Miloš Hrma (v úvodním prologu):
"Můj děda Vilém byl hypnotizér a celé město vidělo v jeho hypnotizování touhu co nejvíc se flákat životem. Můj otec, jako strojvedoucí, je od svých osmačtyřiceti let v penzi a občané šílejí závistí, že tatínek je zdravý a jistě ještě takovou penzi bude brát takových dvacet třicet let a přitom nemusí nic dělat. Pradědeček Lukáš si za svou rentu denně kupoval láhev rumu a dva paklíky tabáku. Ale místo aby seděl doma, chodil tam, kde se lidé dřeli a tam se dělníkům poškleboval, a tak každý rok někde pradědečka Lukáše zbili. V roce 1930 se pradědeček chlubil před kameníky, kterým zrovna zavřeli lom, a ti jej zbili tak, že umřel. A děda Vilém, když Němci překročili v březnu naše hranice a pronikali směrem na Prahu, jediný náš děda šel Němcům vzdorovat, jako hypnotizér, zadržet pronikající tanky silou myšlenky. Ruce měl napřažené a očima stříkal Němcům myšlenku 'Obraťte se a jeďte nazpátek.' A opravdu ten první tank zastavil a celá armáda zůstala stát, ale potom se tank rozjel a děda neuhnul a tank jej přejel, uskřípnul mu hlavu a už říšské armádě nic nestálo v cestě. A já jsem udělal dopravní kurs a bude ze mne pan výpravčí a celé město ví, že chci být výpravčím jen proto, abych jako mí předkové nic nedělal, stál s plácačkou na peróně, nu a celej život dával ručičky pěkně od práce, zatímco ostatní musejí dřít a dřít a dřít."

Přednosta stanice:
"To je hrozný úpadek mravů. Paní hraběnka se mi svěřila, že v Kostelní Lhotě znovu musejí vysvěcovat kostel. To je ale tím, že nad lidma vůbec nic není. Hroznej úpadek mravů. Jenže církev stojí na hliněných nohou. Ale strhne s sebou i toho, kdo do ní strčil! Lepší by bylo, kdyby Bůh zatroubil k poslednímu soudu a udělal všemu konec! Armagedon! Sodoma Gomora! Mravní bahno! Kletba erotického století! Armagedon! Zatknout autory pornografických knih! Pryč se zrůdnou obrazotvorností mládeže! Kanape přetrhli! Moje přednostenský a rakouský kanape přetrhli... vejpůl! Ten chlap hnusná vidí na nebi jen samý prasárny!"