Carmen

Carlos Saura inscenuje Carmen jako taneční film. Tanečník a choreograf Antonio hledá v tanečním souboru představitelku Carmen. Herci sami prožívají osudy postav na jevišti, hranice mezi skutečností a fikcí se ztrácí, a nikdo neví, zda k vraždě skutečně došlo.

Po 37 letech jsem se opět ponořila do tohoto strhujícího tanečního filmu. Už tenkrát, na začátku 80. let mě naprosto uchvátily flamencové kreace, kterými Carlos Saura prostřednictvím choreografie Antonia Gadese ve zkratce interpretuje příběh dívky Carmen. Je zajímavé pozorovat, jak odlišně jsem snímek vnímala ve 19 letech a jak jej vnímám dnes. Spojení vynikajícího flamenca s nádhernou operní hudbou je geniální a pohled na všechny tanečníky a tanečnice mě opravdu naplňuje euforií. Jednotlivé pasáže, kdy se střídá nácvik, děj opery a civilní život, se plynule prolínají a černé závěsy na všech stěnách symbolicky připomínají divadelní oponu. Obvykle v komentu něco kritizuju... teď mi nějak došel dech.

Pořád nic... jen další pozvánka na zkušební hodiny, při kterých dojde k osobním techtlím s následným přechodem k mechtlím, docela nešťastně zakompovaným do nosného příběhu, a co hůř - bez vášně, bez katarze. Dál už je to o podmračených ksichtech, dupání, trhání hlavou a obstarožních tanečnících... no dobře, ještě o dvou opravdu působivých tanečních scénách. S povděkem tak lze kvitovat už jen osvěžující přítomnost Laury del Sol, svou živočišností a jiskrou vynahrazuje pohled na ty strhané, věčně nasupené rašple, vyskytující se ve velkém především v první části - Krvavé svatbě. A přitom Carmen - taková sázka na jistotu... Hádám, že se musí obracet v hrobě, spolu s Bisetem, každý ve svém, přirozeně...

Zatímco ve svých novějších "tanečních" filmech už Saura na zdání nějakého vyfabulovaného děje rezignoval, v Carmen ještě něco takového najdeme. Vztah choreografa s představitelkou hlavní role v Carmen, jejíž adaptaci právě nacvičuje, se prolíná s Bizetovým dějem a to do té míry, že v závěru se rozdíly stírají, takže závěrečná scéna může být jak symbolická, tak skutečná. Větší sílu než tohle přeskakování z reálu do děje mají ale jako vždycky taneční scény, nádherně nasnímané, dynamické, úchvatné. Saura flamenco miluje a svojí lásku dokáže přenést i na diváka.