zřejmě volbou   svých témat být blízko   podobným freskám a krutým   elegiím jako jsou Jdi a dívej   se Elena Klimova, Plechový   bubínek Volkera Schlöndorffa   nebo Soumrak bohů Luchina   Viscontiho, jenomže to by   mířil příliš vysoko. Musel by   se navíc opřít o něco dalšího   než jenom o velmi dobré   herecké výkony většiny   představitelů důležitých   rolí.
Snímek   selhává zejména dramaturgicky.   Pokud někdo nemá ponětí o tom,   jaké byly poměry v sudetském   pohraničí, ale i jakou roli   hrálo ve druhé světové válce   Finsko, co se dělo po válce v   Polsku a tak dále, bude v ději   ztracen. Vše se odehrává ve   formě podobných náznaků,   jakými například Mel Gibson v   Umučení Krista spoléhá na   všeobecnou znalost Bible. V   obou případech musíme znát   pozadí příběhu natolik, že si   uvnitř sebe vyprávíme fabuli   mnohem víc, než to pro nás   dělají autoři.
  Možnost působit výchovně na   mladší publikum se tak   rozplývá a dokonce nabývá až   nebezpečně demagogických   rozměrů v relativizaci   „národní viny“. Nacisti   vycházejí z příběhu jako   nejméně zvlčilí, zatímco česká   nenávist vůči Němcům je   maximálně odporná a vrchol zla   je nakonec personalizován v   patologicky úchylném a režimně   všudypřítomném Čevorovi   (zábavně slizký Igor Bareš).   Poznatek o tom, že zlo ve   službách ideologie je naopak   zrůdné svou maximální   neosobností a každodenní   banalitou, se Körnerova světa   netýká.
Jistěže   mnoho nejasností ohledně děje   padá na vrub sestřihu filmu ze   čtyřdílného seriálu. Těžko   však odhadnout, co by mohla   televizní série vylepšit. Je   možné, aby dr. Blau v podání   Martina Huby přestal vypadat s   přibývajícími léty stále lépe   a neprojevovaly se u něj   karikaturní rysy hrabivého   Žida? Stane se z Kongo   Muellera, jehož si střihnul   Marek Vašut, plnohodnotná   postava, nebo z něj pořád   zbude bizarní maskot a terč   vtipů zlomyslného publika?
Po zhlédnutí Krve   zmizelého je každopádně   zjevné, že si Česká televize   Brno, coby hlavní koproducent,   zachovává svou typickou úroveň   a za žádných okolností nehodlá   investovat do něčeho, co by   mohlo zavánět invencí. To je   jedna z posledních jistot,   kterou v této nevyzpytatelné   době máme

Dobrý námět, ale slabé zpracování...
neměla jsem možnost vidět   sestříhaný film, sledovala   jsem až seriál v TV, budu tedy   vycházet z něho. Sama nevím,   jak nejlépe tento náš produkt   okomentovat. Námět je dobrý -   rodinné drama, zajímavá   myšlenka, i doba, kdy se   příběh odehrává, potud O. K.,   ale ta nelogičnost některých   scén, nepochopila jsem, co   chtěl kameraman říci nějakými   retrospektivami či   představami, zkrátka je zde   spousta jakýchsi vsuvek, které   s dějem až tak nesouvisí a   naprosto od hlavní linie   odvádí pozornost. Výkon Vilmy   Cibulkové je vynikající, Ester   Geislerové rovněž, ale to   ostatní se moc nepovedlo.   Přitom by z rodinných osudů   matky a dcery mohla být   zajímavě pojatá sága, ale s   jiným, spádovějším scénářem,   jinými záběry a troškou více   logičnosti, pak bych i   hodnocení dala vyšší, po delší   úvaze dávám 4 body, je to   slabé, ale dá se vidět a   výkony hlavních představitelek   nelze vyloženě přejít jenom   jedničkou.

Český válečný dramatický   kousek, který ukazuje nelehké   osudy jeho postav, je sice na   jednu stranu fajn, ale na   druhou stranu zas tak moc ne.   Fajn je herecké ztvárnění,   neboť herci do toho dali fakt   dost, ale na druhou stranu tu   je vizuelní pojetí filmu, což   pan režisér dle mého zas tak   moc nevychytal. Já když si   vezmu ponurost a vizuelní   podobu spousty jiných   válečných dramat, je   "Krev zmizelého"   celkem "světlý film"   bez nějaké ponurejší či nějaké   takové atmosféry. Takže 40%   bude zcela a pouze za herecké   výkony, které byly opravdu ve   spoustě případů výborné.

Český film není synonemem pro dobrý film
Jsem nadšenec a fanda české   filmu především, ale co mě   zajímá vždy je kvalita a když   ta chybí tak alespoň zábava   nebo zkrátka něco co by mne na   konkrétním "díle"   chytlo. U tohoto počinu marně   hledám co to je. Nechal jsem   si ho "ujít" v   kinech a bláznivě jsem podlehl   zdařilé propagandě jak je to   dobrý film a zakoupil na DVD.   Bohužel zklamání a to veliké.   Výkon Cibulkové je tak asi   jediné co to drží nad vodou,   ale na to jsme jaksi   "zvyklý", hraje   stále stejně a stejně dobře.   Jinak děj je zmatečný, příliš   táhlé a vše tak jakoby umělé,   vůbec tomu nevěřím. Možná to   mělo ambinace být něčím víc a   taky tomu projektu vůbec   neprospělo odstrašující   rozsekání na TV seriál. Musíte   být opravdu skalní fanda CZ   filmu, určitě najdu v historii   mnoho horších filmů, ale   tenhle mezi mé favority   rozhodně nemohu zařadit ...