Technika, animace, vtip a   herci (obzlášť hlavní   protagonistka)perfektní.   Velice mě překvapil český   dabing, hlasy našich   známých hereckých tváří   nejsou v dabingu obvyklé ale   k tomuto filmu se hodily   dokonale. Návštěvník filmu   nesmí očekávat typickou   černotu, temnotu, děs jako v   jiných snímcích od Bartona,   naopak se mu povedl velice   krásný fantazijní svět   blízký každému dítěti.   Barton se snažil, asi právě   pro děti-nevím, z Alenky   udělat dějový příběh,   což nebylo příliš moudré,   protože vznikl děj s   otřepaným klišé.

Film jsem pořídila do své   soukromé filmotéky hned jak   jsem zhlédla, sice je to už   deset let ale i tak mě při   každém dalším zhlédnutí   dokaže překvapit a dostat do   pohodové nálady. S postupem   let a nárůstem zkušeností   objevuji ve filmu stále nové   a nové věci. Před nedávnem   jsem si také pořídila   soundtrack, protože i hudba   dělá z tohoto filmu tu   pravou špičku - vřele ho   všem doporučuji. Amerika by   se měla s títo filmem všude   chlubit a prosazovat ho,   protože rozhodně patří   mezi nejkvalitnější co   americká filmografie   vlastní. Spaceymu a   Beningové vzkládám holt.

Je to u mě asi první film,   který mě svými ukázkami   vůbec nezaujal ale když jsem   byla donucena se na to po roce   podívat, byla jsem mile   překvapena. Kupodivu jsem se   často smála, v mnoha věcech   jsem s ní cítila a i téma   bylo odlišné od jiných co   jsou pro romantické komedie   typické. Myslím, že si   příjdou na své i chlapy,   protože se budou moci vysmát   našim úchylkám. Pro   chvilkové odpoledne tento   film určitě neuškodí,   naopak.

Perfektní, nemám co dodat,   ani chvíli jsem se nenudila a   byla v neustálém napětí.   Oba dva hlavní protagonisté   byli úchvatní. Po dlouhé   době velice kvalitní   snímek, který se   přespříliš nechechtá,   nekrvácí, nevybuchuje,   nekonverzuje. Navíc je   úspěch, že se podařil   kvalitně zpracovat snímek s   reálnými základy.

Velmi mile mě to překvapilo.   Dokonce tak, že se ještě   teď divím, že může být   americký film bez výbuchů,   přemíry slov a dialogů,   nucených skečů a   amerických patosů. Naopak   dvě hodiny příjemného   skoro ticha. Parádní, ani   chvilku jsem se nenudla.

Skvělý snímek, lze se na   něj dívat neustále a nikdy   nenudí. Je velmi zajímavé,   že na to jak je příběh   starý a film je natočený   deset let, tak je stále   aktuální, protože se tato   zvěrstva, která provádějí   velcí magnáti, dějí   pořád a čím dál více si   toufají. Velice mě Julia   svým výkonem překvapila,   jak už bylo mnohokrát   řečeno, byla jednoduše   famózní, ale i Albert   ukázel, že je herec   velikých kvalit. Když už se   dokázala Julie odškatulkovat   ze svých obvyklých rolí v   romantických nesmyslech, tak   je škoda, že opětovně do   svých obvyklých rolí v   romantických nesmyslech   pozvolna doplula, snad mimo   Úsměvu Mony Lisy, který je   sice také laděn romanticky,   ale Julia mu vnukla hlubší   zamyšlení.

Za moji osobu jednoznačně   ano, již dlouho si myslím,   že náš národ nebyli jen ti   chudáci a Němci jen ti   necitelní vrazi-na mě je to   přílišné škatulkování.   Ne nadarmo se nám říká   národ Švejků nebo   Kondelíků-do díry umíme   zalézt dokonale a když nám   nic nehrozí, tak se začneme   chlubit a bránít. Juraj Herz   se tohoto díla chopil   bravůrním   způsobem,neobhajuje a   neodsuzuje ani jednu stranu,   jen poukazuje na zjevná   historická fakta. Tím pádem   vznikl velmi kvalitní kousek,   jak po stránce výpravy,   kamery, střihu nebo kostýmů   a exteriéru, tak po stránce   herecké, ke které přizpěli   jak Češi, tak Němci. Jako   kdyby i tímto chtěl Juraj   Herz připomenout, že jsme si   všichni rovni a nikdo nemá   komu co vyčítat. Jednoduše   řečeno zlo se nemá oplácet   zlem, jinak vzniká další   zlo.

Bomba!Upřímně jsem na   sedmý díl šla s jistými   obavami, protože z šestého   dílu režisér Yates udělal   romantickou komedii a co bylo   stěžejní vynechal pro   jistotu úplně. Ovšem   Relikvií smrti se chopil s   bravurně - něžně humorné,   smutné, hlavně napínavé a   akční a nevnucuje jen jemně   naznačuje prohlubující   vztahy hlavních   protagonistů, jak k sobě   navzájem, tak k rodinám a   blízkým, v tom byla knižní   předloha příliš   histerická. Je to sice nefér   k těm co ještě film   neviděli, ale zmínit se o   tom musím. Nejvíce bodů   dávám za ztvárnění   vyprávění příběhu O   třech bratřích, naprosto   dokonalá animace, chytrému   diváku, nebo lépe řečeno   čtenáři, neuniklo   vyobrazení tří relikvií,   které bude důležité v   druhé části. Celkově jsem   se nenudila, vše mělo bylo   jak mělo, až na pár   drobných věcí, ale to už   se promíjí - je to film. Jen   mě snad trochu mrzelo, že   režisér nedal větší   možnost pro srdcervoucí   příběh sřítka Krátury,   protože podle filmu je z něj   stále zabšklá obluda, ale   knižně se obrátí o 360°C.   K hereckým výkonům bych   řekla následující: R.Grint   a E.Watson své role zvládli   překvapivě kladně až nad   očekávání, R.Fiennes nás   opět přesvědčil, že v   rolích vůdců v totalitních   režimech vyniká (byla tam   podobnost na Amona Ghepa a na   patetické postavy ve   Slunečním svitu). Děsila   jsem se rozdělení na dvě   části, ale v té první bylo   vše výstižné a přerušeno   právě v čas, další bude   hledání viteálů a   závěrečný boj, takže to   dokáži vydržet. Největší   problém jsem měla s českým   dabingem, až do teď jsem s   ním byla spokojena ale   nadabování Hagrida Otou   jirákem, kterého mám   spojeného s Fimfárem a   Jůheláky, nebylo na místě.   Stejně tak i u dvojčat Freda   a George mě to nějak   nesedělo, naštěstí byli   jen na začátku, ale to už   tvůrci neovlivní.

Právě jsem tento film   zhlédla a musím konstatovat,   že je to rozhodně nejlepší   film roku 2008. Neprosto   nečekaný závěr, který   diváka nenechá s chladnými   pocity. Vše perfektní -   herecké výkony, režie,   kamera, předloha. Film je   protkán mnohými zkrytými   detaily, které divák musí   pochytit. Už teď vím, že   nebudu váhat a snimek si   pořídím na dvd.

Právě jsem Phillipa Mirrise   dokoukala v kině a jsem   naprosto nadšená, dlouho   jsem se u něčeho nenasmála   jako u tohoto filmu. Myslím,   že je to skvělý návrat   Jima Carreyho-ti co mají jeho   gegy rádi si přijdou na své   a výkon Ewana McGregora byl   famózní. Asi je možné, že   na film bude více názorů, i   těch záporných, věřím,   že to někomu nepadne do   noty, ale mě film velmi   pobavil. Lze na tom najít   mnohem víc než jen ukázku   života homosexuálů.

Paráda, dlouho mě ni tak   nepobavilo jako tato   situační komedie. Dokonce   musim říci, že ani česká   divadelní hra divadla Verze   nebyla, tak úsměvná. Super,   perfektní obsazení, žádná   nuda, ani ta hluchá místa   jsem nenašla.

Výraz "zhušenka" u   nás zlidověl. Také už mám   od své drahé polovičky   zakázáno se na tento film   koukat, protože stížnosti v   podobě hlášky: jak mám   vůbec něco uvařit v týhle   kuchyni, poslouchá s velkou   nechutí. Zkrátka je to   všude stejné. Také lituji,   že si bohužel nemohu dovolit   chodit do nějaké kuchařské   školy, protože díky tomuto   filmu by mě to opravdu   bavilo. Snažím se vařit   čím dál víc domácí   kuchyni, ale jak řekla   samotná Amy Adamsová ve   filmu: ...a já se potila jako   prase, protože každý den   vyvářím kalorické bomby...   Prostě nádherný film pro   dnešní ženu. Také musím   přiznat, že díky českému   dabingu (Zlatě Adamovské) to   dostává tu pravou šťávu.

Nebudu opakovat komentář   přede mnou, ale musím   souhlasit. Herečka Pauhofová   (vlastně skoro všichni)   přehrávali takovým   způsobem, že jsem si   myslela, že jde o nedělní   estrádu. Přes dvě hodiny   póz, našpulených rtů,   culení jako na bonbon a   lascivních pohledů. Přitom   Baarová, se takto nidy   netvářila, jen ta fotka na   obálce se zdviženou bradou   už je jako jíné postavy a   ne její. Postava Goebbelse je   vůbec perla, jen jsem   čekala, kdy se zvedne   hitlerova fenka a ukradne   neurotickému   "Štokimu" housku se   salámem. Dabing pana Preise   (jako dědečka z pohádky)   snad režisér nemohl myslet   vážně, korunováno   ubrečenou větou "Hitler   na mě řval...". V tu   chvíli jsem myslela, že   spadnu ze sedadla. Tohle   přece nebyl film do kina ale   na uvolněný program na ČT1,   kdy se heká a sténá na pidi   otomanu, kde srdce jihnou nad   zapřenou mrzákovou   protézou. Ani tomu nízkému   rozpočtu se nedá tleskat,   když po celé ČR nenašli   jediné nádraží, kde by   nebyla plastová okna. Dvě   hvězdy pouze za kostýmy,   Magdu Goebbelsovou, Hitlerovo   (Křížovo) rozčílení a   Jiřího Stracha, ale ten se   tam bohužel mihl pouze jen   pár minut.

Na tento film jsem se velmi   těšila a i na následný   příspěvek. Bohužel nebudu   pět slávu a jen odkáži na   příspěk jistého Predigera,   protože ten mé pocity z   tohoto filmu vystihl naprosto   přesně a já bych se jen   opakovala v tom co už bylo   řečeno. Nebýt herců   (Budař, Bydžovská, Osmelak,   Novák, Vondráček, Luknár),   na kterých ten film stojí,   tak bych byla zklamaná   ještě více, paradox je, že   zrovna herci mají na plátně   minimální šanci na   projevení. Jediné v čem se   snímek opravdu vymyká je   hudba, ta mě opravdu dostala.   Naprosto skvěle načasovaná   na stěžejní úseky, také   paradox, protože právě   hudba Michala Hrůzy a Jamese   Harriese byla filmu vytýkána   jako neadekvátní. Myslím si   opak. Vím, že scéna se   samotným atentátem se   dotáčela, což byla asi   chyba, protože mě přišla   dosti odfláklá, něco jako   vložená reklama, raději nic   než toto. Ostatně jako celý   film to působilo zmateně a   chaoticky, nebyla jsem z toho   vůbec moudrá. Zvláštní   přeskakování,   nedořečenost, odskoky atd.   Ovšem musím také uznat, že   při scéně odebírání   dětí na převýchovu a jinam   mě nebylo dobře. Asi jako   žena to vnímám hlouběji   než mužská část publika,   ale posuďte sami, špatně je   mi ještě teď když si na to   vzpomenu. Ani si nechci   představit tu chvíli   tenkrát. Je také vidět, že   na scénáři spolupracovala   Alice Nellis, protože se   scénář chce držet hlavně   ženské duše a řešení   problému z pohledu ženy, pro   film dobře. Filmy jako   Želary, Habrmannův mlýn,   Protektor jsou podle mě   monohem hlubší a   zdařilejší filmařské umy   než jak se předvídá   Lidicím.

Dlouho jsem se zdráhala se na   tento film podívat, protože   mě režísérka Alice Nellis   zatím nedokázala připoutat   žádným jejím předchozím   filmem. Zkrátka není to můj   styl, ani jistá filozofie mi   není blízká. Ovšem v tomto   případě se jí to povedlo.   Proto mě velice překvapuje,   že podle všeobecné kritiky,   která kolem filmu koluje,   jsem asi jedna z velmi malého   mála. Doufala jsem i v   letošní udílení Českých   lvů, ale ani tam, film nebyl   přijat, přitom jde o velmi   aktuální téma, natočené,   sice drsně, ale velmi   realisticky. Proto radím   nenechte se odradit unavenými   profesoniálními kritiky a   určitě se na Mamas a Papas   podívejte, mě osbně to   chytlo hodně za srdce a   přesně takto to většinou v   životě chodí. Jinek nesmím   zapomenout na výkony   hlavního manželského páru   Filipa a Zuzany Čapkových,   protože ti si toho lva měli   odnést určitě. Zuzana   Bydžovská, snad poprvé ve   vážné inteligentní roli,   byla také excelentní. Aspoň   že na ni akademici   nezapomněli.

Tan medvídek je tak   roztomilý až se mi chtělo   brečet. Konečně příjemný   pohádkový film pro děti,   které jsme měli možnost u   nás vídat před rokem 89.   Velice příjemná změna od   přebarvených, bláznivých a   uječených amerických   animáků. Akydž jsme u   barevnosti, tak spojitost   barev (modré, červené,   hočicově žluté) medvěda,   paní Brownové a rodinného   domu myslím není náhodná -   vidím v nich domoc   hřejivost, útulnost a   pospolitost jedné obyčejné   rodiny a rodinného zázemí.   Anglická filmografie   nezklame.

Veliká otrava a nuda. Čtyři   hvězdy jen a to, že postavy   jsou roztomilé a originálně   vymyšlené ale to už jsme   věděli v Já, padouch. Pokud   chcete vydět nejlepší,   pusťte si upoutávku. Děj   naprosto nulový, únavná   desetiminutová historická   cesta mimoňů do současného   stavu, ukřičená Chylková   (Scarlet), žvatlavý mimoni v   angličtino-špaňělském   dialektu a mnoho zbytečných   postav navíc (manžel Scarlet   - Herbert). Evidentně   podobného názoru jsem nebyla   jediná, protože bylo   naprosto plné kino (naposledy   u Třech bratrů) a nesmál se   ani můj manžel (přeborník   na animáky) ale hlavně ani   ty děti, jestli jsem je   slyšela se zasmát třikrát   tak je to moc. Zkrátka   veliké veliké zklamání.

Režisér Vejdělek udělal   jednu chybu a to takovou, že   jako první natočil Ženy v   pokušení. Kdyby natočil   jako první tento snímek   udělal by nejméně o 100%   lépe. Ženy byly strašné,   přehrávané, ve všech   záběrech neuvěřitelné,   příliš překrucované až   do nepravděpodobných   extrémů. Tento snímek má   také své mouchy ale opravdu   o něčem vypovídá, protože   takto se každý sám chová.   Co se mu ovšem povedlo, je to   že se divákovy celková   podoba filmu záměrně   nevnucuje jako komedie.   Každý si sám vybere jestli   se chce smát od ucha k uchu 2   hodiny nebo se jen tak uvolnit   a zhluboka nepřemýšlet.   Výběr hlavních postav byl   samozřejmě záměrný ale   upřímně by to s jinými   herci takto nefungovalo.   Bolek, dá se říci hraje   sám sebe - bonvivána s   velkým a humorným srdcem.   Macháček se do rolí   nesmělých, jak řekla Vica,   ťulpasou také hodí,   narozdíl od mužných   frajerů v Nestydě. Je také   veliká chyba, že je od   začátku filmu přisuzováno,   to že je to natočeno jako   náklonost pro mužskou část   populace. Opak je pravdou,   najdou zde své pravdy obě   pohlaví. Co vytýkám je to,   že nevím proč ale režisér   Vějdělek má zvláštní   úchylku ladění filmu do   několika barev - nechápu,   vše tím vypádá příliš   uměle a aranžovaně. Jako   např. červená, žlutá,   modrá, u Žen: červená a   tyrkysová.

Ještě před návštěvou   kina jsem četla recenzi v   jednom nejmenovaném   časopise, popravdě řečeno   mě to připadá, že to snad   jistá kritička ani   neviděla. Ta kritika říkala   něco o tom, že pan Munzar je   patriarcha celé rodiny, co   řekne to platí, všichni se   k němu chodí radit, protože   on má svých dobrých rad na   rozdávání-zkrátka takový   primář Sova. Dále říkala,   že Aňa Geislerová si   zahrála postavu ženy se   kterou dosud neměla   zkušenost. Řekla bych, že   je to naopak: pan Munzar se   před kamerou mihl dohromady   tak 5 minut a působil na mě   jako senilní stárnoucí   (sice profesor)dědeček po   těžké nemoci,o kterého   pečuje nemilovaná dcera,   kterou považuje za rodinného   vyvrhele. Aňa svou roli   zahrála perfektně (myslím   nejlépe z celého filmu)   nicméně to byla postava   typická v jejím repertoáru,   žádná novinka. Filmu   rozhodně nelze vytknout   perfektně odvedená práce s   kamerou. Byl kladen důraz na   záběry detailního   snímání jednostlivých   postav-pomáhá to   psychologickému rozboru. Film   je protkán motivem   tajemství, které mě osobně   velmi bavilo. Také práce s   jistými detaily-Lída nosí u   řeky tyrkysový šátek,   který se podobá vlnící se   hladině vody jakoby   nápověda co se jí stane   osudným, Láďa stále nosí   otrhaná trička, jako symbol   mládence, který žije sám a   hlavní prioritou je pro něj   práce, Tomáš se jmenuje   Kotva, jako kdyby nám autor   chtěl paradoxně říci, že   své oběti potápí ke dnu-v   tomto případě psychicky. Je   možné, že to autoři takto   vůbec nemysleli a vyplynulo   to pouze náhodou v mé   fantazii.Za zmínku stojí   precizní režijní práce   Hřebejka, dokázal herce   dostat přesně tam kam   chtěl. Navození atmosféry   tajemna a jistého pomyslného   zločinu pomohla hudba, která   je na český film neobvyklá   ale tomuto žánru nevadí,   naopak.Vim, že se mnou mnozí   nebudou souhlasit ale do role   Tomáše mi Ondřej Vetchý   prostě neseděl, i když ho   jako herce velmi obdivuji, tak   sem mi zkrátka napasuje.   Filmu ubírají na procentech   poslední závěrečné   minuty, kdy se definitivně   usvědčí Tomášův čin,   který vlastně   nespáchal-jaký hloupý   paradox. Nevím jak vy ale já   už jsem se musela smát,   protože to vypadala jako by   to bylo celé jen parodie a ne   realita, ale jinak musim na   100% říci, že je to   jednoznačně Hřebejkův   nejlepší film a to patří   jeho tvorba k mému   nejlepšímu a   nejčastějšímu výběru.   Přitom se Hřebejk s   Jarchovským pustili do svého   obvyklého   tématu-problematiky   psychologie rodiných vztahů,   ale pojal ho úplně novým a   jim neobvyklým žánrem.   Prostě musím říci,že jsem   si tu hodinu a půl v kině   náramně užívala a ani jsem   neválela smíchy po podlaze.   Nenechte si ujít.

Zatím nejslabší snímek ze   série skandinávských   detektivek, a to jsem myslela,   že nic slabšího než Arne   Dahl asi neuvidím. Mýlila   jsem se. Dlouhá, hodinu a   půl trvající nuda, kterou   má v rukách jedna světice   reportérka.

Špatné, špatné, špatné -   tohle se panu Menzelovi   nepovedlo, jak ho mám ráda,   tak tohle nezvládl. Každé   jeho předešlé zpracování   pana Hrabala bylo prefektní -   Postřižiny, Slavnosti   sněženek, Skřivánci na   niti, ale Obsluhoval jsem   anglického krále bylo   grotesknější než bylo   únosné, kniha byla mnohem   lepší, dlouho jsem se u   českého filmu takhle   nenudila, je možné , že to   bylo i velikým očekáváním   na další skvost dvou pánů   Menzela a Hrabala, bohužel   přišlo jen zklamání. Když   už jsem se rozjela s tou   krytikou, tak si neodpustím,   že herec Ivan Barnev, který   ztvárnil mladého Jana   Dítěte, mě na filmovém   plátně neskonale vadil,   opravdu nepříjemný   člověk.

Tak tohle byl velmi slabý   pokus o kvalitní film, nebýt   českých herců a to zejména   Menzela a Holubobové, tak   bych tomu nedala ani 40%.   Zbytečně strávená hodina a   45 minut. Nejsem nějak   zaujatá proti polským   tvůrcům filmu, ale   přiznejme si, že by to   Češi zvládli mnohem lépe.   Asi prvotní námět nebyl   špatný, ale ta režie a   hlavně béčkový scénář z   toho nemohl udělat něco   koukavého, což je škoda,   protože výběr našich   herců byl přesně podle   mého gusta, ale bohužel se   jim nedostalo většího   prostoru.

Vlastně bravo, protože i po   té sado-maso-nudě co na mě   v kině čekala, mě stejně   dokázali do toho kina   nalákat. Ale poučila jsem se   a příště si dám větší   pozor. Vidím to asi takto:   pokud chcete zažít sex jako   takový a hlavně dobře   natočený podívejte se na   Lady Chatterleyovou a výkon   Marina Handsové, déle pokud   chcete zažít sexy záběr   pusťte si Vzpomínky na   Afriku kde milenci letí nad   Afrikou v letadle - z hudby   Johna Williemse mrazí mnohem   více než zamraženách   bradevek Dakoty Johnsonové. A   když už jsme u toho,tak z   facky Kristin Scott Thomasové   a následné ho vášnivého   líbání s Ralphem Fiennesem   v Anglickém pacientovy   rozpálí mnohem víc než   pochechtávající holka a   unilí model s koženým   "důtkem" v ruce.

Tak musím upřímně říci,   že mě ukázka od filmu   naprosto odrazovala, a tím   pádem nebyl důvod jít na   film do kina. Ale osvědčilo   se mi, že pokud ukázka   stojí za velké nic, tak film   byl, nebojím se říci   "fenomenální".   Bavila jsem se od začátku do   konce a nebyla jsem sama, kino   bylo plné a sál se smíchem   stále jen otřásal.   Především musím ocenit   bravůrní výkon režiséra   Kotka, protože některé   (všechny) scény byly   výborné. Herecké výkony   byly dotažené do špičky a   ne jak už tady někdo   zmiňuje - přehrávané,   vůbec ne. I takový Jakub   Prachař mě překvapil, jak   svoji roli zvládnul, jak si   ho pamatuju je vždy takový   toporný ,ale tady to byla   bomba. Skvost je asi posatava   myslivce Kuny, kterou   excelentně ztvárnil Jiří   Schmitzer - bomba. Velmi se mi   také líbolo spojení   přítomnosti a retrospektivy   v retro stylu, velice pěkně   se to napojovalo na sebe jak   vizuálné, tak i hudebně.
Pokud humor někumu   nesedne (já se ho po ukázce   také bála), nepochopil   žánr této komedie, dokonce   jsem ve Vrchlabí žila humor   v Krkonoších je opravdu   tvrdý, jako život tam.   Někdy mě celkové ladění,   narážky, ironie, absurdnost   a styl scénáře připadal   jako od Tarantina, a když   něco takového řeknu já,   tak to musí být něco.   Zkrátka parádně strávený   silvestrovský večer, už se   těším na reprízu.

Bylo tady toho řečeno už   mnoho a já se jen přikloním   k názorům na: nic, moc. Je   možné, že jsem film   příliš nepochopila, ale   spíše jsem si slibovala   více děje. Prakticky 3/4   filmu jsem se nudila ale   musím uznam, že vyvrcholení   stojí za to. Jsem člověk,   který si právě snímky s   válečnou tématikou vybírá   ale tohle mě opravdu   příliš neoslovilo, dají se   najít mnohem lepší. Z   pohledu hereckých výkonů   bych řekla, že nejlépe své   kouzlo ukázala dívka, která   hrála postavu malé Briony,   postavy Keiry i Jamese by si   zasloužili větší záběr   působnosti. Snímku nelze   vytknout působící kamera a   vytvoření válečné scény   na pláži, to se mi opravdu   líbilo. Od režiséra jsem   viděla Pýchu a předsudek a   ohodnotila bych ho   povedenějším než Pokání.

Ale jo, proč ne. Tím že   jsem od toho nečekala vůbec   nic, tak mě to mile   překvapilo. Světová   kinematografie to nikdy nebude   ale bylo hezké se zase   pobavit s tím s čím jsme   jako náctiletí vyrůstali.   Na to, že to mělo dvě   hodiny, jsem se nudila zhruba   tak 10 min a to možná   přeháním.

Musím přiznat, že těžko   poznávám rozdíl mezi   filmovou adapatací a   literární předlohou, ale v   tomto případě je kniha   mnohem lepší. Musím   pochválit paní Vančíkovou   a pana Čepka, prptože oba   zahráli své postavy po   psychické stránce výborně,   i pan Brzobohatý zahrál   slabého pana Hajne výtečně   ale nebyla jsem spokojená s   postavami Petra a Katy, ty   jsou v knize o něco málo   jiní. Jinak skvěle vybrané   exteriéry a interéry,   celkově byl film pojet v   temnějších barvách s   kapkou rudé, což k tomuto   žánru přesně sedí.   Zkrátka je škoda si film   nechat ujít.

Skvěle zpracovaná adaptace   Jane Austenové, někdy se   film moc z knihou nepodobá   ale tady (až na malé   vyjímky), režisér vystihl   scénu se vší krásou:   postavy jsou přesně   podobající se předloze,   dobové kostýmy, ale hlavně   si kamera krásně pohrává   se světlem. např: kdy   Elizabeth jede v kočáře a   paprsky ji něžně stínují   celou tvář-dokonalé, nebo   kdy stojí před zrcadlem a   přemýšlí-díky světlu   víme jak plyne čas. Zkrátka   není jen břitký klišé   romantický film, dá se tam   toho najít mnohem víc.

Zase jsem jednou uvěřila   předchozím recenzím, která   jsem si přečetla před   snímkem, proto jsem mnoho   neočekávala. Ve finále jsem   byla velice příjemně   překvapena. Přesně takhle   to nějak v dněšních   redakcích chodí a nejen tam.   A že neumíme česky a chceme   psát do novin, to přece   není vina scénáře,   konečně se to řeklo na hlas   a navíc v podání   kvalitních hereckých   výkonů. Oproti přešlapu   Vraždy v kruhu je seriál   Reporérka příjemné   nedělní pokoukání o   dnešní společnosti.

Myslím, že je to jedna z   nejlepších verzí.   Neokoukaní mladí herci,   vlastně skoro děti (bylo jim   okolo 16 let), a dokonce spolu   v reálu tvořili pár, což   dělá své. Dále perfektní   kostýmy, dobře vybrané   dobové reálie. U této verze   jsem málem uronila slzu i já   a to už je co říci.