Ohňostroj

Psychologický, poetický, smutný, dojemný, místy drsný snímek s pomalu plynoucím dějem. Zkrátka, taková „kitánovka“. I když patří Kitano mezi moje oblíbence, tento film mě příliš neoslovil, možná jsem neměl zrovna tu správnou diváckou náladu.

Jeden z nejlepších Kitanových filmů. Prolýná se zde několik žánrů (krimi, drama, thriller) a každý sem dokonale pasuje. Ve filmu sledujeme detektiva, který se stará o svou umírající ženu a jeho přítele a bývalého kolegu, který je na invalidním vozíku a našel nový smysl života v malování. Film je samozřejmě místy dost brutální ale na to jsmě u Kitana zvyklý.

Jistě spíš filmová báseň s krásnými momenty. Silně mě zaujaly prostřihy, představující obrazy bývalého Nishiho kolegy, na kterých se bez doprovodu slov střídají výjevy zvířat, které místo očí nebo hlav mají květinu-vždy tu z předchozího záběru. Vůbec se tu dost málo mluví, a přesto vše co nám chce autor říct, tu cítíme úplně bytostně, jasně. Takový křehký příběh, obklopen u Kitana obvyklým násilím, ale také scénami tak niternými, že není možné si je nepamatovat a nepřemýšlet o nich ještě dlouho po jejich skončení.

Při hodnocení filmu musím tak trochu váhat. Na jednu stranu má snímek geniální hudbu, někdy až absurdně komické úseky a skvostné scény, jako je například Horibe před květinářstvím, ale zas na druhou stranu, mě snímek nechával naprosto chladným. Kitanově tvorbě se dost vyhýbám, protože to nikdy nebyl, není a asi ani nebude můj šálek kávy. Je tedy nutné brát mé hodnocení s rezervou.