Dobrý den, paní Campbellová

Carle zvoní telefon: "No, prosím? Kdo to volá?" Jeden z otců- Walter: "Carlo, brouku, seš to ty? To jsem já..." Carla nejistě: "Óó, to seš ty? To je milý, slyšet tvůj hlas..." Zvědavá hospodyně: "Kdopak to je?" Carla: "Nemám ponětí..."

Carla se chce vyhnout schůzce s Walterem a nařizuje hospodyni: "Ty mu řekneš- paní Campbellová musela odjet. Ona i její dceruška- k nemocný tetě Kláře." Hospodyně: "Ale ona je zdravá..." Carla: "Má-li mě ráda, tak se rozstoná..."

Justin volá Carle z letiště: "Carlo, drahoušku, tak dlouhou dobu myslím jen na tebe, na ten domeček, na tu světničku, kde jsme spolu... jako kdyby to všecko bylo včera. Tak jasně tě vidím, jak se... prostě ti chci říct... -vtom vejde jeho manželka- dva pokoje, dvě koupelny a sprchu. Děkuji." Hospodyně: "Co tenhle od vás chtěl?" Carla: "To, co tenkrát! Jenže teďka ve dvou koupelnách a pod sprchou!"

Americký mazák dává rady kamarádovi, jak se zbavit ženy, aby si mohl odskočit za manželkou- tři potencionální otcové z Ameriky opodál poslouchají: "No, pošli paničku ke kadeřníkovi a máš hodinu klid. A když ji uvrtáš na trvalou, tak máš přinejmenším dvě hodiny. A s manikúrou to dělá dalších čtyřicet, padesát minut- a to ani nemluvím o pedikúře!" Kamarád: "Ty, to já jí dám ještě vyrvat zub!"