Týden v tichém domě

- Když se tak na to dívám, věř, hned bych utek. - Kam bys chtěl, prosím tě, utíkat? Jinde máš chamraď ještě horší.

Tak opuštěný, tak opuštěný tu sním o poesii střechy, já musel ven z těch čtyřech stěn, které jsou bez útěchy. Tak samoten, tak samoten jsem tu jen se svým stínem, až přejde mrak, tu luna pak se zjeví za komínem; ta luna, jež nás oklame tváře se, že se stydí, tvář ukáže a přitom lže tak, jak dovedou lidi. Jen tvařte se tak nevinně, když k štěstí lež vám stačí; z těch maškarád stesk na mne pad a je mi hořko k pláči.