Samá chvála

Možná, že nejde o docela obyčejný příběh, protkaný objevy jež vycházejí najevo při pohřbu a také trapasy pozůstalých, kterým nebožtík čas od času komplikoval za svého žití jejich život. Objevy nejméně v té úrovni, že si zesnulý vytvořil a uchoval celoživotní tajemství. V podstatě je jedno, že to byla jiná žena nebo rodina. Na světlo tak vycházejí dobré i špatné vlastnosti příbuzenstva a otvírají se mnohé pandořiny skříňky. Skoro se dá pomyslet až se závistí, jakýže to měl nebožtík mnohobarevný život.

Pohřeb na kterém se sejde celá početná rodina. Takže můžou vypuknout sváry, hádky, konflikty .... jako za mlada. Co na tom, že každý má už svůj samostatný život se svojí rodinou. Atmosféra původního domova dokáže i dlouho dospělé vrátit znovu do dětství se všemi jeho nezapomenutelnými křivdami.... „Nemohli bychom se následující dva dny chovat normálně? - Týká se to i tebe nebo nám prostě říkáš, co máme dělat?“ A mít znovu možnost servat se s vlastní sestrou jako kdysi. Nádhera. ...„Je to snad příliš? Chtít pochovat dědečka s trochou důstojnosti? - Myslím, že je.“ Žánr? Snad satirická tragikomedie.