Pension pro svobodné pány

Halibut: "Be ... Bernarde, ty ... ty ještě nespíš?" Bernard: "Ne, nemůžu spát, tak si čtu verše. Když ptactvo své hnízdo..." Halibut: "Jaké verše?" Bernard: "Ale tady ... William Butler." Halibut: "Yeats." Bernard: "Když ptactvo své hnízdo dodělá, tu pěje píseň Hospodina a stará se o rodinu, kostelník sypaje vrabcům leze na zvonici... Halibut: "...a tu kouká, co je to za sklenici. - Symbol! - Tenhle básník, ten tě neuspí. Z toho se spíš zblázníš. Každý, kdo čte Yeatse, je tak trošku fst-fst. Yeats, William Butler, narozen ... hm, no ... - narozen. Yeats, to je velmi ... velmi ... velký básník, mistr symbolu, složitých přirovnání a metafor, jimiž tepe zlořády a zvůli moci. Jeho verš je obtěžkán ... obtěžkán ... hergot! ... složitými ... těmi, no ... myšlenkami a přímo zamořen abstraktními neskutečnými otázkami: Proč? Nač? Kdo to? Co to? Jak to? - Kam to povede? - A všimni si, nikdy ti na nic neodpoví - Yeats!"

Chudák pán Mulligan, byl to slušný člověk !

No tak dobře. No, tak kolik ? - Kolik ? 15 liber. 15 liber, jo ? - Uhm. 15 liber za ... no a nejaký drobný. No tak, drobný. - Jo, a potom sem tam mněla rtěnku, rtěnku ve stříbrném pouzdře, hodinky... S vodotryskem ? - Ne, s vodotryskem ne, byli zlatý. To je škoda ! -A á á, broše, broše sem nesla do opravy po babičce. Čtyři, pět. - Po babičce pět, šest. Aďo, prosím tě, to se tam všecko nemohlo ani vejít ?

Já jsem totiž v té kabelce měla všechny svoje úspory, ... jsem včera vyzvedla z banky.