Clementine

A zazvonil zvonec a pohádky je konec. Korejský šampion v taekwondu a bývalý policista Kim, se stará sám o dcérku Sarang, protože matka umřela při porodu a je donucen zápasit v ilegálních zápasech, kdy jde i o život, a kde se perou špinavé peníze. Sarang se stará o svého tátu, protože je hrozně nepraktický člověk a bez ní by vůbec nefungoval. Při svých nákupech v marketu, Sarang narazí na ženu, s které se vyklube, její vlastní máma, která měla být mrtvá a ta zase nevěděla, že má dcéru. A ikdyž se všichni pěkně dali znovu dohromady, Kim musí vybojovat poslední zápas a to hned se Steven Seagalem, který se ve filmu na 2. minuty objevil. Film velmi slabý, v psychologické poloze této love story, zase není to úplně ztracený. Malá "herečka" Eun Seo- woo v roli Sarang, ikdyž je dost uřvaná, je nejlepší na place. Je to zřejmě velký talent. A nevím jestli si to každý všiml, že Sarang má zuby jak po granátu, a při sledu situací, jednou má zuby, po druhý je má vytrhaný, promiňte, ale já jsem takový šťoura. Nevím kdo Sarang nadaboval, ale myslím, že to je zase český talent, pokuď to nebyla "Aťka Janoušková" z Heřmanic...

Zpočátku je třeba uvést, že ´Clementine´ je název americké lidové písničky, kterou známe i v podání Jiřího Šlitra, samozřejmě s českým textem, a je o smutku. A právě o smutku je celý tento snímek, proto byl dle písně zvolen název, byť je prezentován neoriginálním příběhem o zápasníkovi taekwondo, který je únosem své dcery donucen bojovat v nelegálním zápase. Jeden by tímto řekl, další typická Segalovka, ale chyba lávky. Tady je vše zcela jinak. Snímek samozřejmě na Seagala láká, ale ten tu má pouhý neparný štěk na samém konci celého dějství, coby neporazitelný šampion v ilegálních zápasech. Takže nic než finta distributora na diváky. Hlavní role se zhostil Jihokorejec Jun Lee a jeho malou dcerku si zahrála Seo-woo Eun, kolem které se to všechno točí. Jde o to, jak dívenka poznala svou matku, o které si myslela, že je mrtvá a jak přes ohromné výbuchy emocí dala své rodiče zase dohromady. Ony trable s ilegálním zápasem jsou jen okrajové. Takže se v podstatě jedná o silný emoční rodinný snímek, který však vypadá jako sestřih nějaké jihokorejské telenovely. Tady se skutečně vše veze ve smutku a slzách, takže snímek si v tomto odvětví dokážou užít právě snad jen fanoušci televizních telenovel. Takový emoční nával nikdo jiný snad nedokáže pojmout. Pro ostatní se tedy bohužel jedná o naprostou filmovou katastrofu. Pro zajímavost, ona výše zmíněná píseň tu kousek i zazní a to v podání Seo-woo Eun a jak jinak, během pláče.

Jako vždy můžete čekat bojové umění pokud hraje oblíbenec Steven Seagal. Čím ale novější natočený snímek, tím scény jsou nudnější, jakoby na to Steven už neměl. Pár chmatů které jsou pořád stejné - nic nového.

Od tohoto filmu jsem čekal mnohem víc moc mi nesedl ani nevím proč ale něco tomu chybí ani Segal to nezachránil