FDb.cz - filmová databáze

O tomto filmu se nedá povědět   nic jiného než to, že je hodně   věcích jaký je a spoustu   adjektiv jaký není, či jaký by   měl být, tím jediným čím   doopravdy je, je to, že je   hořkosladce výstřední.   Obsazení špičkové, předloha   kvalitní, kamera hodně dobrá,   režie -řekl bych- vynikající.   Jediné, co mi na filmu vadí,   jsou ty písně, možná jsou to   roztomilé chansony, aspon co   do hudby, ale jinak děj nikam   zvlášť neposunují, jsou nudné   a celkově mi tam nesedí. Na   druhou stranu je třeba   pochválit pěvecké výkony,   protože ne každý herec je i   zpěvákem. Dojímavý byl závěr   písně Isabelly Huppert.
Celkově vzato, já chápu   Ozonův záměr kombinovat žánry,   ale občas v to byl chaos,   unikala tam jakási souslednost   s časem, obcas i místem a   nakonec i dějem a jak jsem už   řekl dokázal bych si ten film   představit i bez oněch   písní.
Ještě nakonec   nutno dodat, že se mi líbí to   pohráváni si s myšlenkou   jakési otevřené sexuality.
Hodnocení dávám natolik   vysoké, jelikož mne film   dokázal pobavit, zarmoutit,   napnout a znudit současně.   Typický Ozon.

Podle mne, satiry není nikdy   dost a zvláště té, která je   stylizována do středověku.   Přiznávám, některé scény jsou   nudnější a některé jsou téměř   zvrhlé, ale pokud se zamyslím   nad významem slova zvrhlý...   proč ne, realismus musí umět   být i zvrhlý, aby to byl   realismus jaksepatří.

Jen málo který film divákovi   předvádí tak nezkreslený obraz   možné reality. Incest, nahota,   perverze, zrůdnost, pro kterou   není pochopení a zrůdnost, pro   kterou je pochopení, to vše   film, který na první pohled   vypadá nudný, nabízí. On ve   skutečnosti fádní je, ale ne z   nedbalosti ale ze   samoúčelnosti. Vím, že má   jisté nedostatky, ale oblíbil   jsem si ho, jen mne mrzí, že   jsem si prve nepřečtl   předlohu, protože vím, že   knihy od McEwana jsou   dokonalé.

Vím, že tento film není nijak   dokonalý, ale pro mne má   zvláštní kouzlo. Uctívači   Davida Lynche ani milovníci   knihy nebyli s filmem   spokojení, ale upřímně Duna je   téměř nenatočitelná, Lynch,   podle mne, vytvořil to   nejlepší, co šlo, ačkoli neměl   po ruce všechny moderní   efekty, rozpočet apod.
Duna (1984) patří do mého   zlatého fondu hned vedle   starého dobrého Souboje   titánů.

Tímto filmem si u mne Robert   Pattinson výrazně polepšil   reputaci, naturalismus mu   sluší. Jinak obecně film mne   hodně pobavil, a to nikoli na   úkor pokřivení předlohy, což   je nesporná přednost.

Láska a Pravda zvítězí nad Lží   a Nenávistí.
Tento   film se zpravidla nelíbí těm,   kteří jej nepochopili, či těm,   kteří jej pochopili a našli v   něm přílišnou kritiku sami   sebe.
Havle, díky!

Podařené zpracování Kafkova   románu, které díky bohu   nezachází za dějové hranice a   příliš nefabuluje, tak aby to   zranilo Kafkovo jedinečné   dílo. Mezi přednosti filmu   bych zařadil obsazení, výkony   a kameru.
Závidím   snadnost žití těch, kdož   nerozumí světu Franze Kafky.

Jedná se o zdařilou adaptaci   Mannovi novely na 'dorianovské   téma', která popisuje úpadek a   smrt hudebního skladatele (v   předloze spisovatele). Benátky   zde posloužili jako symbol   pomíjivosti, kterou je hlavní   postava stárnoucí Gustav   frustrován a cholera je zde   symbolem rozkladu a smrti,   možná také spojené se   skladatelovou potlačenou   homosexualitou (bisexualitou),   které nakonec sám podlehne.   Téma obou děl je láska ke   kráse a mládí, vlastně hrdinu   nemůžeme soudit za to, že se   zamiloval do nezletilého   chlapce, on pouze hledá krásu,   která se nemusí výlučně vázat   pouze k druhému pohlaví. Pokud   hledáte vysvětlení některých   detailů, kterým jste ve filmu   neporozuměli, ujišťuji vás, že   je v novele nenajdete. Thomas   Mann knihu napsal velmi   zdrženlivě a tajnůstkářsky,   obdobně jako Oscar Wilde ve   svém Obrazu Doriana Graye.