Magický film roztříštěný   podobně jako vzpomínky na   dětství v našich myslích. Je   třeba vidět víckrát.

Zrcadlo má své kouzlo. Občas   je sice složité vyznat se, kde   se v ději nacházíme - asi na   tom má svůj díl i dvojrole   matka/manželka Margarita   Těrechova. Také verše   Tarkovského otce se mi do   Zrcadla moc nehodily, přesto   však mám důvod Tarkovského   dílo obdivovat - vždyť jen   scéna s hořícím seníkem   okouzlí.

Toto dílo má být nejosobnější   dílo uměleckého boha Androšky   Tarkovského, má vypovídat o   hlubokých citech, jež choval   ke své předrahé matince. Tady   přiznávám, že jsem se cítil   být krajně limitován, neboť   jde o cit, který jsem v   podstatě nikdy nezažil, ale   poté co jsem jeho „láskyplný   výlev“ citů zhlédl, tak jsem   své obavy přehodnotil. To že   děj příliš smyslu nedává, to   mne nepřekvapilo (který   Tarkovského film ho taky dává,   že?), to že rusáci zmateně   pořád něco blábolili, to už   vůbec ne, jen jsem čekal (a   nedočkal) na vyjádření citů k   matce. Spíše zde autor   prezentuje svůj postoj k ženám   a rozhodně se nejedná o nic   moc lichotivého. Po celý   snímek mi pořád tanula otázka,   které jsem nezbavil ani po   titulcích. Nebyl vypravěč   (Tarkovský) schizofrenik?   Rozhodně tomu spousta věcí   nasvědčovala, ale na druhou   stranu aspoň vím, proč Lars   von Trier dedikoval svého   Antikrista, zrovna tomuto   autorovi. Že jeho filmy nejsou   pro obyčejné lidi? Toť hrubě   chabá výmluva jeho uctívačů.   Prý se díla Andreje   Tarkovského nemají analyzovat,   aspoň dle slov jejich autora.   Velmi pěkné od filmového   tvůrce, co si budeme nalhávat,   moc takových rozhodně není.   Jen mi pořád na mysl tane   otázka. Proč je tedy   vykládají, proč porušují svaté   přání jejich boha? To vypadá   jako ideální téma na analýzu.  
P.S. Rozhodně by mne   velice zajímala její reakce na   synův opus, pokud tedy ještě   byla mezi živými.