Countdown

Představme si formuli „Smrtonosné pasti“, přidejme pořádnou dávku rusko-italské koprodukční velkorysosti a výsledek nás nenechá vydechnout. Tento film na první pohled sází na to, co divák od blockbusteru čeká. Vysoký rozpočet, technicky precizní kameru, kaskadérské kousky a tempo, které neustává ani na vteřinu. Přesto však snímek v mnoha ohledech selhává v pokusu být jen dalším akčním nářezem. Ve skutečnosti se totiž díváme na akční drama, které se sice tváří jako hollywoodský výplach, ale pod kapotou skrývá úplně jiný motor. Hlavní hrdina, major Smolin, rozhodně není typickým akčním klaunem hollywoodského střihu, který u hlášek pálí od boku. Je to obyčejná postava ukotvená v realitě. Přesto scénář trpí až přílišnou dějovou obsáhlostí. Tvůrci se do 104 minut pokusili vměstnat snad vše, co je napadlo. Čečenský konflikt, arabské teroristy, zradu ve vlastních řadách, útok na cirkus, jadernou hrozbu v letadle i mezinárodní spiknutí. Výsledkem je extrémní zkratkovitost a řada logických děr. Film tak působí spíše jako narychlo sestříhaný seriál postrádající veškerou tvůrčí ambici. Ačkoliv produkce sáhla po mezinárodních tvářích, Louise Lombard za Británii či John Amos za USA, film se nikdy nedokázal vymanit ze svého ruského původu a s ním spojených kontroverzí. Snímek vznikal v době, kdy ruskou společností hluboce otřásly tragédie jako útok na divadlo na Dubrovce (2002) či masakr v Beslanu (2004). Není proto divu, že byl okamžitě označen za ideologickou a patriotickou propagandu, pravděpodobně dokonce na objednávku tehdejší FSB. Důstojníci tajných služeb jsou tu proto vykresleni jako neomylní, bezchybní hrdinové. Je to však kritika férová? Zaráží totiž ona dvojí morálka. Zatímco u ruského filmu nám patriotismus bije do očí, třeba americké „Přepadení v Pacifiku“ (1992) se stejným nádechem konzumujeme bez mrknutí oka. Ruský pokus o vlastní „Die Hard“ sice vlivem přebujelého scénáře nedopadl jako žánrový klenot, ale za tu odvahu to stálo. Koneckonců, v našem českém filmovém rybníčku se o podobně ambiciózní akční žánr raději ani nikdo nepokouší.

Akční ruský kousek nebyl špatný.Překvapením pro mně bylo, že je film natočený podle skutečných událostí. Dost se mi líbil Egor Pazrenko v roli záporáka Bojkise a Yuri Tsurilo co by generál Karpov.