A nebojíš se, princezničko?

Tak ten dnešní los na nedělní pohádku tedy nedopadl dobře. Tahle papundeklovla mi lezla na nervy vnitřními monology, kulisami a také protagonisty. Mimo pana Brodského. Hlavně mi byl divný „moudrý“ král. Kdyby byl skutečně tak moudrý, tak by tu princeznu nikdy nechtěl za manželku. Ano, protože byla o tolik mladší. A ten konec? Hanba mluvit, hanba psát.

Nemám příliš rád filozoficko-melancholické pohádky, ve kterých postavy hluboce řeší své psychologické problémy. Připadá mi, že jsou určeny spíš dospělým - které dítě hloubá nad tím, zda si 25letá princezna má vzít 50letého krále, byť by byl sebemoudřejší? Ale třeba to děti vidí jinak a nastolení různých takových otázek je pro je jejich život inspirativní. Zpracování nevybočuje z řady studiových pohádek, jen Lenka Pichlíková je tam neuvěřitelně krásná a kamera si toho náležitě všímá.

Československá televizní tvorba pro děti v sedmdesátých a osmdesátých létech měla ve zvyku přepracovávat pohádkové příběhy od německých nebo francouzských autorů a nejinak je to u této báchorky, která byla zfilmovaná na motivy spisovatele Charlese Perraulta, známá jako Oslí kůže.