Amélie z Montmartru

- Děsí nás pádící čas, a tak radši mluvíme o počasí. - O počasí se mluví, aby se nemluvilo o blbinách. - Já zase o blbinách píšu, ale nikdo to nechce vydat. - Pořád nic? - Třicáté odmítnutí. - A co váš bratranec kritik? - Kritici jsou jako kaktusy, živí se jen ze svých bodlin a žijí mezi supy, kteří se živí perem. - A ta vaše knížka... je o lásce? - Ne, je o člověku, který si píše deník. Nepíše, co se mu stalo, ale katastrofickou vizi toho, co se mohlo stát. To ho děsí, a proto radši nedělá nic.

"Konečně pochopil: odloží lžičku a zrnka cukru se stolu sesbírá prstem. Potom se otočí a promluví na mě."

Chlapec: "Pane, když prst ukazuje k nebi, jen hlupák se dívá na prst..."