Komentáře uživatele Morbo
298 bodů
Přidaných videí: 0 / Přidaných odkazů: 0
Kvalitní raná bondovka
Stařičká, méně známá, ale o to lepší Belmondovka. Film samozřejmě táhnou oba hlavní představitelé, z nichž charisma vysloveně srší. Belmondův bezstarostný Rocco - neustále nad věcí, neustále s rošťáckým úsměvem ve tváři - a jako protipól Venturův bručounský Marec - neustále zamračený, neustále navztekaný a vážný. Marcovo pronásledování Rocca má švih a styl, poskytuje napětí, dějové zvraty, semtam humorné situace pro pobavení a naprosto vynikající závěrečné rozuzlení. 100 000 dolarů je prostě filmem, který krom dokonalé atmosféry Marocké pouště a charismatických, sympatických postav nabízí svižnou akci a zákonitě nemůže nudit.
Stařičká, méně známá, ale o to lepší Belmondovka. Film samozřejmě táhnou oba hlavní představitelé, z nichž charisma vysloveně srší. Belmondův bezstarostný Rocco - neustále nad věcí, neustále s rošťáckým úsměvem ve tváři - a jako protipól Venturův bručounský Marec - neustále zamračený, neustále navztekaný a vážný. Marcovo pronásledování Rocca má švih a styl, poskytuje napětí, dějové zvraty, semtam humorné situace pro pobavení a naprosto vynikající závěrečné rozuzlení. 100 000 dolarů je prostě filmem, který krom dokonalé atmosféry Marocké pouště a charismatických, sympatických postav nabízí svižnou akci a zákonitě nemůže nudit.
Boj o přežití v Gibsonovském stylu
Co říci k dalšímu Gibsonovu dílku Apocalypto?
Předně, rozhodně NESROVNATELNĚ lepší, než předchozí Umučení Krista, které nebylo ani tak filmem jako spíš samoúčelnou kontroverzí, která měla všechny šokovat a tím na sebe mocně upozornit. To se povedlo. Že film zároveň všechny nudil, nebylo podstatné.
Apocalypto je konečně plnohodnotný film. Gibsonův krvavý naturalismus je zde stále přítomen v míře více než hojné, ovšem má své opodstatnění a příběh pouze dokořeňuje za účelem vyvolání tíživého dopadu na diváka. Není již alfou a omegou a dějem samotným. To je milé překvapení.
Ať už film diváka baví, či nudí, je nesporně nutné mu přiznat originalitu a osobitost. Apocalypto má svůj unikátní ráz a styl (nejen díky ctění skutečných indiánských nářečí po celou dobu filmu).
Film JE skutečně adrenalinovou jízdou. Boj o přežití Jaguáří Tlapy je zábavný, má spád jako hrom a skutečný tah na branku. Drží diváka přikovaného. Výborný závěr Apocalypto zachraňuje od toho, aby byl pouhopouhou surovou akcí plné Gibsonovské brutality (čehož jsem se obával po celou dobu filmu). Závěrečných 5 minut dodává snímku smysl a hloubku.
Mel Gibson rozhodně nepřekonal své Statečné Srdce (a upřímně řečeno nevěřím, že se mu to někdy podaří), ale rozhodně se velmi polepšil od Umučení Krista. Natočil velmi silný dobrodružný akčňák s velmi autentickou atmosférou. Není to žádná pecka a nesmrtelný zápis do historie, ale výborný film určitě ano.
Co říci k dalšímu Gibsonovu dílku Apocalypto?
Předně, rozhodně NESROVNATELNĚ lepší, než předchozí Umučení Krista, které nebylo ani tak filmem jako spíš samoúčelnou kontroverzí, která měla všechny šokovat a tím na sebe mocně upozornit. To se povedlo. Že film zároveň všechny nudil, nebylo podstatné.
Apocalypto je konečně plnohodnotný film. Gibsonův krvavý naturalismus je zde stále přítomen v míře více než hojné, ovšem má své opodstatnění a příběh pouze dokořeňuje za účelem vyvolání tíživého dopadu na diváka. Není již alfou a omegou a dějem samotným. To je milé překvapení.
Ať už film diváka baví, či nudí, je nesporně nutné mu přiznat originalitu a osobitost. Apocalypto má svůj unikátní ráz a styl (nejen díky ctění skutečných indiánských nářečí po celou dobu filmu).
Film JE skutečně adrenalinovou jízdou. Boj o přežití Jaguáří Tlapy je zábavný, má spád jako hrom a skutečný tah na branku. Drží diváka přikovaného. Výborný závěr Apocalypto zachraňuje od toho, aby byl pouhopouhou surovou akcí plné Gibsonovské brutality (čehož jsem se obával po celou dobu filmu). Závěrečných 5 minut dodává snímku smysl a hloubku.
Mel Gibson rozhodně nepřekonal své Statečné Srdce (a upřímně řečeno nevěřím, že se mu to někdy podaří), ale rozhodně se velmi polepšil od Umučení Krista. Natočil velmi silný dobrodružný akčňák s velmi autentickou atmosférou. Není to žádná pecka a nesmrtelný zápis do historie, ale výborný film určitě ano.
Bombastická sci-fi pohádka
Avatar byl k úspěchu předurčen. Myšlenka je vlastně zcela prostinká a sám se divím, že s tím nikdo nepřišel dříve. Projďeme si atributy, které zákonitě musely předznamenávat masový úspěch:
1) Překrásný utopický přírodní ráj plný roztodivné fauny i flóry s nezvyklými vizuálně poutavými reakcemi na okolí.
2) Nejen překrásný, ale i do detailů promyšlený svět s několika opravdu skvostnými nápady. Na Avataru je skutečně vidět, že jako první vznikla myšlenka světa, kterou James Cameron několik let rozvíjel, než se pustil do filmařské práce.
3) Silné pouto mezi přírodou a "clověkem" (Na'vi) - tak silné, že nabývá až existenciální roviny a jeho přerušení má fatální důsledky. Něco takového je v dnešní chladné modernizované společnosti nesmírně poutavé a uspokojující.
4) Možnost procházet mezi dvěma světy a vtělovat se do těla Na'vi. Tato myšlenka exponenciálně umocňuje divácký prožitek a je mnohem snažší do filmu se vžít a "být tam".
Pak už "jen" stačilo to všechno co nejlépe zpracovat a vtisknout co nejvytříbenější vizuální i zvukovou / hudební podobu. A dokonce i pro 3D promítání.
Můžeme Avataru vyčítat prostinký příběh (nicméně, je to pohádka, a tak je nutno k tomu taky přistupovat), můžeme mu vyčítat mnohá americká klišé, ale každý soudný divák musí ocenit ta léta tvrdé, pečlivé dřiny se smyslem pro ten nejmenší detail, které filmu předcházely a které se v něm nesmazatelně odrazily. Když se něco dělá poctivě, je to prostě znát. Každá vteřina filmu bere dech svým dokonalým zpracováním. Ano, můžeme namítat, že je to překrásné pozlátko bez obsahu, ale je možné něco takového vůbec kritizovat, když divák sedí po celých 150 minut přikován a bez dechu sleduje všechnu tu nádheru a na konci lituje, že už to celé muselo skončit? V tomto ohledu mi Avatar tak trochu připomíná Star Wars - nádherný a pečlivě promyšlený svět, který diváka vtáhne do sebe a baví ho svižnou akcí až do takové míry, že je s chutí odpuštěno i to nejokatější klišé.
Avatar je krásný a je nekonečně zábavný. Je to nádherně a poctivě vymazlená sci-fi/fantasy pohádka, která uchvátí.
Avatar byl k úspěchu předurčen. Myšlenka je vlastně zcela prostinká a sám se divím, že s tím nikdo nepřišel dříve. Projďeme si atributy, které zákonitě musely předznamenávat masový úspěch:
1) Překrásný utopický přírodní ráj plný roztodivné fauny i flóry s nezvyklými vizuálně poutavými reakcemi na okolí.
2) Nejen překrásný, ale i do detailů promyšlený svět s několika opravdu skvostnými nápady. Na Avataru je skutečně vidět, že jako první vznikla myšlenka světa, kterou James Cameron několik let rozvíjel, než se pustil do filmařské práce.
3) Silné pouto mezi přírodou a "clověkem" (Na'vi) - tak silné, že nabývá až existenciální roviny a jeho přerušení má fatální důsledky. Něco takového je v dnešní chladné modernizované společnosti nesmírně poutavé a uspokojující.
4) Možnost procházet mezi dvěma světy a vtělovat se do těla Na'vi. Tato myšlenka exponenciálně umocňuje divácký prožitek a je mnohem snažší do filmu se vžít a "být tam".
Pak už "jen" stačilo to všechno co nejlépe zpracovat a vtisknout co nejvytříbenější vizuální i zvukovou / hudební podobu. A dokonce i pro 3D promítání.
Můžeme Avataru vyčítat prostinký příběh (nicméně, je to pohádka, a tak je nutno k tomu taky přistupovat), můžeme mu vyčítat mnohá americká klišé, ale každý soudný divák musí ocenit ta léta tvrdé, pečlivé dřiny se smyslem pro ten nejmenší detail, které filmu předcházely a které se v něm nesmazatelně odrazily. Když se něco dělá poctivě, je to prostě znát. Každá vteřina filmu bere dech svým dokonalým zpracováním. Ano, můžeme namítat, že je to překrásné pozlátko bez obsahu, ale je možné něco takového vůbec kritizovat, když divák sedí po celých 150 minut přikován a bez dechu sleduje všechnu tu nádheru a na konci lituje, že už to celé muselo skončit? V tomto ohledu mi Avatar tak trochu připomíná Star Wars - nádherný a pečlivě promyšlený svět, který diváka vtáhne do sebe a baví ho svižnou akcí až do takové míry, že je s chutí odpuštěno i to nejokatější klišé.
Avatar je krásný a je nekonečně zábavný. Je to nádherně a poctivě vymazlená sci-fi/fantasy pohádka, která uchvátí.
Je vůbec někdo, kdo tohle nezná?
Naprostá klasika na poli britského humoru hned vedle Monty Pythonů. Seriál na první pohled vypadá jako parodie Star Treku, ale jakmile člověk pronikne a nechá se pohltit (což rozhodně není obtížné), ihned pochopí, že toto je naprosto samostatné dílo plné svých vlastních úžasně kreativních vtipů. Humor na úrovni, humor vkusný a vytříbený. Ne každýmu musí sedět, ale každý zajisté musí vidět, jakou úroveň a jaký jedinečný styl tento seriál má. Nekonečná smršť gagů, která se v pozdějších dílech sice už maličko opakuje a věrný divák předvídá hlášky ještě dřív než jsou vyřknuty a i tak se kouzelně baví. Nevídané.
Oceňuji i to, že seriál dokázal skončit přesně v tu pravouch chvíli. Všehovšudy 52 dílů (pokud se nepletu) je přesně ten správný počet, aby si seriál uchoval své jedinečné kouzlo a neupadl v balast.
Lze něco vytknout? Stěží...
Naprostá klasika na poli britského humoru hned vedle Monty Pythonů. Seriál na první pohled vypadá jako parodie Star Treku, ale jakmile člověk pronikne a nechá se pohltit (což rozhodně není obtížné), ihned pochopí, že toto je naprosto samostatné dílo plné svých vlastních úžasně kreativních vtipů. Humor na úrovni, humor vkusný a vytříbený. Ne každýmu musí sedět, ale každý zajisté musí vidět, jakou úroveň a jaký jedinečný styl tento seriál má. Nekonečná smršť gagů, která se v pozdějších dílech sice už maličko opakuje a věrný divák předvídá hlášky ještě dřív než jsou vyřknuty a i tak se kouzelně baví. Nevídané.
Oceňuji i to, že seriál dokázal skončit přesně v tu pravouch chvíli. Všehovšudy 52 dílů (pokud se nepletu) je přesně ten správný počet, aby si seriál uchoval své jedinečné kouzlo a neupadl v balast.
Lze něco vytknout? Stěží...
Kultovní satirycké pásmo
Kultovní seriál českých převážně politických satir Česká Soda dělí diváky na ty, co Českou Sodu zbožňují a ty, co ji považují za nevkusnou a nevtipnou slátaninu.
Humor to byl tehdy velmi odvážný - velmi zemitý a neberoucí si s ničím servítky.
V každém díle lítají fóry jeden za druhým v bleskurychlé kadenci (často je obtížné stíhat rozluštit daný fórek - většinou postavený na slovní hříčce - a stihnout se zasmát dříve, než přijde další), ne každý vyloženě vtipný, většina vykouzlí jen milé pousmátí a evidentní zdroj inspirace pro pozdější (a podstatně méně vydařené) novácké Tele Tele je více než zřejmý.
S přibívajícími lety seriál velmi ztrácí na aktuálnosti a mladší publikum, které si již stěží vzpomene na konkrétní politické problémy dané doby (většinou roky 93 - 95) nebo na tehdejší televizní reklamy, jen stěží pochopí natož ocení jednotlivé parodie a satiry.
Nejsilnější momenty každého dílu rozhodně byly parodie televizních reklam (MečJar, Árijec a nebo naprosto legendární "Karel si myje jen půlku hlavy."), sestřihy diskuzních pořadů resp. rozhovorů s politickými personami prolínaných s nevhodnými otázkami famózního Petra Čtvrtníčka a v neposlední řadě dnes již zcela kultovní a dokonale zlidovělé Alles Gute, které bylo jednoznačným vrcholem každého dílu.
Česká Soda je dnes již pouze krásnou nostalgickou vzpomínkou pro starší ročníky a mladší publikum téměř nemá šanci oslovit.
Kultovní seriál českých převážně politických satir Česká Soda dělí diváky na ty, co Českou Sodu zbožňují a ty, co ji považují za nevkusnou a nevtipnou slátaninu.
Humor to byl tehdy velmi odvážný - velmi zemitý a neberoucí si s ničím servítky.
V každém díle lítají fóry jeden za druhým v bleskurychlé kadenci (často je obtížné stíhat rozluštit daný fórek - většinou postavený na slovní hříčce - a stihnout se zasmát dříve, než přijde další), ne každý vyloženě vtipný, většina vykouzlí jen milé pousmátí a evidentní zdroj inspirace pro pozdější (a podstatně méně vydařené) novácké Tele Tele je více než zřejmý.
S přibívajícími lety seriál velmi ztrácí na aktuálnosti a mladší publikum, které si již stěží vzpomene na konkrétní politické problémy dané doby (většinou roky 93 - 95) nebo na tehdejší televizní reklamy, jen stěží pochopí natož ocení jednotlivé parodie a satiry.
Nejsilnější momenty každého dílu rozhodně byly parodie televizních reklam (MečJar, Árijec a nebo naprosto legendární "Karel si myje jen půlku hlavy."), sestřihy diskuzních pořadů resp. rozhovorů s politickými personami prolínaných s nevhodnými otázkami famózního Petra Čtvrtníčka a v neposlední řadě dnes již zcela kultovní a dokonale zlidovělé Alles Gute, které bylo jednoznačným vrcholem každého dílu.
Česká Soda je dnes již pouze krásnou nostalgickou vzpomínkou pro starší ročníky a mladší publikum téměř nemá šanci oslovit.
Epitom francouzské komedie
Francouzský humor, podobně jako třeba britský, je velmi specifický a nemusí sedět každému. Takový lehce ztřeštěný, velmi nekonfliktní, korektní a decentní. Nedá se říct, že by vyvolával salvy nezadržitelného smíchu, spíše jen tak potěší, vykouslí úsměv a zahřeje. Série Četníků je zajisté ukázkovým příkladem (a do stejného ranku bych přihodil i všechny komediální filmy s P. Richardem v hlavní roli).
Četník ze Saint Tropez je samozřejmě naprostá klasika, kterou netřeba představovat, zejména díky famóznímu komediálnímu výkonu Louise de Funése. Jen bych dodal že díky zakoupení originálního DVD se mi poštěstilo shlédnout film v původním znění s titulky a potvrzuji to, co se řiká: český dabing je lepší - ne, že by do filmu lépe zapal (dabing nikdy nezapadá lépe než originál), ale je prostě vtipnější - samozřejmě díky F. Filipovskému, ale vzhledem k tomu, že postava Cruchota je původcem 99% vtípků a gagů, tak vtipnost ostatních dabérů netřeba tolik řešit. A to říkám i přesto, že jsem OBROVSKÝM odpůrcem dabingu a zásadně koukám na filmy v původním znění s titulky, ať už je ono původní znění v jakémkoliv jazyce. Tento film je jedna z těch pravzácných vyjímek.
Francouzský humor, podobně jako třeba britský, je velmi specifický a nemusí sedět každému. Takový lehce ztřeštěný, velmi nekonfliktní, korektní a decentní. Nedá se říct, že by vyvolával salvy nezadržitelného smíchu, spíše jen tak potěší, vykouslí úsměv a zahřeje. Série Četníků je zajisté ukázkovým příkladem (a do stejného ranku bych přihodil i všechny komediální filmy s P. Richardem v hlavní roli).
Četník ze Saint Tropez je samozřejmě naprostá klasika, kterou netřeba představovat, zejména díky famóznímu komediálnímu výkonu Louise de Funése. Jen bych dodal že díky zakoupení originálního DVD se mi poštěstilo shlédnout film v původním znění s titulky a potvrzuji to, co se řiká: český dabing je lepší - ne, že by do filmu lépe zapal (dabing nikdy nezapadá lépe než originál), ale je prostě vtipnější - samozřejmě díky F. Filipovskému, ale vzhledem k tomu, že postava Cruchota je původcem 99% vtípků a gagů, tak vtipnost ostatních dabérů netřeba tolik řešit. A to říkám i přesto, že jsem OBROVSKÝM odpůrcem dabingu a zásadně koukám na filmy v původním znění s titulky, ať už je ono původní znění v jakémkoliv jazyce. Tento film je jedna z těch pravzácných vyjímek.
Unikátní akční scifi aneb další drama o rasismu
Od opuštění kina ve mně převládají mírně rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě nesmírně zaujalo a potěšilo "neamerické" pojetí, styl kamery a-la reportáž, skvělá atmosféra, napětí k prasknutí, dobrý spád. Na druhou stranu mě lehce iritovala příliš okatá a dle mého laciná a samoúčelná symbolika rasismu, kerá se celým filmem vlekla. Nebyl jsem taky příliš unešen z přílišné lidskosti cizáků a jejich jakési harmonie a porozumění (nehledě na utlačování) mezi lidmi. To mi prostě nesedělo a neustále to přípomínalo, že to všechno je prostě jen zástěrka k symbolice rasismu. Proč tedy film rovnou nebyl o rasismu? Proč kvůli tomu museli být mimozemšťani tak strašně lidští a neuvěřitelní? Já prostě nevím, ale dojemné rozmluvy (cvakání) mezi cizáckým synkem a cizáckým otcem, rozčílený cizák, který si vztekle bouchne do dveří nebo zmínka o mezidruhové prostituci? Ale no tak! Tyhle "drobnosti" mě vždy spolehlivě vytrhly z dění a připomněly mi, že nejsem "tam", ale že sedím v kině a koukám na snímek o rasismu.
Toliko k záporům. Vše ostatní jsou jen a pouze klady a skvostný divácký zážitek. Vynikající sci-fi akční jízda, která nedá vydechnout a které originalita prýští z každé minuty. Ďábelsky skvělý Sharlto Copley, který je evidentně fenomenální talent a v brzké budoucnosti o něm jistě hodně uslyšíme (uvidíme). Nesmírně uspokojivý byl i konec (tedy až na uplně závěrečný laciný záběr).
Od opuštění kina ve mně převládají mírně rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě nesmírně zaujalo a potěšilo "neamerické" pojetí, styl kamery a-la reportáž, skvělá atmosféra, napětí k prasknutí, dobrý spád. Na druhou stranu mě lehce iritovala příliš okatá a dle mého laciná a samoúčelná symbolika rasismu, kerá se celým filmem vlekla. Nebyl jsem taky příliš unešen z přílišné lidskosti cizáků a jejich jakési harmonie a porozumění (nehledě na utlačování) mezi lidmi. To mi prostě nesedělo a neustále to přípomínalo, že to všechno je prostě jen zástěrka k symbolice rasismu. Proč tedy film rovnou nebyl o rasismu? Proč kvůli tomu museli být mimozemšťani tak strašně lidští a neuvěřitelní? Já prostě nevím, ale dojemné rozmluvy (cvakání) mezi cizáckým synkem a cizáckým otcem, rozčílený cizák, který si vztekle bouchne do dveří nebo zmínka o mezidruhové prostituci? Ale no tak! Tyhle "drobnosti" mě vždy spolehlivě vytrhly z dění a připomněly mi, že nejsem "tam", ale že sedím v kině a koukám na snímek o rasismu.
Toliko k záporům. Vše ostatní jsou jen a pouze klady a skvostný divácký zážitek. Vynikající sci-fi akční jízda, která nedá vydechnout a které originalita prýští z každé minuty. Ďábelsky skvělý Sharlto Copley, který je evidentně fenomenální talent a v brzké budoucnosti o něm jistě hodně uslyšíme (uvidíme). Nesmírně uspokojivý byl i konec (tedy až na uplně závěrečný laciný záběr).
Ty jeho oči...
Film, který se točí kolem Richarda Burtona a jeho skutečně ďábelského hereckého výkonu. Jeho John Morlar je děsivý - už jen jeho pohled zabíjí.
Dotek Medůzy má svou stísněnou, znepokojující atmosféru, kterou Richard Burton nekompromisně žene vpřed až do velkolepého finále. Jen v málo filmech s hlavním hrdinou zároveň soucítíte a upřímně ho litujete a zároveň ho nenávidíte a přejete si, aby zemřel. Jen v málo filmech je hlavní hrdina zároveň hlavní zápornou postavou. Psychothriller, jak má být!
Jsou zde vidět následky působení zubu času, ale neřekl bych, že to filmu nějak zásadně vadí. Možná mu to naopak dodává osobité kouzlo.
Film, který se točí kolem Richarda Burtona a jeho skutečně ďábelského hereckého výkonu. Jeho John Morlar je děsivý - už jen jeho pohled zabíjí.
Dotek Medůzy má svou stísněnou, znepokojující atmosféru, kterou Richard Burton nekompromisně žene vpřed až do velkolepého finále. Jen v málo filmech s hlavním hrdinou zároveň soucítíte a upřímně ho litujete a zároveň ho nenávidíte a přejete si, aby zemřel. Jen v málo filmech je hlavní hrdina zároveň hlavní zápornou postavou. Psychothriller, jak má být!
Jsou zde vidět následky působení zubu času, ale neřekl bych, že to filmu nějak zásadně vadí. Možná mu to naopak dodává osobité kouzlo.
Zábavné, ale trochu prázdné akční sci fi
Je pro mě docela dost překvapivé, že zrovna film Equilibrium získal postupem času jistý kultovní statut. Sice malý, ale přesto nějaký. Překvapuje mě to proto, že Equilibrium je béčko. Je to oddychové akční sci-fi, které od diváka nic nepožaduje a na oplátku toho moc nenabízí - pouze akční zábavu. Je to film, který nepřináší nic nového - pouze kloubí mnohá už dříve použitá témata.
Máme tu společnost, které vládne tyranie. Tyranie si podmanila společnost tím, že vyvinula sérum, které odbourává veškerý cit a prohlásila ho povinným pod trestem smrti. Dále tu pochopitelně máme odboj a pochopitelně tu máme hrdinu, který prozře a bojuje za správnou věc. Bohužel tu taky pochopitelně máme lásku a všechny další potřebné citové výplachy. Všechno známe, jsme doma, můžeme vypnout a vychutnávat akci.
Tak je asi nejlepší k filmu přistupovat a já musím říct, že na první shlédnutí jsem si ho skutečně nesmírně užil. Christian Bale je borec. Je to herec par excellence a má charisma jako hrom. Sledovat jeho akční scény je velkým diváckým zážitkem, který vrcholí naprosto monstrózním finále, které samo o sobě zaslouží čistou desítku.
Jenže potom jsem se na film podíval podruhé a jak je pro béčka typické, už to prostě nebylo ono. Osobně vidím hlavní problém v tom, že Proziem ovládaná společnost je málo bezcitná. Málo odtažitá a chladná. Precizní bezcitný chlad jsem cítil snad jen z těch několika scén s Prestonovým synem, které považuji za výtečné. Je škoda, že tento základní aspekt bezútěšné futuristické vize nebyl lépe propracován, film by byl mnohem silnější.
Hlavně ale ubíjí celková lacinost a povrchnost filmu. Není potřeba, aby myšlenka byla originální a její poselství uvěřitelné a hluboké, ale je potřeba film propracovat a dotáhnout ty nejmenší detaily do konce. A to u Equilibria prostě není. Skrývá se tu velký potenciál, který nebyl plně zužitkován. Jednotlivá sociální dilemata jsou vlastně dost silná a jsou jen krůček od toho, aby vyvolávaly u diváka ten správný rozpor a nejistotu v rozlišování co je vlastně dobro a co zlo. Bohužel ale v zásadě jen plní funkci čekání na každé další Prestonovo emocionální vzplanutí a následnou vynikající bitku.
Je pro mě docela dost překvapivé, že zrovna film Equilibrium získal postupem času jistý kultovní statut. Sice malý, ale přesto nějaký. Překvapuje mě to proto, že Equilibrium je béčko. Je to oddychové akční sci-fi, které od diváka nic nepožaduje a na oplátku toho moc nenabízí - pouze akční zábavu. Je to film, který nepřináší nic nového - pouze kloubí mnohá už dříve použitá témata.
Máme tu společnost, které vládne tyranie. Tyranie si podmanila společnost tím, že vyvinula sérum, které odbourává veškerý cit a prohlásila ho povinným pod trestem smrti. Dále tu pochopitelně máme odboj a pochopitelně tu máme hrdinu, který prozře a bojuje za správnou věc. Bohužel tu taky pochopitelně máme lásku a všechny další potřebné citové výplachy. Všechno známe, jsme doma, můžeme vypnout a vychutnávat akci.
Tak je asi nejlepší k filmu přistupovat a já musím říct, že na první shlédnutí jsem si ho skutečně nesmírně užil. Christian Bale je borec. Je to herec par excellence a má charisma jako hrom. Sledovat jeho akční scény je velkým diváckým zážitkem, který vrcholí naprosto monstrózním finále, které samo o sobě zaslouží čistou desítku.
Jenže potom jsem se na film podíval podruhé a jak je pro béčka typické, už to prostě nebylo ono. Osobně vidím hlavní problém v tom, že Proziem ovládaná společnost je málo bezcitná. Málo odtažitá a chladná. Precizní bezcitný chlad jsem cítil snad jen z těch několika scén s Prestonovým synem, které považuji za výtečné. Je škoda, že tento základní aspekt bezútěšné futuristické vize nebyl lépe propracován, film by byl mnohem silnější.
Hlavně ale ubíjí celková lacinost a povrchnost filmu. Není potřeba, aby myšlenka byla originální a její poselství uvěřitelné a hluboké, ale je potřeba film propracovat a dotáhnout ty nejmenší detaily do konce. A to u Equilibria prostě není. Skrývá se tu velký potenciál, který nebyl plně zužitkován. Jednotlivá sociální dilemata jsou vlastně dost silná a jsou jen krůček od toho, aby vyvolávaly u diváka ten správný rozpor a nejistotu v rozlišování co je vlastně dobro a co zlo. Bohužel ale v zásadě jen plní funkci čekání na každé další Prestonovo emocionální vzplanutí a následnou vynikající bitku.
Vkusná parodie na Star Trek? Je to vůbec možné?
Před sledováním Galaxy Questu je třeba si uvědomit, že tohle není crazy parodie klasického amerického střihu. Zapomeňte na Bláznivou Střelu a Žhavé Výstřely, zapomeňte na Připoutejte Se Prosím i na Space Balls. Galaxy Quest není hodinu a půl trvající sled gagů, tu více, tu méně vydařených. Galaxy Quest je trochu jiná parodie. Nemá ambice za každou cenu mocně útočit na vaše bránice v každičké scéně (což často končí trapnou křečí u valné většiny crazy komedií). Galaxy Quest má (světe div se) i nějaký ten děj a dokonce zcela kompaktní nenarušovaný jednotlivými vtípky.
Celý film balancuje na pomezí jemné parodie a napínavého sci-fi filmu se silnou komediální nadsázkou. Ano, Galaxy Quest je napínavý. Docela nezvyklé u parodií, že? :) A tady se dostáváme k jádru pudla: tam, kde je film ochuzen o komediální složku, tam boduje prostě a jednoduše tím, že je to zábavné a napínavé sci-fi. Někdo z toho může být zklamán, pokud si od filmu sliboval další Space Balls, mně tento přístup nesmírně vyhovuje. Galaxy Quest mě nejednou dokázal rozesmát, dokázal mě přikovat k obrazovce a napjatě čekat, co bude dál, dokázal mě dojmout a hlavně mě prostě a jednoduše bavil. Udržuje si úroveň až do samého konce. Dalo by se dokonce říct, že ve všech ohledech silně graduje - začátek je možná trochu vláčný, ale jak minuty filmu ubíhají, graduje napětí a gradujou i vtípky. A tohle oceňuji asi nejvíce, protože ztráta dechu v poslední třetině filmu je asi nejčastější nešvar amerických komedií. U Galaxy Quest je to přesně naopak.
Galaxy Quest se povedl. Je to vkusná a trefná parodie na Star Trek a je to zároveň bezva sci-fi s obrovskou mírou nadsázky. Doporučuji.
BTW: Sigourney vypadá NEUVĚŘITELNĚ na to, že jí ve filmu je 49. Celou dobu mi při sledování filmu nehrál rok vzniku s tím, jak by Sigourney měla být stará. Vizážisti jistě odvedli velký kus práce, ale faktem je, že Sigourney vypadá úžasně na svůj věk!
Před sledováním Galaxy Questu je třeba si uvědomit, že tohle není crazy parodie klasického amerického střihu. Zapomeňte na Bláznivou Střelu a Žhavé Výstřely, zapomeňte na Připoutejte Se Prosím i na Space Balls. Galaxy Quest není hodinu a půl trvající sled gagů, tu více, tu méně vydařených. Galaxy Quest je trochu jiná parodie. Nemá ambice za každou cenu mocně útočit na vaše bránice v každičké scéně (což často končí trapnou křečí u valné většiny crazy komedií). Galaxy Quest má (světe div se) i nějaký ten děj a dokonce zcela kompaktní nenarušovaný jednotlivými vtípky.
Celý film balancuje na pomezí jemné parodie a napínavého sci-fi filmu se silnou komediální nadsázkou. Ano, Galaxy Quest je napínavý. Docela nezvyklé u parodií, že? :) A tady se dostáváme k jádru pudla: tam, kde je film ochuzen o komediální složku, tam boduje prostě a jednoduše tím, že je to zábavné a napínavé sci-fi. Někdo z toho může být zklamán, pokud si od filmu sliboval další Space Balls, mně tento přístup nesmírně vyhovuje. Galaxy Quest mě nejednou dokázal rozesmát, dokázal mě přikovat k obrazovce a napjatě čekat, co bude dál, dokázal mě dojmout a hlavně mě prostě a jednoduše bavil. Udržuje si úroveň až do samého konce. Dalo by se dokonce říct, že ve všech ohledech silně graduje - začátek je možná trochu vláčný, ale jak minuty filmu ubíhají, graduje napětí a gradujou i vtípky. A tohle oceňuji asi nejvíce, protože ztráta dechu v poslední třetině filmu je asi nejčastější nešvar amerických komedií. U Galaxy Quest je to přesně naopak.
Galaxy Quest se povedl. Je to vkusná a trefná parodie na Star Trek a je to zároveň bezva sci-fi s obrovskou mírou nadsázky. Doporučuji.
BTW: Sigourney vypadá NEUVĚŘITELNĚ na to, že jí ve filmu je 49. Celou dobu mi při sledování filmu nehrál rok vzniku s tím, jak by Sigourney měla být stará. Vizážisti jistě odvedli velký kus práce, ale faktem je, že Sigourney vypadá úžasně na svůj věk!
"We'll tear your soul apart!!!"
Starý kultovní horor přímo od mistra imaginativního děsu Cliva Barkera.
Hellraiser boduje hlavně syrovou, temnou, tíživou a hlavně velmi osobitou atmosférou. Cenobiti jsou bezpochyby maximálně působiví démoni ("Demons to some, angels to others!") a jejich metody zanechávají v divákovi velmi silný dojem.
Příběh je celkově na osmdesátkový krvák založený na ďábelském sadomasochismu z pekel až překvapivě...vůbec nějaký. A relativně i originální.
Jednoznačnou slabinou jsou rozhodně herecké výkony, které jsou poplatné osmdesátým létům a béčkové tématice. Tzn.: Maximálně nesympatické postavy, se kterými se prostě nejde sžít, naprosto toporné výrazy, mimika i gestikulace, viditelně předstírané emoce, atp. Na herecké obsazení prostě neměl Clive Barker štěstí. Snad jen Sean Chapman je slušný jakožto bezcitný Frank (i když je to dáno hlavně výbornou prací maskérů) a Clare Higgins jakožto Julia působí jako odporná mrcha od první vteřiny, kdy se objeví na plátně. Její výkon je, řekněme, průměrný. A samozřejmě Doug Bradley a jeho legendární pinhead, což je ovšem také zásluha spíše režiséra, že tato postava je tak funkční.
Tak či onak, nutno říct, že kultovnost Hellraisera je rozhodně opodstatnělá. Odporný Frank a ďábelští Cenobiti s jejich zaneřáděnými mučírnami ("Ale pane Filuto! ... Kdo by to pak uklízel?") jsou to, co dělá tento film tím, čím je. Snad jen příšerka cupitající po zdech je trochu směšná a sráží celkově zdařile budovanou děsivou atmosféru. To je rozhodně škoda.
Jinak skvělý "starý dobrý" horor - krvák.
Starý kultovní horor přímo od mistra imaginativního děsu Cliva Barkera.
Hellraiser boduje hlavně syrovou, temnou, tíživou a hlavně velmi osobitou atmosférou. Cenobiti jsou bezpochyby maximálně působiví démoni ("Demons to some, angels to others!") a jejich metody zanechávají v divákovi velmi silný dojem.
Příběh je celkově na osmdesátkový krvák založený na ďábelském sadomasochismu z pekel až překvapivě...vůbec nějaký. A relativně i originální.
Jednoznačnou slabinou jsou rozhodně herecké výkony, které jsou poplatné osmdesátým létům a béčkové tématice. Tzn.: Maximálně nesympatické postavy, se kterými se prostě nejde sžít, naprosto toporné výrazy, mimika i gestikulace, viditelně předstírané emoce, atp. Na herecké obsazení prostě neměl Clive Barker štěstí. Snad jen Sean Chapman je slušný jakožto bezcitný Frank (i když je to dáno hlavně výbornou prací maskérů) a Clare Higgins jakožto Julia působí jako odporná mrcha od první vteřiny, kdy se objeví na plátně. Její výkon je, řekněme, průměrný. A samozřejmě Doug Bradley a jeho legendární pinhead, což je ovšem také zásluha spíše režiséra, že tato postava je tak funkční.
Tak či onak, nutno říct, že kultovnost Hellraisera je rozhodně opodstatnělá. Odporný Frank a ďábelští Cenobiti s jejich zaneřáděnými mučírnami ("Ale pane Filuto! ... Kdo by to pak uklízel?") jsou to, co dělá tento film tím, čím je. Snad jen příšerka cupitající po zdech je trochu směšná a sráží celkově zdařile budovanou děsivou atmosféru. To je rozhodně škoda.
Jinak skvělý "starý dobrý" horor - krvák.
Jeden z těch vzácných případů dobrého druhého dílu
O druhém dílu Hellraisera se dá říct defacto totéž, jako o kterékoliv jiném druhém dílu, který přichází okamžitě po úspěchu prvního dílu a kuje železo, dokud je žhavé: "Druhý díl navazuje tam, kde první díl skončil, nese se ve stejném duchu a nic nového nepřináší." A je to pravda. Ale existují důvody, proč se Hellbound (Hellraiser II) prostě povedl.
Hlavní důvod je asi v tom, že po skončení prvního dílu musel mít snad každý divák dojem, že potenciál nebyl plně využit. Myšlenka sadomasochystických cenobitů nabízí obrovské využití a první díl to celé jen velmi zlehýnka načrtnul. Proto měl druhý díl velmi ulehčenou pozici, bylo na co navazovat, bylo co rozvíjet, nové nápady se doslova samy nabízely. Režisér Tony Randel už to měl vlastně docela jednoduché a dělá jen to, co bylo potřeba: využívá bohatějších finančních prostředků, dává větší prostor cenobitům, představuje nám jejich říši - krásně vypracovaný temný záhadný labyrint - přivádí na scénu nového cenobita a jako bonus nám o těch starých prozrazuje zajímavá nová fakta. Obsazena je (krom nezbytného Douga Bradleyho) opět Clare Higgins jako Julia, která zde již nemusí vůbec skrývat svou ďábelskou podstatu, Ashley Laurence v roli Kirsty a Sean Chapman jako proradný strýček Frank. Jeho úloha je ovšem tentokrát dost okrajová.
Hellbound bohužel po prvním také dědí nešvar v podobě mizerných hereckých výkonů valné většiny zúčastněných. Kenneth Cranham je jako Dr. Channard vyloženě nepřesvědčivý, jeho zrádná touha po poznání tajů masochystické rozkoše není takřka vůbec znát a jakožto obdoba postavy Franka z prvního dílu rozhodně propadá. Suverénně největším trnem v oku je potom otřesný hadrový panák Tiffany v podání jakési Imogen Boorman, u které není nejmenšího divu, že toto byla její poslední filmová role.
Jinak ale nutno druhý díl Hellraisera pochválit ve všech ohledech - výborný temný film s obskurní sadomasochystickou tématikou. Krvavější než první díl, napínavější než první díl, temnější než první díl, mysterióznější než první díl. Právěm ho většina fandů považuje za nejlepší díl série.
O druhém dílu Hellraisera se dá říct defacto totéž, jako o kterékoliv jiném druhém dílu, který přichází okamžitě po úspěchu prvního dílu a kuje železo, dokud je žhavé: "Druhý díl navazuje tam, kde první díl skončil, nese se ve stejném duchu a nic nového nepřináší." A je to pravda. Ale existují důvody, proč se Hellbound (Hellraiser II) prostě povedl.
Hlavní důvod je asi v tom, že po skončení prvního dílu musel mít snad každý divák dojem, že potenciál nebyl plně využit. Myšlenka sadomasochystických cenobitů nabízí obrovské využití a první díl to celé jen velmi zlehýnka načrtnul. Proto měl druhý díl velmi ulehčenou pozici, bylo na co navazovat, bylo co rozvíjet, nové nápady se doslova samy nabízely. Režisér Tony Randel už to měl vlastně docela jednoduché a dělá jen to, co bylo potřeba: využívá bohatějších finančních prostředků, dává větší prostor cenobitům, představuje nám jejich říši - krásně vypracovaný temný záhadný labyrint - přivádí na scénu nového cenobita a jako bonus nám o těch starých prozrazuje zajímavá nová fakta. Obsazena je (krom nezbytného Douga Bradleyho) opět Clare Higgins jako Julia, která zde již nemusí vůbec skrývat svou ďábelskou podstatu, Ashley Laurence v roli Kirsty a Sean Chapman jako proradný strýček Frank. Jeho úloha je ovšem tentokrát dost okrajová.
Hellbound bohužel po prvním také dědí nešvar v podobě mizerných hereckých výkonů valné většiny zúčastněných. Kenneth Cranham je jako Dr. Channard vyloženě nepřesvědčivý, jeho zrádná touha po poznání tajů masochystické rozkoše není takřka vůbec znát a jakožto obdoba postavy Franka z prvního dílu rozhodně propadá. Suverénně největším trnem v oku je potom otřesný hadrový panák Tiffany v podání jakési Imogen Boorman, u které není nejmenšího divu, že toto byla její poslední filmová role.
Jinak ale nutno druhý díl Hellraisera pochválit ve všech ohledech - výborný temný film s obskurní sadomasochystickou tématikou. Krvavější než první díl, napínavější než první díl, temnější než první díl, mysterióznější než první díl. Právěm ho většina fandů považuje za nejlepší díl série.
Hellraiser uvadá...
Příběh Kirsty už byl vyčerpán a Hellraiser 3 nás dostává zas někam jinam - nové postavy, nové prostředí, nové možnosti. Mohlo by to dopadnout skvěle...
První zklamání přichází v momentě, kdy divák zjišťuje, že herci jsou sice jiní, ale ne o moc lepší, než v prvních dvou dílech. Terry Farrell je vyloženě nezajímavá, nicméně je dost možné, že na vině je z velké části naivní scénář. Celému ansámblu jako obvykle dominuje Doug Bradley, který je díl od dílu lepší a lepší a tentokrát exceluje nejen jako charismatický Pinhead ale i jako tajemný přízrak Elliott Spencer.
Třetí díl v zásadě nic nového a zajímavého nepřináší. Znovuoživení Pinheada byla neoddiskutovatelná nezbytnost a dá se říci, že je zrealizována slušně - v rámci hellraiserovské fylozofie uvěřitelně. Pinhead následně dostává daleko více prostoru než v obou předchozích dílech dohromady a rozpoutává takový svůj malý holokaust. V tomto ohledu je třetí díl velmi efektní. Pinheadovo řádení má svou sílu. Dále přichází na scénu noví cenobiti - a zde se dostáváme k jednomu z kamenů úrazu. Vzpomínáte na velkolepou přeměnu doktora Channarda v cenobita v minulém dílu? Tak na něco podobného zapomeňte. V jednu chvíli tu máme umírající postavu, o chvíli později tu máme jejího cenobita, který, krom toho, že kdyby ho Joey neoslovila jménem, bychom ho / ji nejspíš ani nepoznali, působí navíc pokaždé vyloženě směšným dojmem. Kamera místo oka? Cédéčka místo ninjovských hvězdic? Ale notak...
Dá se říct, že průběh filmu není špatný. Už to nemá onu tíživou tajemnou atmosféru, což je zapříčiněno mimojiné i tím, že se dozvídáme příliš mnoho (typický syndrom druhých a třetích dílů) a film tím ztrácí na tajemnosti a mystičnosti, ale dalo by se to zkousnout díky tomu, že to vše poměrně svižně odsýpá. Celé je to o něco více akční gore a o něco méně tajemné. OK, nevadí.
Problém ale nastává v závěru filmu, který vyloudí v lepším případě úsměv v horším případě výraz zhnusení - naivní a hloupoučké, až se budete za hlavu chytat.
Celkově vzato není třetí díl ještě vyloženě špatný, sice nedělá svým dvěma předchůdcům moc dobré jméno, ale je alespoň docela zábavný.
Další díly série jsem zatím neviděl, ale nemusím být jasnovidec, aby mi bylo jasné, jak to s nimi kvalitativně asi bude...
Příběh Kirsty už byl vyčerpán a Hellraiser 3 nás dostává zas někam jinam - nové postavy, nové prostředí, nové možnosti. Mohlo by to dopadnout skvěle...
První zklamání přichází v momentě, kdy divák zjišťuje, že herci jsou sice jiní, ale ne o moc lepší, než v prvních dvou dílech. Terry Farrell je vyloženě nezajímavá, nicméně je dost možné, že na vině je z velké části naivní scénář. Celému ansámblu jako obvykle dominuje Doug Bradley, který je díl od dílu lepší a lepší a tentokrát exceluje nejen jako charismatický Pinhead ale i jako tajemný přízrak Elliott Spencer.
Třetí díl v zásadě nic nového a zajímavého nepřináší. Znovuoživení Pinheada byla neoddiskutovatelná nezbytnost a dá se říci, že je zrealizována slušně - v rámci hellraiserovské fylozofie uvěřitelně. Pinhead následně dostává daleko více prostoru než v obou předchozích dílech dohromady a rozpoutává takový svůj malý holokaust. V tomto ohledu je třetí díl velmi efektní. Pinheadovo řádení má svou sílu. Dále přichází na scénu noví cenobiti - a zde se dostáváme k jednomu z kamenů úrazu. Vzpomínáte na velkolepou přeměnu doktora Channarda v cenobita v minulém dílu? Tak na něco podobného zapomeňte. V jednu chvíli tu máme umírající postavu, o chvíli později tu máme jejího cenobita, který, krom toho, že kdyby ho Joey neoslovila jménem, bychom ho / ji nejspíš ani nepoznali, působí navíc pokaždé vyloženě směšným dojmem. Kamera místo oka? Cédéčka místo ninjovských hvězdic? Ale notak...
Dá se říct, že průběh filmu není špatný. Už to nemá onu tíživou tajemnou atmosféru, což je zapříčiněno mimojiné i tím, že se dozvídáme příliš mnoho (typický syndrom druhých a třetích dílů) a film tím ztrácí na tajemnosti a mystičnosti, ale dalo by se to zkousnout díky tomu, že to vše poměrně svižně odsýpá. Celé je to o něco více akční gore a o něco méně tajemné. OK, nevadí.
Problém ale nastává v závěru filmu, který vyloudí v lepším případě úsměv v horším případě výraz zhnusení - naivní a hloupoučké, až se budete za hlavu chytat.
Celkově vzato není třetí díl ještě vyloženě špatný, sice nedělá svým dvěma předchůdcům moc dobré jméno, ale je alespoň docela zábavný.
Další díly série jsem zatím neviděl, ale nemusím být jasnovidec, aby mi bylo jasné, jak to s nimi kvalitativně asi bude...
Tak trochu jiný bojový film.
Asijským martial-art snímkům vůbec neholduji. Staré "kultovní" filmy mě absolutně neoslovují, Tygr a Drak mě nechal zcela chladným a maximálně tak jsem se párkrát pobavil u některého z filmů Jackieho Chana.
Do Hrdiny jsem šel kvůli zajímavým ohlasům slibujícím tak trochu jiný asijsky bojový zážitek. A musím říct, že jsem byl spokojen. Je pravda, co se říká - tohle není ani tak film v pravém slova smyslu. Je to spíše něco jako audiovizuální umělecké dílo. Nejde o to, co se odehrává, ale jak se to odehrává a jak to působí. Ale pozor, zapomeńte na nějaké Bayovsko-Emmerichovské audiovizuální hollywoodské šílenství. Tohle je Asie a tudíž uplně jiný styl. Filmové triky tu mají jakousi zvláštní lyrickou poetiku. Všechno má svůj význam. Bojové scény v tom všem budí spíše dojem tance a jakéhosi uměleckého sdělení. Je nepodstatné řešit hranice mezi bojovým uměním a nadpřirozenými schopnosti - o to nejde.
Co se příběhu týče, musím říct, že mě (vzhledem k nulovým očekáváním) i docela mile překvapil. Vyprávění Bezejmenného je poutavé, nechybí nečekané zvraty a silné zavěrečné finále. Příběh je velmi emotivní, ale také plný moudrých podnětných myšlenek a to od téměř všech postav.
Celkově vzato, Hrdina je skutečně nesmírně zajímavý film. Chce to tu správnou rozjímavou poetickou náladu a ponořit se do kouzla, které nabízí.
Asijským martial-art snímkům vůbec neholduji. Staré "kultovní" filmy mě absolutně neoslovují, Tygr a Drak mě nechal zcela chladným a maximálně tak jsem se párkrát pobavil u některého z filmů Jackieho Chana.
Do Hrdiny jsem šel kvůli zajímavým ohlasům slibujícím tak trochu jiný asijsky bojový zážitek. A musím říct, že jsem byl spokojen. Je pravda, co se říká - tohle není ani tak film v pravém slova smyslu. Je to spíše něco jako audiovizuální umělecké dílo. Nejde o to, co se odehrává, ale jak se to odehrává a jak to působí. Ale pozor, zapomeńte na nějaké Bayovsko-Emmerichovské audiovizuální hollywoodské šílenství. Tohle je Asie a tudíž uplně jiný styl. Filmové triky tu mají jakousi zvláštní lyrickou poetiku. Všechno má svůj význam. Bojové scény v tom všem budí spíše dojem tance a jakéhosi uměleckého sdělení. Je nepodstatné řešit hranice mezi bojovým uměním a nadpřirozenými schopnosti - o to nejde.
Co se příběhu týče, musím říct, že mě (vzhledem k nulovým očekáváním) i docela mile překvapil. Vyprávění Bezejmenného je poutavé, nechybí nečekané zvraty a silné zavěrečné finále. Příběh je velmi emotivní, ale také plný moudrých podnětných myšlenek a to od téměř všech postav.
Celkově vzato, Hrdina je skutečně nesmírně zajímavý film. Chce to tu správnou rozjímavou poetickou náladu a ponořit se do kouzla, které nabízí.
Sci-thriller, který měl být dokonalý...
...ale bohužel není. A chybělo tak málo!
I tak si myslím, že lze tomuto filmu přisoudit jistý kultovní status. Jde o nesmírně napínavou klaustrofobickou podívanou, ve které nejde o "Proč?" ale o "Jak?". Ve které nejde o vysvětlování, ale o přežití. Divákovi není vysvětleno vůbec nic, vše je laxně předhozeno stylem: "O důvodech si přemýšlej sám, použij svou fantazii. Teď se hlavně dívej, jestli se z toho dostanou." Tohle se filmu povedlo skutečně skvostně. Ona mysterióznost a nucení přemýšlet a hledat si své vlastní teorie a důvody diváka zcela pohltí a zastíní i nemalé chybky, které snímek nepochybně má.
Ty vyplujou na povrch, jakmile si člověk pustí film podruhé a už tak říkajíc "ví do čeho jde". A tady naráží kosa na kámen. Čím míň toho člověk o filmu ví, s čím čistší hlavou přistupuje, tím lépe se baví. Běda, jak je to jinak. Najednou lezou na povrch mizerné herecké výkony a celé to lidské drama té naší roztodivné skupinky už není tak dramatické, jak se napoprvé zdálo. Osobnostní konfrontace, které by tak rády byly symbolické, hysterické scény, které by tak rády byly emotivně vypjaté. Ale bohužel to celé nějak nefunguje. To vše umocňuje slaboučký scénář plný planých frází neoslovujících vůbec nikoho. Při podrobnějším prozkoumání je prostě vidět, jak zoufale amatérský celý film je.
Co ovšem nelze tomuto dílu upřít, je originalita a osobitost a ta prýští skutečně z každé minuty a mocně graduje v samotném závěru. Přes všechna negativa a jistou béčkovitost film doporučuji všemi deseti všem, kteří mají chuť na poněkud drsnější, stísněné sci-fi plné nevysvětlených záhad. Nezjišťujte nic o filmu a o ději, jděte do toho a nechte se strhnout. Stojí to za to.
...ale bohužel není. A chybělo tak málo!
I tak si myslím, že lze tomuto filmu přisoudit jistý kultovní status. Jde o nesmírně napínavou klaustrofobickou podívanou, ve které nejde o "Proč?" ale o "Jak?". Ve které nejde o vysvětlování, ale o přežití. Divákovi není vysvětleno vůbec nic, vše je laxně předhozeno stylem: "O důvodech si přemýšlej sám, použij svou fantazii. Teď se hlavně dívej, jestli se z toho dostanou." Tohle se filmu povedlo skutečně skvostně. Ona mysterióznost a nucení přemýšlet a hledat si své vlastní teorie a důvody diváka zcela pohltí a zastíní i nemalé chybky, které snímek nepochybně má.
Ty vyplujou na povrch, jakmile si člověk pustí film podruhé a už tak říkajíc "ví do čeho jde". A tady naráží kosa na kámen. Čím míň toho člověk o filmu ví, s čím čistší hlavou přistupuje, tím lépe se baví. Běda, jak je to jinak. Najednou lezou na povrch mizerné herecké výkony a celé to lidské drama té naší roztodivné skupinky už není tak dramatické, jak se napoprvé zdálo. Osobnostní konfrontace, které by tak rády byly symbolické, hysterické scény, které by tak rády byly emotivně vypjaté. Ale bohužel to celé nějak nefunguje. To vše umocňuje slaboučký scénář plný planých frází neoslovujících vůbec nikoho. Při podrobnějším prozkoumání je prostě vidět, jak zoufale amatérský celý film je.
Co ovšem nelze tomuto dílu upřít, je originalita a osobitost a ta prýští skutečně z každé minuty a mocně graduje v samotném závěru. Přes všechna negativa a jistou béčkovitost film doporučuji všemi deseti všem, kteří mají chuť na poněkud drsnější, stísněné sci-fi plné nevysvětlených záhad. Nezjišťujte nic o filmu a o ději, jděte do toho a nechte se strhnout. Stojí to za to.
Křehký vztah dvou kontrastů
Dojemný příběh profesionálního zabijáka a malého sirotka je nesporně kvalitní filmové dílo. Luc Besson je už legenda a tento film ho defacto katapultoval mezi režisérskou elitu a jistě právem. K hereckým výkonům tří hlavních hvězd netřeba nic dodávat. Jean Reno je chladný, nekompromisní, zásadový a vždy profesionální zabiják, jak má být, ale zároveň propůjčuje Leonovi něco navíc - určitou duševní a citovou hloubku a získává si hluboké sympatie u naprosto každého diváka. Smekám. Natalie Portman sehrála svou nezletilou holčičku zraněnou ale i zocelenou tvrdými ranami (nejen) osudu na výbornou. A k odpornému Stansfieldovi Garyho Oldmana není co dodávat - to je vyšinutý netvor, jak má být. Herecké výkony jsou jistojistě jednou z nejsilnějších zbraní tohoto filmu.
Příběh sám by se dal označit za dojemné drama. Důraz je kladen na vztah Leona a Mathildy, který se postupně vyvíjí a nabírá silnější a silnější kontury. U Leona sledujeme vnitřní boj mezi starostlivým otcem a odtažitým profesionálem. U Mathildy sledujeme vnitřní boj mezi dcerou respektující svého otce a ženou milující svého ochránce / učitele.
Strhující finále sice nenabídne nic překvapivého a nečekaného, rozhodně je však řemeslně špičkově zpracováno a mnoha divákům jistě vyloudí slzy dojetí na tváři.
Pokud mám mluvit čistě za sebe, musím říct, že téma mi nebylo úplně blízké a tak trochu jsem klouzal po povrchu místo toho, abych do filmu plně proniknul. Nenudil jsem se, ale nebyl jsem nijak silně zasažen. Nicméně kvality Leona jsou obrovské a zcela nesporné a já tleskám před špičkově natočeným filmem plným famózních hereckých výkonů.
Dojemný příběh profesionálního zabijáka a malého sirotka je nesporně kvalitní filmové dílo. Luc Besson je už legenda a tento film ho defacto katapultoval mezi režisérskou elitu a jistě právem. K hereckým výkonům tří hlavních hvězd netřeba nic dodávat. Jean Reno je chladný, nekompromisní, zásadový a vždy profesionální zabiják, jak má být, ale zároveň propůjčuje Leonovi něco navíc - určitou duševní a citovou hloubku a získává si hluboké sympatie u naprosto každého diváka. Smekám. Natalie Portman sehrála svou nezletilou holčičku zraněnou ale i zocelenou tvrdými ranami (nejen) osudu na výbornou. A k odpornému Stansfieldovi Garyho Oldmana není co dodávat - to je vyšinutý netvor, jak má být. Herecké výkony jsou jistojistě jednou z nejsilnějších zbraní tohoto filmu.
Příběh sám by se dal označit za dojemné drama. Důraz je kladen na vztah Leona a Mathildy, který se postupně vyvíjí a nabírá silnější a silnější kontury. U Leona sledujeme vnitřní boj mezi starostlivým otcem a odtažitým profesionálem. U Mathildy sledujeme vnitřní boj mezi dcerou respektující svého otce a ženou milující svého ochránce / učitele.
Strhující finále sice nenabídne nic překvapivého a nečekaného, rozhodně je však řemeslně špičkově zpracováno a mnoha divákům jistě vyloudí slzy dojetí na tváři.
Pokud mám mluvit čistě za sebe, musím říct, že téma mi nebylo úplně blízké a tak trochu jsem klouzal po povrchu místo toho, abych do filmu plně proniknul. Nenudil jsem se, ale nebyl jsem nijak silně zasažen. Nicméně kvality Leona jsou obrovské a zcela nesporné a já tleskám před špičkově natočeným filmem plným famózních hereckých výkonů.
Odpad českého komediálního průmyslu
Komedie je odjakživa doménou české filmové tvorby. Tento fakt má pozitivní dopad v podobě mnoha a mnoha výtečných českých komedií napěchovaných prvotřídním humorem, který by i mrtvého rozesmál. Má ale i negativní dopad. Žánr je přesycen a zejména v posledních letech, kdy podobu české komediální filmové tvorby určují v zásadě dva filmy - Gedeonův Návrat Idiota a Hřebejkovy Pelíšky - vzniklo nemálo filmů, které se snaží vést na (dnes už pomalu dohasínající) rozjeté vlně, ale přitom defacto nic nepřináší. Medvídek je toho nádherným příkladem.
Medvídek je film bez obsahu. Zcela a naprosto. Však ho také Jen Hřebejk vysypal z rukávu v mezičase uprostřed chrlení jiných (a nutno říci, že podobně "kvalitních") nevtipných nekomedií.
Je těžké o tomto filmu něco napsat, protože ono skutečně není o čem psát. Obsah Medvídka je po valnou většinu minutáže tak fádně realistický, že budete mít pocit, že kdyby někdo natáčel vaši každodenní osmihodinovou pracovní rutinu včetně čekání na autobus, nebylo by to o nic méně poutavé. Místy se objevují vtipné úlety, které ovšem v celé té šedi působí naprosto křečovitě a nepatřičně. Pojetí se pokouší kloubit tragické situace s humornou nadsázkou, přibližně ve stylu, jak ho sám Hřebejk zavedl v Pelíškách, ovšem naprosto neefektivně a neúspěšně.
Shrnuto podtrženo, Medvídek je jeden z nejhorších filmů, které jsem kdy viděl. Z celých 98 minut jsem měl jen párkrát dojem, že tímto momentem autor chtěl skutečně něco říci, ale po valnou většinu doby jsem se jen snažil udržet pozornost a se zdviženým obočím sledoval tuto odfláknutou rychlokvašku českého komediálního průmyslu.
Komedie je odjakživa doménou české filmové tvorby. Tento fakt má pozitivní dopad v podobě mnoha a mnoha výtečných českých komedií napěchovaných prvotřídním humorem, který by i mrtvého rozesmál. Má ale i negativní dopad. Žánr je přesycen a zejména v posledních letech, kdy podobu české komediální filmové tvorby určují v zásadě dva filmy - Gedeonův Návrat Idiota a Hřebejkovy Pelíšky - vzniklo nemálo filmů, které se snaží vést na (dnes už pomalu dohasínající) rozjeté vlně, ale přitom defacto nic nepřináší. Medvídek je toho nádherným příkladem.
Medvídek je film bez obsahu. Zcela a naprosto. Však ho také Jen Hřebejk vysypal z rukávu v mezičase uprostřed chrlení jiných (a nutno říci, že podobně "kvalitních") nevtipných nekomedií.
Je těžké o tomto filmu něco napsat, protože ono skutečně není o čem psát. Obsah Medvídka je po valnou většinu minutáže tak fádně realistický, že budete mít pocit, že kdyby někdo natáčel vaši každodenní osmihodinovou pracovní rutinu včetně čekání na autobus, nebylo by to o nic méně poutavé. Místy se objevují vtipné úlety, které ovšem v celé té šedi působí naprosto křečovitě a nepatřičně. Pojetí se pokouší kloubit tragické situace s humornou nadsázkou, přibližně ve stylu, jak ho sám Hřebejk zavedl v Pelíškách, ovšem naprosto neefektivně a neúspěšně.
Shrnuto podtrženo, Medvídek je jeden z nejhorších filmů, které jsem kdy viděl. Z celých 98 minut jsem měl jen párkrát dojem, že tímto momentem autor chtěl skutečně něco říci, ale po valnou většinu doby jsem se jen snažil udržet pozornost a se zdviženým obočím sledoval tuto odfláknutou rychlokvašku českého komediálního průmyslu.
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet...
Mlha je zajímavou demonstrací Carpenterova režisérského umění. Nakolik je totiž námět slabý a nepříliš zajímavý, je z něj na plátno vymačkán veškerý potenciál do poslední kapky.
Ne, film skutečně není strašidelný, i když je několik momentů, kdy se drobné mrazení v zádech dostaví, atmosféra je taková lehce temně-pohádková, ale pokoukání je to poutavé. Film je rozhodně napínavý, herci vás do děje vtáhnou a drama prožíváte s nimi.
Doporučil bych asi jen sběratelům hororů - zejména těch "starých dobrých" a rozhodně taky obdivovatelům Carpenterovy práce, kteří Mlhu snad ještě neznají. Rozhodně stojí za to si "doplnit vzdělání".
Mlha je zajímavou demonstrací Carpenterova režisérského umění. Nakolik je totiž námět slabý a nepříliš zajímavý, je z něj na plátno vymačkán veškerý potenciál do poslední kapky.
Ne, film skutečně není strašidelný, i když je několik momentů, kdy se drobné mrazení v zádech dostaví, atmosféra je taková lehce temně-pohádková, ale pokoukání je to poutavé. Film je rozhodně napínavý, herci vás do děje vtáhnou a drama prožíváte s nimi.
Doporučil bych asi jen sběratelům hororů - zejména těch "starých dobrých" a rozhodně taky obdivovatelům Carpenterovy práce, kteří Mlhu snad ještě neznají. Rozhodně stojí za to si "doplnit vzdělání".
Jen další duchařina? Ne tak docela.
Překvapivě solidní film balancující na pomezí hororu a thrilleru. Zoufale neoriginální, dost fádní a silně šablonovitý (zejména v oněch hororových scénách, které jsou prostě tak typické, že má divák dojem, že kouká na film, který viděl už desetkrát). Scénář často naivní a nutící přimhouřit obě oči a polykat nesmysly i s navijákem. Když se ale člověk nad tohle všechno povznese a zbytečně se v tom všem nerýpá, tak se jedná o výbornou diváckou zábavu. Nejde o nic světoborného a převratného, jde o řemeslně dobře odvedenou filmovou práci, která neurazí a pokud si při koukání uděláte správnou atmosféru, tak dokáže i solidně postrašit. Mile překvapila i Calista Flockhart. Její výkon byl minimálně přesvědčivý a rozhodně dal zapomenout na otravnou anorektičku Ally McBeal. Velmi potěšilo překvapivé rozuzlení, které film přece jen zachránilo od naprosto fádní a předem předvídatelné hororové šablonky.
Překvapivě solidní film balancující na pomezí hororu a thrilleru. Zoufale neoriginální, dost fádní a silně šablonovitý (zejména v oněch hororových scénách, které jsou prostě tak typické, že má divák dojem, že kouká na film, který viděl už desetkrát). Scénář často naivní a nutící přimhouřit obě oči a polykat nesmysly i s navijákem. Když se ale člověk nad tohle všechno povznese a zbytečně se v tom všem nerýpá, tak se jedná o výbornou diváckou zábavu. Nejde o nic světoborného a převratného, jde o řemeslně dobře odvedenou filmovou práci, která neurazí a pokud si při koukání uděláte správnou atmosféru, tak dokáže i solidně postrašit. Mile překvapila i Calista Flockhart. Její výkon byl minimálně přesvědčivý a rozhodně dal zapomenout na otravnou anorektičku Ally McBeal. Velmi potěšilo překvapivé rozuzlení, které film přece jen zachránilo od naprosto fádní a předem předvídatelné hororové šablonky.
Kvalitně odvedené thriller/hororové řemeslo.
Překvapivě chutná thrillerová krmě s hororovými přísadami. Na první pohled jevící se béčkový videofilm se ukáže býti nesmírně kvalitně odvedeným a působivým dílem. Výborný Kevin Bacon odhalující tajemství, kterému je ochoten obětovat vše - včetně své příčetnosti a své rodiny - je nesmírně uvěřitelný a divák se zatajeným dechem čeká, co bude odhaleno v následujícím okamžiku. Hororové scény fungují na výbornou, thrillerové napětí bere dech. Závěrečné rozuzlení je zpracováno na výbornou a završuje divácký zážitek v tom nejlepším stylu.
Film nepřináší absolutně nic nového a vlastně u něj budete mít nejspíš tak trochu pocit "Neviděl už jsem to někde?", čili nečekejte vůbec nic originálního a pro žánr překvapivého, ale to, co v Ozvěnách Mrtvých je, je zpracováno tak bravurně, že se nelze nebavit.
Překvapivě chutná thrillerová krmě s hororovými přísadami. Na první pohled jevící se béčkový videofilm se ukáže býti nesmírně kvalitně odvedeným a působivým dílem. Výborný Kevin Bacon odhalující tajemství, kterému je ochoten obětovat vše - včetně své příčetnosti a své rodiny - je nesmírně uvěřitelný a divák se zatajeným dechem čeká, co bude odhaleno v následujícím okamžiku. Hororové scény fungují na výbornou, thrillerové napětí bere dech. Závěrečné rozuzlení je zpracováno na výbornou a završuje divácký zážitek v tom nejlepším stylu.
Film nepřináší absolutně nic nového a vlastně u něj budete mít nejspíš tak trochu pocit "Neviděl už jsem to někde?", čili nečekejte vůbec nic originálního a pro žánr překvapivého, ale to, co v Ozvěnách Mrtvých je, je zpracováno tak bravurně, že se nelze nebavit.
Strach!
Paranormal Activity jsou lahůdkou pro fanoušky hororů - pro lidi, co se rádi bojí. Příběh jde stranou, děj není podstatný, vše je soustředěno jen a pouze na vyvolávání strachu. To je alfa a omega filmu. Ruční kamera zde dle mého názoru byla využita naprosto na výbornou, dokonale plní svůj účel a bez ní by film naprosto postrádal smysl. Dodává onen punc bezprostřednosti a intenzity, efektivně simuluje dokumentární nádech a uvěřitelnost. Krásně týrá diváka se záběry, ve kterých je vidět jen něco - a občas vůbec nic - což já osobně miluju na tomto stylu nejvíc. Závěr filmu (ve skutečnosti jsou asi tři různé, ale všechny vzásadě velmi podobné a postavené na stejné základní myšlence) je v tomto ohledu naprostým vrcholem a takřka mistrovským dílem, které krásně dokazuje, že ty nejsilnější pocity nemáme z toho, co vidíme, ale právě z toho, co nevidíme.
Nádherně je vystavěna postupná gradace a stupňování strachu. Každá další noc je horší a horší a ke konci už scény skutečně berou dech, mrazí po celém těle a strach vyšponuje divákovu mysl na absolutní maximum. Stačí pak jen málo, aby byl divák polekán a upoután. Práce Orena Peliho je v tomto ohledu takřka mistrovská. Smekám.
Denní scény mohou být pro někoho nudné a zbytečné, ale osobně si myslím, že krásně vykreslují psychologii postav, vysvětlují jejich motivy a častokrát předznamenávají další hůrzy a svým způsobem jsou ještě mrazivější než následující noci.
Právě propukající kontroverze kolem tohoto filmu je v zcela pochopitelná a logická. Dá se říct, že krom Cloverfieldu (který byl v zásadě nezajímavou hollywoodskou tuctovkou a tudíž nevyvolal reakce žádné, natož kontroverzní) a Diary Of The Dead (který je tak zoufale špatný, že vyvolal pouze reakce negativní) provázela obdobná kontroverze snad všechny filmy točené ruční kamerou. Tento styl má své zaryté odpůrce a své vášnivé příznivce. Já se přikláním spíše na stranu přiznvců, pokud je daný film natočen dobře. Další háček je v tom, že cílem filmu je vyvolávání strachu - pointa děje a logika jednání není podstatná a to je pro mnoho diváku přes srdce nepřenesitelné.
Tohle je záležitost pro hororové fajnšmekry libující si v duchařské tématice a strachu z neznámého a nevyobrazeného. Je to 100 minut čiré hrůzy. Jinými slovy je to film jako mně šitý na míru. Jsem naprosto nadšen a nemohu jinak, než za plný počet.
Paranormal Activity jsou lahůdkou pro fanoušky hororů - pro lidi, co se rádi bojí. Příběh jde stranou, děj není podstatný, vše je soustředěno jen a pouze na vyvolávání strachu. To je alfa a omega filmu. Ruční kamera zde dle mého názoru byla využita naprosto na výbornou, dokonale plní svůj účel a bez ní by film naprosto postrádal smysl. Dodává onen punc bezprostřednosti a intenzity, efektivně simuluje dokumentární nádech a uvěřitelnost. Krásně týrá diváka se záběry, ve kterých je vidět jen něco - a občas vůbec nic - což já osobně miluju na tomto stylu nejvíc. Závěr filmu (ve skutečnosti jsou asi tři různé, ale všechny vzásadě velmi podobné a postavené na stejné základní myšlence) je v tomto ohledu naprostým vrcholem a takřka mistrovským dílem, které krásně dokazuje, že ty nejsilnější pocity nemáme z toho, co vidíme, ale právě z toho, co nevidíme.
Nádherně je vystavěna postupná gradace a stupňování strachu. Každá další noc je horší a horší a ke konci už scény skutečně berou dech, mrazí po celém těle a strach vyšponuje divákovu mysl na absolutní maximum. Stačí pak jen málo, aby byl divák polekán a upoután. Práce Orena Peliho je v tomto ohledu takřka mistrovská. Smekám.
Denní scény mohou být pro někoho nudné a zbytečné, ale osobně si myslím, že krásně vykreslují psychologii postav, vysvětlují jejich motivy a častokrát předznamenávají další hůrzy a svým způsobem jsou ještě mrazivější než následující noci.
Právě propukající kontroverze kolem tohoto filmu je v zcela pochopitelná a logická. Dá se říct, že krom Cloverfieldu (který byl v zásadě nezajímavou hollywoodskou tuctovkou a tudíž nevyvolal reakce žádné, natož kontroverzní) a Diary Of The Dead (který je tak zoufale špatný, že vyvolal pouze reakce negativní) provázela obdobná kontroverze snad všechny filmy točené ruční kamerou. Tento styl má své zaryté odpůrce a své vášnivé příznivce. Já se přikláním spíše na stranu přiznvců, pokud je daný film natočen dobře. Další háček je v tom, že cílem filmu je vyvolávání strachu - pointa děje a logika jednání není podstatná a to je pro mnoho diváku přes srdce nepřenesitelné.
Tohle je záležitost pro hororové fajnšmekry libující si v duchařské tématice a strachu z neznámého a nevyobrazeného. Je to 100 minut čiré hrůzy. Jinými slovy je to film jako mně šitý na míru. Jsem naprosto nadšen a nemohu jinak, než za plný počet.
Kultovní sci-fi akční mela plná srandy.
Pátý Element vtrhnul do kin v roce 1997 se silou bouře. Dobře si pamatuju na poměrně rozsáhlou mánii, která tehdy následovala. Když se na film kouknu dnes, se střízlivým odstupem mnoha let a po čerstvém absolvování těžko-spočítat-kolikátéh o-již shlédnutí, poměrně jasně vidím, proč.
Pátý Element prostě přišel a skóroval. Právem. A je k tomu hned několik důvodů:
V první řadě jde o výborné sci-fi. Vize New Yorku 23. století je prostě skvostná - nádherně kombinuje realističnost a předpověď, jak by to taky mohlo dopadnout s nenucenou střeštěností a pohádkovou nadneseností. A v neposlední řadě je prostě vizuálně nádherně vypracovaná. Je radost na to koukat ještě dnes po tolika letech.
V druhé řadě jde o bombastickou akci v typicky Willisovském střihu, která se snad nikdy neokouká a ve třetí o skvělou komedii. Společná chemie chladného tvrďáka Willise a naprosto ulítlého pošuka Tuckera je prostě bombastická - natolik bombastická, že hned rok na to vzniká komedie postavená na velmi podobné charakterové dvojici - "Křižovatka Smrti" - ve které Tucker opět exceluje. Ale nejde jenom o hlavní dva aktéry, film je napěchován humorem od začátku do konce a snad každá postava ve filmu dostane prostor pro odzbrojující gag.
Ve čtvrté řadě skvělé herecké obsazení. Naprosto typicky namachrovaného Willise netřeba komentovat, Tuckera jsem již zmínil, za zmínku stojí roztomile zmatená Milla Jovovich, ale rozhodně je potřeba vyzdvihnout jednoho z (dle mého názoru) nejlepších záporáků všech dob: legendárního Zorga v podání Garyho Oldmana. Postava tak absolutně černočerně zlá, že připravuje prostor pro hned několik vtipných gagů a Oldman dokazuje, že on navždy bude jedním z nejcharismatičtějších zlounů filmové historie.
A v neposlední řadě je to film prostě zábavný a bravurně zpracovaný. Však také režii si vzal na starosti v té době již proslulý Luc Besson, který vlastně něco takhle nadneseného a ztřeštěného dělal prvně. Na pro něj neprobádaném poli skóroval ve všech ohledech a zároveň dokázal nepopřít svůj rukopis.
Sečteno podtrženo, Pátý Element je naprosto vynikající sci-fi jízda naplněná akcí i humorem. Jen u málokterého filmu se divák tak intenzivně baví i po mnoha a mnoha zhlédnutí. Těžko něco vytýkat. Plytký příběh plný amerického klišé a prázdného patosu? Ale no tak, rozhodně to není tak zlé a z filmu je cítit, že to byl z velké části záměr pro umocnění komediální složky filmu. Mě osobně napadá snad jenom poměrně zbytečná kratičká scéna pacifistické agitace, kdy Leeloo objeví v multimediálním slovníku slůvko "war". Těchto několik vteřin působí prostě hrozně přebytečně a násilně naroubovaným dojmem - jako by Luc Besson chtěl mít za každou cenu ve filmu nějaké hluboké poslání, ale obklopeno vší tou akcí a srandou něco takového působí prostě naivně, přebytečně a otravně. Díky tomu ale, že je to tak krátké a schované uprostřed filmu, nebudu Pátému Elementu upírat absolutorium.
Pátý Element vtrhnul do kin v roce 1997 se silou bouře. Dobře si pamatuju na poměrně rozsáhlou mánii, která tehdy následovala. Když se na film kouknu dnes, se střízlivým odstupem mnoha let a po čerstvém absolvování těžko-spočítat-kolikátéh o-již shlédnutí, poměrně jasně vidím, proč.
Pátý Element prostě přišel a skóroval. Právem. A je k tomu hned několik důvodů:
V první řadě jde o výborné sci-fi. Vize New Yorku 23. století je prostě skvostná - nádherně kombinuje realističnost a předpověď, jak by to taky mohlo dopadnout s nenucenou střeštěností a pohádkovou nadneseností. A v neposlední řadě je prostě vizuálně nádherně vypracovaná. Je radost na to koukat ještě dnes po tolika letech.
V druhé řadě jde o bombastickou akci v typicky Willisovském střihu, která se snad nikdy neokouká a ve třetí o skvělou komedii. Společná chemie chladného tvrďáka Willise a naprosto ulítlého pošuka Tuckera je prostě bombastická - natolik bombastická, že hned rok na to vzniká komedie postavená na velmi podobné charakterové dvojici - "Křižovatka Smrti" - ve které Tucker opět exceluje. Ale nejde jenom o hlavní dva aktéry, film je napěchován humorem od začátku do konce a snad každá postava ve filmu dostane prostor pro odzbrojující gag.
Ve čtvrté řadě skvělé herecké obsazení. Naprosto typicky namachrovaného Willise netřeba komentovat, Tuckera jsem již zmínil, za zmínku stojí roztomile zmatená Milla Jovovich, ale rozhodně je potřeba vyzdvihnout jednoho z (dle mého názoru) nejlepších záporáků všech dob: legendárního Zorga v podání Garyho Oldmana. Postava tak absolutně černočerně zlá, že připravuje prostor pro hned několik vtipných gagů a Oldman dokazuje, že on navždy bude jedním z nejcharismatičtějších zlounů filmové historie.
A v neposlední řadě je to film prostě zábavný a bravurně zpracovaný. Však také režii si vzal na starosti v té době již proslulý Luc Besson, který vlastně něco takhle nadneseného a ztřeštěného dělal prvně. Na pro něj neprobádaném poli skóroval ve všech ohledech a zároveň dokázal nepopřít svůj rukopis.
Sečteno podtrženo, Pátý Element je naprosto vynikající sci-fi jízda naplněná akcí i humorem. Jen u málokterého filmu se divák tak intenzivně baví i po mnoha a mnoha zhlédnutí. Těžko něco vytýkat. Plytký příběh plný amerického klišé a prázdného patosu? Ale no tak, rozhodně to není tak zlé a z filmu je cítit, že to byl z velké části záměr pro umocnění komediální složky filmu. Mě osobně napadá snad jenom poměrně zbytečná kratičká scéna pacifistické agitace, kdy Leeloo objeví v multimediálním slovníku slůvko "war". Těchto několik vteřin působí prostě hrozně přebytečně a násilně naroubovaným dojmem - jako by Luc Besson chtěl mít za každou cenu ve filmu nějaké hluboké poslání, ale obklopeno vší tou akcí a srandou něco takového působí prostě naivně, přebytečně a otravně. Díky tomu ale, že je to tak krátké a schované uprostřed filmu, nebudu Pátému Elementu upírat absolutorium.
Nesmrtelná komedie
Pelíšky je asi zbytečné nějak podrobněji popisovat. Snad každý je zná a viděl a snad každý je bezmezně miluje a plným právem.
Pelíšky jsou film, který nejen že nestárne, ale ještě roste. Viděl jsem je snad po čtvrté a měl jsem pocit, že se bavím snad ještě lépe než po třetí.
Dokonalé herecké výkony, bezchybně vykreslená atmosféra doby, skvostné postavy, každá tak nádherně propracovaná, že si divák až do samotného konce nemůže rozhodnout, kdo že je mu vlastně sympatičtější, kdo je ve filmu ten nej. Silně podaný tragický základ s velkou mírou nadsázky.
Nesmrtelné hlášky.
Ten film je prostě plný. Narvaný k prasknutí. Neexistuje jediná minuta, kdy by se divák naplno nebavil a bránice dostává téměř neustále mocné dávky.
Tohle je naprostý etalon novodobé české komedie. Tohle je film, který to všechno odstartoval a který se teď všichni (včetně Hřebejka samotného) snaží znovu napodobit. Marně...
Pelíšky je asi zbytečné nějak podrobněji popisovat. Snad každý je zná a viděl a snad každý je bezmezně miluje a plným právem.
Pelíšky jsou film, který nejen že nestárne, ale ještě roste. Viděl jsem je snad po čtvrté a měl jsem pocit, že se bavím snad ještě lépe než po třetí.
Dokonalé herecké výkony, bezchybně vykreslená atmosféra doby, skvostné postavy, každá tak nádherně propracovaná, že si divák až do samotného konce nemůže rozhodnout, kdo že je mu vlastně sympatičtější, kdo je ve filmu ten nej. Silně podaný tragický základ s velkou mírou nadsázky.
Nesmrtelné hlášky.
Ten film je prostě plný. Narvaný k prasknutí. Neexistuje jediná minuta, kdy by se divák naplno nebavil a bránice dostává téměř neustále mocné dávky.
Tohle je naprostý etalon novodobé české komedie. Tohle je film, který to všechno odstartoval a který se teď všichni (včetně Hřebejka samotného) snaží znovu napodobit. Marně...
Zábavná podívaná s nenaplněným potenciálem
Přidávám se na stranu těch, kdo se v kině královsky bavili od začátku do konce a přesto mají z filmu lehce rozporuplné dojmy. Tak já si tady tak nějak shrnu klady a zápory jak je vidím já:
klady:
+ originální myšlenka
+ bravurní prolnutí několika míst a dějů současně tak, že se v tom nikdo nemůže ztratit
+ napínavé až se tají dech
+ brilantní zpracování, efekty na špičkové úrovni nepřecházející do Bayovského nevkusu
+ hudba
zápory:
- takové trochu uspěchané a nerozvedené, což ale na druhou stranu chápu, protože Nolan se evidentně snažil vetknout onen rozměr "ve snu nikdy nevíte odkud, kdy a jak jste se ocitli tam, kde jste" i do samotného sdělení divákovi. Chápu, že proto je film takový nekompromisní, velmi přímý a strohý bez jakéhokoliv vysvětlení a hlubší podstaty. Respektuji to, ač mě to trochu mrzí. Myšlenka snů rozhodně nabízela bohatší potenciál.
- slabý děj jehož nápaditost a promyšlenost je dost podřízena námětu filmu a slouží vlastně jen jako taková záminka pro originální myšlenku. Je hrozně znát, že zápletku vymyslel Nolan až dodatečně jako z nouze ctnost pro svůj námět.
- smysl postavy Ellen Page jsem vůbec nepochopil. Měla být "architektem", ale veškeré její vytváření šlo zcela mimo diváka a sloužila jen jako nadhazovač vysvětlovaček Cobba a navíc veškerá otevřenost a důvěra mezi nimi působila šíleně násilně a nepochopitelně.
- střílečky byly ke konci už dost otravné (zejména ty na sněžné základně) a akorát zdržovaly od toho dějově podstatného.
K "Matrixovosti" řeknu jen tolik, že mi to vůbec nevadilo.
Takže asi tak. Je to dobrý film, velmi zábavný a originální, ale člověka prostě zamrzí, že mohl být daleko DALEKO lepší.
Přidávám se na stranu těch, kdo se v kině královsky bavili od začátku do konce a přesto mají z filmu lehce rozporuplné dojmy. Tak já si tady tak nějak shrnu klady a zápory jak je vidím já:
klady:
+ originální myšlenka
+ bravurní prolnutí několika míst a dějů současně tak, že se v tom nikdo nemůže ztratit
+ napínavé až se tají dech
+ brilantní zpracování, efekty na špičkové úrovni nepřecházející do Bayovského nevkusu
+ hudba
zápory:
- takové trochu uspěchané a nerozvedené, což ale na druhou stranu chápu, protože Nolan se evidentně snažil vetknout onen rozměr "ve snu nikdy nevíte odkud, kdy a jak jste se ocitli tam, kde jste" i do samotného sdělení divákovi. Chápu, že proto je film takový nekompromisní, velmi přímý a strohý bez jakéhokoliv vysvětlení a hlubší podstaty. Respektuji to, ač mě to trochu mrzí. Myšlenka snů rozhodně nabízela bohatší potenciál.
- slabý děj jehož nápaditost a promyšlenost je dost podřízena námětu filmu a slouží vlastně jen jako taková záminka pro originální myšlenku. Je hrozně znát, že zápletku vymyslel Nolan až dodatečně jako z nouze ctnost pro svůj námět.
- smysl postavy Ellen Page jsem vůbec nepochopil. Měla být "architektem", ale veškeré její vytváření šlo zcela mimo diváka a sloužila jen jako nadhazovač vysvětlovaček Cobba a navíc veškerá otevřenost a důvěra mezi nimi působila šíleně násilně a nepochopitelně.
- střílečky byly ke konci už dost otravné (zejména ty na sněžné základně) a akorát zdržovaly od toho dějově podstatného.
K "Matrixovosti" řeknu jen tolik, že mi to vůbec nevadilo.
Takže asi tak. Je to dobrý film, velmi zábavný a originální, ale člověka prostě zamrzí, že mohl být daleko DALEKO lepší.
Nesmrtelná klasika
Vynikající scénář, rafinovaný příběh, dechberoucí zvraty, to vše hnáno kupředu famózním hereckým koncertem snad všech zůčastněných. Film o malých podvodníčcích a jejich obrovském podrazu. Špatní proti ještě horším. Při komplikacích mistrovského plánu se tají dech a celý podvod nabírá větší a větší obrátky a celé to graduje skutečně fenomenálním finále, které rozhodně patří k vrcholům filmových zážitků.
Vynikající scénář, rafinovaný příběh, dechberoucí zvraty, to vše hnáno kupředu famózním hereckým koncertem snad všech zůčastněných. Film o malých podvodníčcích a jejich obrovském podrazu. Špatní proti ještě horším. Při komplikacích mistrovského plánu se tají dech a celý podvod nabírá větší a větší obrátky a celé to graduje skutečně fenomenálním finále, které rozhodně patří k vrcholům filmových zážitků.
Jedna z těch zdařilejších filmových "Kingovek"
Na Pokoji 1408 je krásně vidět, jak nesmírně těžké je zachytit sílu Kingovského hororu a přenést ji na filmové plátno. Ne, že by toto byl špatný film, to vůbec ne, spíše se dá říct, že si sebou nese "syndrom Kingovského filmu", který zapříčiní, že bude pro mnoho lidí nezkousnutelný. Ale od začátku.
Film se rozjíždí v čistě hororovém (duchařském) stylu, drobné seznámení s hlavním hrdinou a jeho povoláním a po chvíli se dostáváme do Pokoje 1408 hotelu Dolphin. Musím říct, že přibližně 15-20 minut od chvíle, kdy se za Mikem Enslinem zavřou dveře výtahu ve 13. patře, jsou skutečným hororovým majstrštykem. Geniální využití strachu z neznámého, vyvolávající skutečně silné mrazení v zádech.
Postupem času ale neznámo přestává být neznámem a začíná být jasné, o co vlastně kráčí a film přestává být duchařským hororem, ale spíše jakýmsi fantasmagorickým psychologickým experimentem, který mnozí odsoudí jako "přeplácaný, zmatený nesmysl". Těžko se jim divit, to je právě problém s mnoha horory natočenými podle Kingovy předlohy. Buď jsou o fantaskní imaginace a psychologické přesahy okleštěny (což je mnohem horší) a nebo jsou pro nezasvěcené diváky prostě hrozně zmatené. Tohle je ten druhý případ.
Mě osobně nesmírně bavily obě roviny filmu a vše jsem vychutnával až do samotného konce, který v danou chvíli zanechává silný otazník, co tím chtěl vlastně autor říci, ale s odstupem několika dní ho považuji za vynikající.
Komu bych film doporučil? V první řadě fanouškům Kinga a v druhé řadě lidem, kteří maji rádi spíše tu tajemnou duchařskou odnož hororů a zároveň jim nebude vadit, že tohle rozhodně není čistokrevný horor.
Na Pokoji 1408 je krásně vidět, jak nesmírně těžké je zachytit sílu Kingovského hororu a přenést ji na filmové plátno. Ne, že by toto byl špatný film, to vůbec ne, spíše se dá říct, že si sebou nese "syndrom Kingovského filmu", který zapříčiní, že bude pro mnoho lidí nezkousnutelný. Ale od začátku.
Film se rozjíždí v čistě hororovém (duchařském) stylu, drobné seznámení s hlavním hrdinou a jeho povoláním a po chvíli se dostáváme do Pokoje 1408 hotelu Dolphin. Musím říct, že přibližně 15-20 minut od chvíle, kdy se za Mikem Enslinem zavřou dveře výtahu ve 13. patře, jsou skutečným hororovým majstrštykem. Geniální využití strachu z neznámého, vyvolávající skutečně silné mrazení v zádech.
Postupem času ale neznámo přestává být neznámem a začíná být jasné, o co vlastně kráčí a film přestává být duchařským hororem, ale spíše jakýmsi fantasmagorickým psychologickým experimentem, který mnozí odsoudí jako "přeplácaný, zmatený nesmysl". Těžko se jim divit, to je právě problém s mnoha horory natočenými podle Kingovy předlohy. Buď jsou o fantaskní imaginace a psychologické přesahy okleštěny (což je mnohem horší) a nebo jsou pro nezasvěcené diváky prostě hrozně zmatené. Tohle je ten druhý případ.
Mě osobně nesmírně bavily obě roviny filmu a vše jsem vychutnával až do samotného konce, který v danou chvíli zanechává silný otazník, co tím chtěl vlastně autor říci, ale s odstupem několika dní ho považuji za vynikající.
Komu bych film doporučil? V první řadě fanouškům Kinga a v druhé řadě lidem, kteří maji rádi spíše tu tajemnou duchařskou odnož hororů a zároveň jim nebude vadit, že tohle rozhodně není čistokrevný horor.
Vyloženě nezajímavý krimi/thriller
Do tohoto filmu jsem šel čistě ze zvědavosti. Zajímaly mě první krůčky Sharon Stone (ač téměř žádný film s ní v hlavní roli není mým extra velkým favoritem) a zajímaly mě první krůčky Wese Cravena - ač všechny Vřískoty považuji za nejubožejší balast na populárním hororovém poli a Noční Můra mi přijde spíše komediálně veselá, než hororově atmosferická. Přesto mě zajímalo, jak Wes začínal a říkal jsem si, že dřív byl třeba trochu syrovější.
Mé dojmy jsou minimálně rozpačité. Co se Sharon Stone týče, tak tímto filmem obrovskou popularitu rozhodně nezískala a je zcela pochopitelné proč - je prostě naprosto nevýrazná. A co se Wese Cravena a tudíž celého filmu týče, není to příliš jednoduše zařaditelné. Film kloubí krimi, thriller a velmi okrajově i horor, ale podívaná to prostě není silná. Scény vražd nevzbuzují mrazení, spád filmu je takový uloudaný a jakožto thriller to celé prostě není moc napínavé. A tajemný vrah nevzbuzuje zvědavost (nehledě na to, že jeho totožnost jsem již od půlky filmu tušil). Ne, že by to byla nebetyčná nuda, ale je to celé takové průměrné, bez chuti a bez zápachu.
Průměrný a nezajímavý film završí naprosto prapodivná a dosti šokující závěrečná scéna, která, ač je naprosto praštěná a působí velmi sebeparodicky, tak aspoň vyloudí pobavený úsměv a tudíž ji hodnotím spíše kladně.
Do tohoto filmu jsem šel čistě ze zvědavosti. Zajímaly mě první krůčky Sharon Stone (ač téměř žádný film s ní v hlavní roli není mým extra velkým favoritem) a zajímaly mě první krůčky Wese Cravena - ač všechny Vřískoty považuji za nejubožejší balast na populárním hororovém poli a Noční Můra mi přijde spíše komediálně veselá, než hororově atmosferická. Přesto mě zajímalo, jak Wes začínal a říkal jsem si, že dřív byl třeba trochu syrovější.
Mé dojmy jsou minimálně rozpačité. Co se Sharon Stone týče, tak tímto filmem obrovskou popularitu rozhodně nezískala a je zcela pochopitelné proč - je prostě naprosto nevýrazná. A co se Wese Cravena a tudíž celého filmu týče, není to příliš jednoduše zařaditelné. Film kloubí krimi, thriller a velmi okrajově i horor, ale podívaná to prostě není silná. Scény vražd nevzbuzují mrazení, spád filmu je takový uloudaný a jakožto thriller to celé prostě není moc napínavé. A tajemný vrah nevzbuzuje zvědavost (nehledě na to, že jeho totožnost jsem již od půlky filmu tušil). Ne, že by to byla nebetyčná nuda, ale je to celé takové průměrné, bez chuti a bez zápachu.
Průměrný a nezajímavý film završí naprosto prapodivná a dosti šokující závěrečná scéna, která, ač je naprosto praštěná a působí velmi sebeparodicky, tak aspoň vyloudí pobavený úsměv a tudíž ji hodnotím spíše kladně.
These are the professionals!
Kdo z nás nemá k tomuto seriálu silně nostalgické pouto z dětských let, kdy bez dechu sledoval chladného charismatického Bodieho a impulzivního nespoutaného Doyla? Existují vůbec v historii seriálové tvorby větší sympaťáci než Bodie, Doyle a jejich moudrý zaměstnavatel George "The Cow" Cowley? To je podle mě nejmocnější zbraň tohoto seriálu. I kdyby byl díl sebevíc o ničem, i kdyby byla zápletka sebevíc nezajímavá a řešení případu sebenudnější, stejně bude člověk sedět přikován k obrazovce a s širokým úsměvem na rtech bude Bodiemu a Doylovi freneticky fandit. A nutno podotknout, že takto slabý díl navíc celý tento seriál snad ani nemá. Každý řešený případ má myšlenku, má spád, má nějaké rozuzlení a závěrečné vyústění. Občas jde o velkolepou podívanou plnou akce, občas jde o spíše poklidnou komorní záležitost prošpikovanou jemným gentlemanským humorem. Ale pokaždé jde o VELKOU diváckou zábavu.
Kdo z nás nemá k tomuto seriálu silně nostalgické pouto z dětských let, kdy bez dechu sledoval chladného charismatického Bodieho a impulzivního nespoutaného Doyla? Existují vůbec v historii seriálové tvorby větší sympaťáci než Bodie, Doyle a jejich moudrý zaměstnavatel George "The Cow" Cowley? To je podle mě nejmocnější zbraň tohoto seriálu. I kdyby byl díl sebevíc o ničem, i kdyby byla zápletka sebevíc nezajímavá a řešení případu sebenudnější, stejně bude člověk sedět přikován k obrazovce a s širokým úsměvem na rtech bude Bodiemu a Doylovi freneticky fandit. A nutno podotknout, že takto slabý díl navíc celý tento seriál snad ani nemá. Každý řešený případ má myšlenku, má spád, má nějaké rozuzlení a závěrečné vyústění. Občas jde o velkolepou podívanou plnou akce, občas jde o spíše poklidnou komorní záležitost prošpikovanou jemným gentlemanským humorem. Ale pokaždé jde o VELKOU diváckou zábavu.
Zbytečný "remake".
Naprosto zbytečná kopie Psycha, která se od originálu liší jen tím, že je barevná, že celkově nemá ani polovinu původní atmosféry, že Vaughn nemá takové charisma jako Perkins (ale špatný Bates ROZHODNĚ není) a že scéna ve sprše je tak trestuhodně odfláknutá a naprosto nefunkční (včetně toho, že údery nožem jdou viditelně asi 20 cm vedlě těla), až si člověk řiká, jestli to nebyl nějaký zvrácený úmysl. Jinak jde o naprosto věrnou kopii, která absolutně nic nového nepřináší.
Má takový film smysl? Ne. Dávám nejnižší hodnocení ne proto, že by to byl až takový brak, ale prostě proto, že ten film nemá naprosto nejmenší důvod k existenci.
Naprosto zbytečná kopie Psycha, která se od originálu liší jen tím, že je barevná, že celkově nemá ani polovinu původní atmosféry, že Vaughn nemá takové charisma jako Perkins (ale špatný Bates ROZHODNĚ není) a že scéna ve sprše je tak trestuhodně odfláknutá a naprosto nefunkční (včetně toho, že údery nožem jdou viditelně asi 20 cm vedlě těla), až si člověk řiká, jestli to nebyl nějaký zvrácený úmysl. Jinak jde o naprosto věrnou kopii, která absolutně nic nového nepřináší.
Má takový film smysl? Ne. Dávám nejnižší hodnocení ne proto, že by to byl až takový brak, ale prostě proto, že ten film nemá naprosto nejmenší důvod k existenci.
Varování pro všechny fandy hororů:
NEKOUKAT!!! :)))
Horor, jehož příběh je laciná ptákovina vycucaná z prstu a jehož scénář je plný do očí bijících nesmyslů, nutně potřebuje dva aspekty: atmosféru a syrovost. Divák musí být pohlcen, mírně šokován a znechucen, musí být pořádně vystrašen a přikován do křesla. Musí mít pocit silného zážitku ať už příjemného nebo nepříjemného, hlavně silného.
A to je přesně to, kde tento film selhává na plné čáře. Atmosféra ještě budiž, Leon fotografuje výhradně v noci a noční město je zachyceno velmi solidně, problém nastává ve chvíli, kdy se dostáváme do epicentra dění - do vagónu metra. Pokud vím, tak vagóny Newyorského metra rozhodně nejsou takto nádherně čisté, vycízené a jejich naleštěný chrom se nebliští jako zrcadlo - jinými slovy, Newyorské metro rozhodně není digitálně vytvořený chromový palác. :) Stejně tak jsou na tom i gore sekvence, plně CGI, plně digitalizované, plně umělé. Syrovost nula, uvěřitelnost nula, intenzivita a tíživý dopad na diváka nula. Ukažte mi jediného hororového fandu, který má něco takového v oblibě. :)
Herecké výkony řekněme standardní. Vinnie Jones není špatný, ale vyložené mrazení po celém těle rozhodně nevyvolává. Není tak tajemný a zlověstný, jak by měl být. I když těžko přisuzovat vinu jen jemu. Osobně si myslím, že kdyby nebyl obklopen takovým CGI cirkusem, sálala by z jeho postavy MNOHEM větší síla.
Film se pokouší i o nějaké rozuzlení, které ovšem příběhu bere ty poslední střípky zemitosti a uvěřitelnosti a sráží ho kamsi k béčkovým sci-fi ptákovinám.
Semtam jsem se trochu bavil, vyložená nuda a mizérie se nedostavila, tudíž absolutní nula nepřichází v úvahu, ale nějaké vyložené kvality u Midnight Meat Train určitě nehledejte.
NEKOUKAT!!! :)))
Horor, jehož příběh je laciná ptákovina vycucaná z prstu a jehož scénář je plný do očí bijících nesmyslů, nutně potřebuje dva aspekty: atmosféru a syrovost. Divák musí být pohlcen, mírně šokován a znechucen, musí být pořádně vystrašen a přikován do křesla. Musí mít pocit silného zážitku ať už příjemného nebo nepříjemného, hlavně silného.
A to je přesně to, kde tento film selhává na plné čáře. Atmosféra ještě budiž, Leon fotografuje výhradně v noci a noční město je zachyceno velmi solidně, problém nastává ve chvíli, kdy se dostáváme do epicentra dění - do vagónu metra. Pokud vím, tak vagóny Newyorského metra rozhodně nejsou takto nádherně čisté, vycízené a jejich naleštěný chrom se nebliští jako zrcadlo - jinými slovy, Newyorské metro rozhodně není digitálně vytvořený chromový palác. :) Stejně tak jsou na tom i gore sekvence, plně CGI, plně digitalizované, plně umělé. Syrovost nula, uvěřitelnost nula, intenzivita a tíživý dopad na diváka nula. Ukažte mi jediného hororového fandu, který má něco takového v oblibě. :)
Herecké výkony řekněme standardní. Vinnie Jones není špatný, ale vyložené mrazení po celém těle rozhodně nevyvolává. Není tak tajemný a zlověstný, jak by měl být. I když těžko přisuzovat vinu jen jemu. Osobně si myslím, že kdyby nebyl obklopen takovým CGI cirkusem, sálala by z jeho postavy MNOHEM větší síla.
Film se pokouší i o nějaké rozuzlení, které ovšem příběhu bere ty poslední střípky zemitosti a uvěřitelnosti a sráží ho kamsi k béčkovým sci-fi ptákovinám.
Semtam jsem se trochu bavil, vyložená nuda a mizérie se nedostavila, tudíž absolutní nula nepřichází v úvahu, ale nějaké vyložené kvality u Midnight Meat Train určitě nehledejte.
TV Program
ČT1 - AZ-kvíz (1997) [TV pořad]
17:15 - 17:40
13 minut již uběhlo
12 minut zbývá do konce
ČT2 - Plavba za ledem
16:55 - 17:50
33 minut již uběhlo
22 minut zbývá do konce
NOVA - Odpolední Televizní noviny (20...
17:00 - 17:30
28 minut již uběhlo
2 minut zbývá do konce
Prima - Inkognito (2021) [TV pořad]
16:40 - 17:55
48 minut již uběhlo
27 minut zbývá do konce
Filmová databáze v číslech
Filmů: 190566
Osobností: 697848
Fotografií: 763974
Plakátů: 376593
Obsahů a biografií: 178281
Osobností: 697848
Fotografií: 763974
Plakátů: 376593
Obsahů a biografií: 178281
Poslední komentáře
Body Bags - Historky z márnice (...
Autor: svitani
Sud (1998) [TV epizoda]
Autor: FLA | Hodnocení: 7 / 10
Erikova první práce (1998) [TV e...
Autor: FLA | Hodnocení: 8 / 10
Santa je úchyl! (2003)
Autor: Karius | Hodnocení: 8 / 10
Etiketa (2004) [TV seriál]
Autor: klasifikátor | Hodnocení: 9 / 10
