Počet zajímavostí k osobnostem: 55
Představitelka většinou nerudných a nesnášenlivých ženských - Světla Amortová nebyla příliš oblíbená ani mezi svými hereckými kolegy. Antonie Hegerlíková (1923) vzpomíná, že Amortová byla příliš poznamená koncentrákem, kde si vytrpěla své a lékařské pokusy ji navždy poznamenaly neplodností. Přitom v odboji byla velmi aktivní bez ohledu na možné následky, ale pozdější nenávist k lidem a trauma z vězení se na ní příliš podepsalo. Podle pamětníků adoptovala hned po válce syna, ale před kolegy to tajila.
Hlavně díky vynikajícímu novináři Stanislavu Motlovi po letech dohadů a spekulací vyšla najevo pravda o zatčení Karla Hašlera (1879-1941) - nepodložená podezření sice poukazovala na režiséra Václava Binovce, teprve však dochovaná výpověď Hašlerova mladšího syna Zdeňka Giny (1909-1972) tyto dohady skutečně potvrdily.
Paradoxně byl kolaborantský režisér Binovec, o kterém mimochodem i Jan Werich (1905-1980) prohlašoval, že je to "špinavec, kterému není rovno" odsouzen pouze ke 3 letům vězení a propadnutí třetiny majetku, kdežto režisér Jan Sviták (tak též údajný kolaborant), který si dokonce vedl i poznámky o lidech, kterým díky své pozici ředitele filmových ateliérů, pomohl před zatčením (a leckdy i jistou smrtí), byl zfanatizovaným davem 10. května 1945 zlynčován a mladým sovětským vojákem zastřelen...
Kladno uctilo památku Antonína Čermáka odhalením pamětní desky na jeho rodném domě. Při slavnostním aktu 16. června 1935 desku odhalil starosta Karel Kindl a slavnostní projev pronesl předseda Senátu František Soukup. Na bronzové desce s Čermákovou podobiznou byl nápis: ZDE SE NARODIL 9. KVĚTNA 1873 / ANTON J. ČERMÁK / STAROSTA V CHICAGU ILL. SPOJ. STÁTY / ZEMŘEL 6. BŘEZNA 1933 V MIAMI FLORIDA / VĚNOVÁNO SPARTOU A.B.A. V CHICAGU ILL. / V UPOMÍNKU NA ZÁJEZD S. K. KLADNO / DO SPOJ. STÁTŮ. Nad Čermákovou podobiznou je nápis: I AM GLAD IT WAS ME INSTEAD OF YOU (Jsem rád, že jsem to já, ne vy), což byla první slova, která zraněný chicagský starosta řekl po atentátu prezidentu Rooseveltovi.
Je málo známé, že J. Crha - představitel šíleného otce Brůny - byl téměř hluchý a naslouchátko míval začesané do zbytků rozčepýřených vlasů. I přes tento silný handicap se filmovému a hlavně divadelnímu umění věnoval naplno.
Ze vzpomínek neteře bratří Čapků Heleny Koželuhové: Téměř ihned po smrti svého staršího bratra Karla (25. 12. 1938 - a pod tíhou nacistické zvůle) pronesl Josef neskutečně prorocká slova: "Ten Karel měl vždycky v životě štěstí. Dovedl i včas zemřít. Už ho nic dobrého nečekalo. Uvidíte, že to za něj já odsedím v koncentráku..."
A skutečně - hned 1. září 1939 byl spisovatel a malíř Josef Čapek zatčen gestapem a postupně deportován do koncentráku v Dachau, Buchenwaldu, Sachsenhausenu a v únoru 1945 do Bergen-Belsenu, kde vypukla tyfová epidemie. Údajně ještě 13. dubna byl naživu, ovšem skutečné datum úmrtí ani příčina zřejmě zůstane zahalena tajemstvím...
Zdroj: Lidové noviny - 101 pohnuté osudy
Tato noblesní dáma (Helena - slečna doktor z populární pamětnické komedie Poslední mohykán /1947/) se v září 2011 zúčastnila spolu s dalšími 40 herci v čele s Václavem Postráneckým zájezdového představení Čapkovy divadelní hry Věc Makropulos v jihokorejském Soulu. I přes jazykovou bariéru a naprosto odlišnou mentalitu byla všechna (velmi úspěšná) vystoupení vyprodána.
Francouzští novináři pojmenovali de Gaullovu manželku na "tetu Yvonne" - přízeň veřejnosti si získala především svou oddaností manželovi a rodině, jejich vzájemný vztah nikdy nenarušil žádný skandál.
V 60. letech už jako prezidentova manželka (a přísná katolička) diskrétně přesvědčila Charlese, aby do jejich domu nepozval tehdejší filmovou ikonu Brigitte Bardot, protože ta už tehdy byla rozvedená.
Dnes již klasickou hlášku chlubivého Pulečka v podání výborného R. Deyla ml. (z komedie Anděl na horách) SKÁČU DOBŘE-SKÁČU RÁD často používá sportovní moderátor Frekvence1- Aleš Valenta (mimochodem skutečný olympijský vítěz v akrobatických skocích na lyžích).
Rudolf Deyl ml. se poprvé objevil (spíše jen mihl v několika záběrech) před kamerou už v r. 1919- a to po boku svého otce Rudolfa Deyla st. v dnes už pozapomenutém snímku Stavitel chrámu.
Ve svých vzpomínkách na již zesnulé kolegy uvedl Dalimil Klapka, že Zdeněk Dítě byl velmi spořivý šetřílek a skutečně svůj úsporný rozpočet dodržoval, aby si po několika letech odříkání vyrazil na dovolenou do Holandska nebo do Španělska a tam si užíval jako filmový Kristián. Na sklonku života jej daleko více než Alzheimerova choroba zasáhla smrt jeho milované ženy Zdeňky, kterou přežil o pouhé dva roky...
Nemanželská dcera Jana Malá, se kterou se herec vůbec nestýkal, ho pozvala (v 16 letech a přes babičku) na své absolventské divadelní představení, Jan Faltýnek bohužel týden před představením po delší těžké nemoci téměř slepý zemřel.
Kdysi jsem četla v nějakém rozhovoru s p. Květou Fialovou, že jen jedenkrát hrála prostou dívčinu z lidu (se šátkem na hlavě) a to byla právě Božka v Plaveckém mariáši. Její přirozená noblesa ji předurčovala role šlechtičen, komtes,královen, později manželek ředitelů či lékařů, bohužel jí prý prodavačky, švadleny nebo kuchařky ve filmech míjely.
Dana Hlaváčová, představitelka nevlastní sestry Dory v Třech oříškách pro Popelku, byla v době natáčení těhotná, tak i plesové šaty se několikrát přešívaly. Zajímavé je i to, že p. Hlaváčová hrála nevlastní sestru Popelky i v černobílé verzi (1969) s Evou Hruškovou v hlavní roli.
Ze vzpomínek dcery Dany Homolové: "Táta byl velký svéráz - byl o 10 let starší než maminka a sňatku se dlouho vyhýbal, až se "zaslíbil" v poněkud povznesené náladě ve společnosti. Protože však dané slovo bylo pro něj svaté, na 21. 3. 1949 byla naplánována svatba. Možná, aby se v poslední chvíli sňatku vyhnul, takříkajíc anonymně maminku udal, že chce emigrovat do Německa - ovšem jí se to podařilo vysvětlit a svatbu stihla a mí rodiče spolu žili velmi šťastně a spokojeně až do r. 1983. kdy táta zemřel".
Nezapomenutelný "hovnivál Hora" zemřel v r. 2008 na rakovinu plic - následek dlouholeté a velmi silné kuřácké závislosti.
V letech 1957-1959 sloužil Zdeněk Hradilák u 71. výsadkového praporu v Prešově, kde již v necelých 20 letech bavil kamarády ve vojenském svými komediálními výstupy a švejkovstvím.
Není žádným tajemstvím, že naše poslední žijící hvězda prvorepublikového filmu- p. Zita Kabátová tráví několik posledních let v péči motolské nemocnice a pro mnohé její fanoušky zveřejnil p. Aleš Cibulka adresu, na kterou jí mohou napsat:
Fakultní nemocnice Motol
LDN, I. primariát, V Úvalu 84/1
150 00 Praha 5
Zdroj: Cibulkův kalendář pro filmové pamětníky 2012
Všeuměl Bohouš Císař (rázovitý Josef Kemr) během natáčení obcházel místní obyvatele a sháněl starší a starožitné chalupářské potřeby na svou chalupu - získal loukoťové kolo i starý trakař.
Proslulé svatební šaty Jackie, ve kterých si 12. září 1953 vyměnila slib manželství s Johnem F. Kennedym, jsou dodnes vystaveny v Kennedyho knihovně v Bostonu.
Komik Jára Kohout nezapřel svůj pozitivní přístup k životu a ve svých vzpomínkách na svou první manželku Mimi prohlásil: "Dvakrát týdně jsme oba chodili do útulné restaurace, kde při svíčkách hrála tlumená hudba - ó, to se udržuje v manželství pohoda. Já jsem chodil do té restaurace v úterý a Mimi ve čtvrtek..."
Otomar KORBELÁŘ, jeden z největších milovníků českého filmu šermoval, hrál tenis i zpíval. Uměl hrát na pět hudebních nástrojů, miloval rychlou jízdu na motocyklu a bohužel také alkohol!
Ke svobodnému "mládenci" Ladislavu Křiváčkovi se váže pikantní historka, jak byl na záletech u jisté vdané ženy, jejíž manžel se nečekaně (jak už to bývá) vrátil domů. Vzhledem k tomu, že manželka byla nekuřačka a v popelníku zůstaly nedopalky cigaret (a Křiváček byl uklizen do skříně), křičel dotyčný manžel, koho že tu nevěrnice má! Ve snaze zachránit, co se dá, řekla dotyčná, že nikoho a to naopak rozzuřilo schovaného herce (který mimochodem hrál vesměs narušené a psychicky nevyrovnané osoby), tak vyběhl ze skříně a se slovy:
"Ty mrcho, tak já jsem pro tebe nikdo?" jí navíc ubalil pořádnou facku...
Představitel ryšavého padoucha Brinkleye - Herbert Lom (letos čtyřiadevadesátiletý-2011) je označován, díky několika stovkám rolí, za celosvětově nejslavnějšího českého herce. Přesto,že žije již dlouhá léta v Londýně, češtinu ovládá stále výborně a do Prahy se vždycky rád vrací.
Mladá Vlasta Makovcová (Hana Maciuchová) v CHALUPÁŘÍCH randí s Humlovým vnukem Slávkem (Jiří Schmitzer), ovšem ve skutečnosti právě v době natáčení tohoto populárního seriálu byla čerstvě zamilovaná do svého životního partnera Jiřího Adamíry, který zde hrál menší úlohu lékaře, přítele paní Míly (Alena Vránová).
Vzhledem k tomu, že Adina Mandlová už neměla žádné příbuzné, resp. se nikdo k jejím ostatkům po zpopelnění v r. 1991 nepřihlásil, byla tato prvorepubliková hvězda rozptýlena na loučce v Blatné.
Tento oblíbený prvorepublikový herec byl vůbec prvním, koho diváci spatřili 1. května 1953 na svých černobílých obrazovkách. Jménem všech umělců filmové a televizní tvorby lidi pozdravil a tak fakticky zahájil televizní vysílání.
Okolnosti úmrtí "fešáckého vodníka Rolfa" jsou dodnes obestřeny tajemstvím - jak vzpomněl jeho herecký kolega a kamarád Rudolf Jelínek - M. Masopust bojoval dlouhá léta s démonem alkoholu, ovšem smrt manželky jej zlomila psychicky a jeho zdravotní stav se začal rapidně zhoršovat. V posledním roce života trpěl silnými motolicemi, nicméně dodnes se spekuluje i o sebevraždě...
Představitel více než dvou set menších rolí Viktor Maurer zemřel loni (2010) o vánočních svátcích zcela sám a zapomenutý a nakonec byl zpopelněn bez obřadu...
Tonda Čihák - Romeo (živelný Vladimír Menšík) řidičák na autobus nevlastnil, tak přesto, že v seriálu vypadá jako autobusák velmi autenicky, autobus pochopitelně neřídil.
Představitelka hospodyně Emy z kultovní Nemocnice na kraji města dost trpěla tím, jak vypadá (že je menší a korpulentnější postavy) a ke konci života propadla démonu alkoholu, dokonce přišla na představení do ND indisponována a výsledkem byl vyhazov.
Protože po ní žádní blízcí nezůstali, ujala se urny s ostatky její kamarádka Antonie Hegerlíková (1923), která mimochodem i prožila podzim života s vdovcem po M. Motlové - s Karlem Fridrichem.
Dovolím si zde docela osobní poznámku - ostravský bard Jarek Nohavica navštěvoval o pár let dříve (1959-1968) stejnou ZDŠ v Ostravě -Porubě (tehdy se jmenovala Fučíkova 831) jako já v letech 1970-79 a oba nás v hudební výchově vyučovala stejná učitelka Jindřiška Krupičková (mimochodem i dnes velmi vitální dáma).
V květnu 2008 jsme se všichni potkali při příležitosti 55. výročí založení této základní školy, dnes Porubské 831.