Romeo a Julie

Romeo: Smrt, třebaže vsála tvého dechu med, nad tvojí krásou dosud moci nemá. Ještě tě nedobyla, dosud ti nachem v tvářích plá a na rtech prapor krásy a nevztyčen tam bledý prapor smrti. Ach Julie, proč stále jsi tak krásná? Zde navěky chci spočinout a navždy setřást jařmo hvězd, které mi nepřály. Naposled oči, naposled paže, obejměte ji. A vy mé rty, vy brány dechu, navždy polibkem utište ji!

Julie: Mluv, otče, rychle mluv. Já zemřít žízním. Když neřekneš, co uleví mým trýzním!

Julie: Tak sladký žel je loučení, že bych ti bez ustání říkala dobrou noc až do svítání.

Velmi krásný příspěvek do mé duše.