Mikoláš Aleš

Mám rád životopisné filmy a 50.léta minulého století byla v naší kinematografii pro tyhle snímky dobou zaslíbenou. A podle mého názoru, patří konkrétně tento k těm nejzdařilejším. Pan režisér Krška své řemeslo opravdu uměl a tady si dal hodně záležet, aby bylo úplně všechno jak se patří, od výpravy, přes hudební doprovod, až po výběr těch správných herců. Pro mě fakt příjemný divácký zážitek!!

I mezi těmi budovatelskými a někdy doslova odpornými filmy natáčeným v padesátých letech a ovlivněnými komunistickou diktaturou vznikly i kvalitní snímky. Přiřadím k nim i film režiséra Václava Kršky Mikoláš Aleš. Hlavně zásluhou hlavního představitele Karla Hogera. Film se dá zhlédnout i v dnešní době a pro mladší generaci je v něm i poučení o národním obrození.

Nelze nedat nic, protože profesionalita je tu jasná. Ovšem dějově jsou to spíše takové útržky, které mne moc nezaujaly. Některé scény se mi jevily silně přehnané a idealizované. Viděl jsem to až do konce, ale podruhé o to opravdu nestojím. Domnívám se, že těch dvacet procent je tak akorát.+++koment z roku 2023-Nedá se říci, že by me to zaujalo. Tempo pomalé a způsob podání je tak na usnutí. Nakonec zaujme jen scéna s Národním divadlem, ale jinak to nebylo nic pro mne. Zbytečně natažená stopáž to jen umocnila. Takže za mne jen další zbytečný pokus o životopisný snímek.

o našich velikánech doby minulé, k nimž Mikoláš Aleš bezesporu patří, nejde o žádnou veselou záležitost. Pan Höger, to je PAN herec i s odstupem více než půl století. Herec nemající špatných rolí, či rolí neprofesionálně zahraných. Děkuji i po letech za tento dojemný film. Doba si žádá nové žánry, ale přesto je milé po letech tento film shlédnout.