Gran Torino

Walt Kowalski: „Už jste někdy potkali někoho, koho byste neměli nasrat? Tak to jsem já!”

notář [cituje ze závěti Walta Kowalskiho]: A svoje auto Gran Torino z roku 1972 odkazuji... svému příteli... Thao Vang Lorovi. Pod podmínkou, že z něj neuřízne střechu jako nějaký Mexický uzenáči a nenamaluje na něj nějaký debilní plameny, jako to dělaj bílí drbani a dozadu nedá takový to buzerantský křídlo, co si tam dávaj ostatní bambusáci. Na to rovnou zapomeň. Pokud se toho všeho dokážeš zdržet, auto je tvoje.

[opět u holiče.] holič: Hotovo. Deset dolarů amerických. Walt Kowalski: Nepředpokládám, že tvoje holčičí ručičky by mě dokázaly hladce oholit. holič: Hladce oholit? Nikdy v životě si nechtěl oholit. Walt Kowalski: Já vím, ale vždycky jsem o tom uvažoval. Pokud nemáš moc práce. holič: Jen mě nech nahřát ručník. Walt Kowalski: Tady je dvacka. Drobný si nech. To je pro případ, že bys mě řízl do krku.

otec Janovich: Dobré odpoledne, Walte. Walt Kowalski: Už jsem řekl, že ke zpovědi nejdu. otec Janovich: Proč jste nezavolal policii? Walt Kowalski: Co? otec Janovich: Pracuji s gangy, prý jste tu měli potíže. Proč jste nezavolali policii? Walt Kowalski: No... To víte, já se modlil, aby sem přijeli, ale bohužel nic.