Sedm let v Tibetu
Všechny životní sny   začínají v mládí...
To jsou první slova   hlavního hrdiny,a také   autora knížky.
Jako   každé malé dítě,tak i   Heinrich Harrer snil   potom,dosáhnout něčeho   výjmečného.Vystřídal   mnoho různých sportů,ale u   žádného nezůstal nijak   dlouho.Jednou,protože bydlel   kousek od Alp, se začal více   zajímat o horolezectví a   lyžování.
V   dospělosti se z tohoto   koníčku stala jeho   práce.Postupem času se   Heinrichovi myšlenky ubírali   směrem k devátému   nejvyššímu vrcholu Nangá   Parbat.Doposud se ho snažili   zdolat 4 expedice,všechny   byli neúspěšné.Heinrich   Harrer s dálšími horolezci   dostal za úkol najít novou   výstupovou cestu na tento   vrchol.K vrcholu vysokému   8125m se jeho expedice   vypravila v létě   1939.Bohužel vrchol nebyl   opět dosáhnut.Proč?Odpověd   je jasná.Mračna druhé   světové války se   stahovala.Celá expedice byla   zatčena a odvezena do   internačního tábora   Almadnagaru,ležícího   nedaleko Bombaje.Tam   nezůstali dlouho,byli stále   převáženi do jiných a   jiných internačních   táborů.Jednou při převozu   do internačního tábora   Dehradun se pokusili marně o   útěk.Ze samotného táboru   se jim však podařilo   utéct.
Několik   členů expedice se muselo   vrátit protože   onemocněli,jiní to   nezvládli fyzicky nebo   psychicky,jiní byli zase   dopadeni.Asi z deseti členné   výpravy zůstali dva   lidé.Heinrich Harrer a Peter   Aufschniter.Aby se vyhnuli   dálšímu zatčení,chtěli   přejít hranice Tibetu.Cesta   byla obtížná,plna   nebezpečí,které pro ně   představovali kočovníci   nebo samotná cesta.
V   květnu 1944 dosáhli svého   prvního cíle,-sedla   Cchangchogla,tedy hranice mezi   Indií a Tibetem.Žádný   Angličan je už zatknout   nemohl.Protože Německo   nebylo s Tibetem ve   válečném stavu,doufali v   přátelské   přijetí,avšak,Tibet si   nepřeje cizince.Heinrich   Harrer a Peter Aufschniter se   vydávali za předvoj   urozeného evropského   pána.Ne nadarmo se   říká,že jsou Tibeťané   důvěřivý...
Na   svém putování čas od času   prošli nějakou tou   vesnicí.Jedna se jmenovala   Gartog,kde se setkali s   garponem(vysoce postavený   úředník).Ten jim poskytl   nejrůznější věci   potřebné na cestu.Také jim   vystavil průvodní   list,který je prozatím   opravňoval pobývat v   Tibetu.Po pár dnech   odpočinku se vydali opět na   dálší tvrdý pochod,který   trval několik   týdnů.Potkávali jen   kočovnické stany a   tasamy(osamělé domy).Na   obzoru dominovala Gurla   Inandhata ,vysoká 7728   m,také posvátná hora   Kailás,vysoká 6700m a   dálší hory,které se   zrcadlily v jezeru   Manasarovar.Putovali přes   vesnici Caparang,kolem řek   Indus,Satladž,Karnálí a   Brahmaputra.Při zastávce ve   vesnici Kjirong poslali   žádost o povolení pobytu v   Tibetu,protože minulá   žádost již nebyla   platná,jelikož se vztahovala   jen na určité   území-určitou trasu,kterou   již přešli.Naneštěstí   jim žádost byla zamítnuta,a   tak museli jít dále na   černo.Pochodovali přes   Himaláje kolem jezera   Palguccho a největší hory   světa Mount Everestu.Už   přes 2 roky putovali touto   zemí-Tibetem,jinak   nazývaným střechou   světa,když se jim zrodila   nová myšlenka,-spatřit   Lhasu,nebo jinak-Zakázané   Město...
Tibeťané se   bojí,že by jejich   náboženství mohli napadnout   zlé sily,a proto tak neradi   vidí cizince ve svoji   zemi,natož ve Lhase-v   posvátném městě.Pro dva   cestovatelé byl název   Zakázané tak lákavý,že   nebylo o čem rozhodovat.Měli   dálší cíl...
Po   pár týdnech svého cíle   opravdu dosáhli.Dokonce po   nějaké době dostaly i   povolení k pobytu,což je   neuvěřitelné,nebyli   prvními cizinci v Tibetu,ale   byli prvními cizinci v Tibetu   s povolením trvalého   pobytu.
Po dvou letech   v Tibetu se Heinrichovi   Harrerovi naskytne   příležitost setkat se se   samotným Dalajlamou.Dostává   práci postavit kino.Postupem   času se Heinrich osobně   setkává s Jeho   Svatostí-Dalajlamou.Stává   se jeho učitelem a dokonce i   přítelem!Jenomže nic   netrvá věčně...
Tibet je ohrožen   čínskou vládou.Stane se to   nejhorší,vypukne válka mezi   Tibetem a Čínou.Co zmůže   mírumilovný národ proti   nesnášející náboženství   zemi Číně.Tibet válku   prohraje...
V polovině   listopadu 1950 Heinrich Harrer   opouští Tibet.Do rodné   země se vrací po druhé   světové válce.Peter   Aufshniter už se do Evropy   nevrátil.Řekl,že kdo   prožil třináct let v   Asii,dívá se na život   jinýma očima...