Pád

Nikdy bych nevěřil, že mě dostane, víceméně banální, prvoplánově citově vydírající barevně kýčovitý příběh. Dojetím jsem téměř jihnul. A když zastřelili Wallaceho, nebo když z úst umírajícího Mystika vylétali ptáci, mnoho nechybělo aby ukápla i nějaká slzička. Asi stárnu. Po vizuální stránce je film dokonalý od prvního do posledního záběru. Úvodní černobílá titulková scéna, děj odehrávající se v realitě i vyprávěný příběh, jsou pastvou pro oči, a to mohu měrou vrchovatou. Taktéž je skvělá i hudba. Jak nemusím dětské herce, tak i ta holčička to zahrála skvěle. Propojení skutečnosti (Alexandriina fantasie) s vyprávěným příběhem pomocí osob vyskytujících se v obou „realitách“ , přizpůsobování děje příběhu s momentální situací v realitě a promítání psychického rozpoložení vypravěče do chování smyšlených postav je více než zdařilé. Zkrátka, jen ztěžka lze najít nějaký závaznější nedostatek, snad jen obsazení, i když, obsadit do hlavních rolí světové herecké hvězdy, jež by na sebe strhávaly pozornost, by bylo spíše na škodu. Navíc mně film vrátil v myšlenkách do dob bezstarostného cestování po světě, dost lokací ve kterých se film natáčel, zejména ty indické, jsem svého času navštívil.

Zvláštní propojení fantazie pětiletého dítěte a dospělého muže, odhodlaného skoncovat se svým tragickým osudem. Střídání dětsky naivních představ s často až epickými výjevy kruté pomsty i zoufalých gest natropilo asi víc škody než užitku a prolínání s nemocniční realitou tříštilo pozornost, chválou však nemůžu šetřit v případě až terapeuticky působících, kouzelně nasnímaných obrazů těch nejkrásnějších míst světa, nenásilně zasazených do děje.

Po shlédnutí třetího Tarsemova filmu mám podezření na nějakou psychickou rozpolcenost jíž režisér trpí, ta roztříštěnost nemůže být náhodná a já začínám být na pochybách jestli bych Celu hodnotil tak vysoko, kdybych ji viděl dnes. Opravdu kromě několika krásných záběrů jsem tomuto spletenci bez pořádných hereckých výkonů, ale i bez scénáře nepřišel na chuť a film mě celkově nudil. Jen estetizace záběrů zkrátka není pro mě.

The Fall ma v sobe vsechny aspekty, ktere se mi na kvalitnim pribehu libi: vyvazenost, neotrelost, vizualnost,citlivost,obsazeni a autenticitu. A co zaber to Dali.