Snídaně u Tiffanyho

Je to jistě neobvyklé, madam, ale firma Tifany má velké porozumění.

Dialog z filmu „Snídaně u Tiffanyho“ na mejdanu u Holly - Halejďte se Fredoušku.., - Né, já jsem Oloušek! - Vážně? .. Myslel jsem že Fredoušek, tak řekněte konečně! Je nebo neníí!? - Je nebo není co?! - Komediantka. - Řekl bych, že ne! - Tak podle Vás, né … hmmm … mýlíte se, hraje to, ale svým způsobem máte pravdu, bere tu hru vážně! Ona totiž bere vážně všechny ty hrozný nesmysly, kterým věří. Fakticky! Mám tu malou rád, a to velice upřímně. Vážně! Víte mám totiž cit. Člověk musí mít cit, aby jí pochopil. Musí mít duši milovníka. - Znáte ji dlouho.? - Jsem Bermen. Já jsem jí objevil! Před pár roky v Kalifornii. Měla svůj styl, úroveň, chápete. - Měla co?? - Úroveň.! Áno ohromnou. Bohužel, když otevřela pusu, tak bylo všechno úplně ztracený. .. Víte, jak dlouho jsem jí učil mluvit.? - Ne. - To se podržte. Celej rok. A víte jak? - Hmm (s podivem se ušklíbne Oloušek, zatím co Bermen pokračuje ve výkladu) - Učila se francouzky. Jó, aby jí to pak pomohlo snadněji imitovat angličtinu. A nakonec jsem domluvil kamerovou zkoušku. No a večer před ní, víte nejradši bych se oběsil. Ten večer zvoní telefon, ohlásí se a slyším: „Tady Holy“. „Co je Holy? Od kud voláš?“ a ona „Jsem v NewYorku“, já na to „Cože? Jak to, zítra máš kamerovku!“ Ona na to: „jsem v NewYorku, protože jsem tam, ještě nikdy nebyla!“ Povídám: „Ihned se vrať“ ale ona na to že ne, že nechce. „jak to myslíš, že nechceš?“ a ona, že nechce, „Co teda chceš?“ a ona „Až na to příjdu, tak ti dám vědět!“ prásk!!! Tak hale Fredoušku, .. - Jmenuji se Oloušek! - Oloušku, neříkej mi že není komediantka, teda né mě!!