Ginger a Fred

Je jasné, že filmy Felliniho nejsou pro každého příjemce. Nejde o filmy třeba bez děje nebo akce, to tam všechno je, ale vtip je v tom, že jde takřka vždy o nějakou symboliku. Tenhle klíč k otevření myšlení Felliniho je nezbytný. Je to jako obraz, který se musí roztajnit, to je mnohdy stejně obtížné, jako zatjnění do symboliky. Většinou jde o kontrasty a nostalgii. V tom je Fillini velemistr.

Ten Fellini mi prostě nesedí. Já nevím proč ale u jeho filmů se bezmezně nudím. Herci jsou skvělí ale film mě prostě nechytl. Všem milovníkům tohoto režiséra se omlouvám ale více dát opravdu nemohu.

Měl jsem tenhle film v paměti jako nemilosrdný, sarkastický pohled na svět televizní zábavy. Když jsem se na něj po letech zase podíval, už se mi to tak jednoznačné nezdá. Televize tu sice ztělesňuje povrchní necitelný stroj na krátkodechou zábavu, ale má i druhou tvář továrny na splněné sny, novodobé cirkusové manéže, kde je možné všechno a čerta sejde na tom, že to nemá valnou hodnotu. Stejně i film jako takový je nejen kritický, ale i plný melancholie, hořkosladkého ohlížení po starých romantických časech. Nechybí felliniovský karnevalový kaleidoskop neuvěřitelných figur, ale převládá pocit nostalgického loučení.