FDb.cz - filmová databáze

Když jsem tento film viděl po   prvé, dokoukal jsem ho snad   jenom díky krásnému výkonu   Haleyho Joela Osmenta a Radka   Škvora v hlavní roli. I přesto   jsem se na něj - ani nevím   proč, snad jsem dal na intuici   - podíval i po druhé a -   zjistil jsem, že příběh je   úplně dokonalý, že jsem ho   zkrátka prve nepochopil (možná   jsem také neviděl začátek,   který je zde opravdu   důležitý).
Jedná se o   krásné psychologické sci-fi   dotýkající se spousty   problémů, ale hlavně - povahy   citů a toho jsou-li jich   roboti schopni. V tom je z   celého filmu nejhezčí začátek,   kdy se konstruktér Davida   (robota schopného lásky) snaží   své kolegy přesvědčit, že   roboti neumí milovat; jemu se   však podaří takového robota   sestrojit.
Posouzení   závěru nechám na vás ale pozor   - podívejte se na něj alespoň   ze tří pohledů, abyste přišli   na jeho hlavní vyznění, které   je opravdu výborně vymyšlené.

Alexandr Veliký coby zápaďácký   velkofilm je dílem ještě   celkem ucházejícím - nemám   problém se na něj po třech   letech podívat znovu, takže   prosím - 6/10 si ode mě   naprosto spravedlivě   zaslouží.

Naprosto nejvíc   degradující byl závěr a vůbec   celkové vykreslení a následné   vyznění děje.
Z   historického hlediska se zde   oproti svým zvyklostem nebudu   příliš rozepisovat, to až zase   někdy jindy, ovšem pár věcí   prostě musím vytknout.

Zmínka o příšerném   vykreslení a následném vyznění   děje není vztažena pouze na   příběh jako celek, ale také na   jednotlivé postavy. Tomuto   filmu bylo - zejména ze strany   Makedonců jsoucích na svého   nejslavnějšího vládce náležitě   hrdí - vytýkáno, že Alexandr   Makedonský je zde vylíčen jako   teplouš, jinak to říci nelze.   Původně jsem si myslel, že   tyto hlasy jsou přehnané a   jedná se o idealizaci   historické doby a postavy, po   dvojnásobném zhlédnutí filmu,   přičemž poprvé jsem se   soustředil více na jiné   stránky příběhu, musím říci,   že Makedonce plně chápu a   tvůrcům filmu Alexander se ode   mě dostalo jistého opovržení z   důvodu naprostého nepochopení   doby. Není důvod pochybovat,   že sexuální orientace   Alexandra Velikého se   neomezovala pouze na ženy,   zároveň však musíme zdůraznit,   že Řecko - a toho času   nesporně úplně stejně i   Makedonie - bylo v těchto   ohledech velmi uvolněné a   neexistovaly tam konvence   dnešního postkatolického   západního světa. Můžeme se   dočíst i o celkem běžném   postoji tamního muže, že chlap   je od toho, aby se s ním   miloval a se ženou má potom   děti. Homosexuální projevy   tedy byly naprostým standardem   a nejen, že by se nad nimi   nikdo nepozastavoval, já ani   nechápu, proč byl Alexandrův   přítel vykreslen jako   zženšťilá mánička pro   zdůraznění jeho výhradní   homosexuální orientace.
Dále mě nadzdvihlo ze   židle, či spíše z kanape, jak   Alexandr vojáky stále   oslovoval ,,Moji   Makedonci!". Dovolím si   připomenout, že Alexandr, ani   jeho otec Filip II., celé   Řecko nikdy nedobyli, Filip   pouze dobyl přístup k moři a   ostatní řecké státy si   podřídil vytvořením   Korintského spolku, následně   je získal pro trestnou výpravu   proti Peršanům; Alexandr pak   potlačil řecké povstání a   vyrazil na Persii. Ovšem   Makedonie měla formálně status   jednoho z řeckých států.   Ačkoliv jsem tedy o   Alexandrových oslovovacích   zvyklostech nikdy nic nečetl,   velmi bych se divil, kdyby   používal toto oslovení, neboť   jako bezesporu schopný politik   by určitě nechtěl řecké vojáky   naprosto zbytečně silně   popudit proti své autoritě.
No a posledním historickým   faktem, o němž se spíše v   náznaku zmíním, bude soubor   jednotlivých detailů, jež jsou   sice celkem známé, ale v   dnešním světě tabu a konvencí   by asi neprošly, a tak byly   autocenzurou umírněny, pokud   autora vůbec napadlo, že se   viditelné nepřesnosti   dopouští. Jedná se například o   formu klasických zápasů.

Herecké obsazení   bylo v případě některých rolí   pěkné, ale takových byla   naprostá menšina. Všichni tři   představitelé Alexandra -   Colin Farrell, Connor Paolo i   Jessie Kamm - byli na tuto   roli naprosto vhodní a líbili   by se, ale v tomto filmu   bohužel i oni zcela zapadli.

Film Arthur a Minimojové se   mně celkem líbil, ale s   jistými rezervami. Největší   byla hloupost všech postav od   Arthura (tomu bychom to ještě   pro jeho věk odpustili, ale   byl na tom bohužel nejlíp)   přes babičku až ke kardinální   debilitě některých dalších   lidí. Extra dobrý se mi nezdál   ani závěr, hodilo by se jej   trošku více uzavřít.
Z   herců mě potěšil Freddie   Highmore; ačkoliv se mi k němu   víc hodil Petr Neskusil, Jan   Battěk se mně zase líbil jako   Arthur. Jak zněl film v   originále nevím, ale naši   dabéři nezklamali - zvláště   Lucie Vondráčková a Jiří   Zavřel.

Opravdu skvělý film podle   Osama Tezuky, jenž mě   přesvědčil, že tento pán musel   být opravdu vynikajícím   autorem, který dokázal   vytvořit tak propracované a   působivé příběhy, že na to   dnes rozhodně nemám. Astro Boy   má obrovskou šířku i hloubku   (na což se ve filmu jednou   náznakem naráží).
Nabízí se srovnání s   Metropolisem, jejž jsem viděl   o pár měsíců dříve. Metropolis   je oproti Astro Boyovi, abych   tak řekl, větší síla, Astro   Boy je takový pozitivnější. Na   rozdíl od Metropolisu mohu   říct, že Astro Boy je pohádka,   a to se vším všudy. Nemusel by   se za ni stydět Erben, žít o   něco později.
Ovšem   tvrdit o Osamu Tezukovi, že je   japonský Dysney, což jsem se   dočetl z materiálů ČT, mi   přijde až urážlivé. Dysney se   svými mnohdy naprosto   primitivními příběhy a   infantilními postavičkami,   určenými snad jen malému   divákovi, nesahá tomuto   japonskému tvůrci ani po   kotníky, příběhy Osama Tezuky,   které jsem měl tu čest vidět   ve filmové podobě, rozhodně   nejsou jenom pro děti, v   případě Metropolisu bych byl s   jeho pouštěním malým dětem   rozhodně opatrný.

Příběh Astro Boye je   skutečně hodnotnou pohádkou s   hlubokým morálním rozměrem.   Významné jsou v něm otázky,   zda robot může být lidský, co   to vlastně znamená být   Člověkem, zda lze své ztracené   dítě nahradit robotem;   pojednává i o skutečné   podstatě rodičovství a v   neposlední řadě o konfliktu   dobra se zlem a o tom, proč   dobro vyhrává - proč má vyšší   hodnotu než zlo.
Ono   zlo zde představuje především,   podobně jako v Metropolisu,   muž, který chce ovládnout celé   město, posílit maximálně svou   moc, v tomto případě hodlá s   tímto cílem vyhrát volby, ale   jakýmkoliv způsobem. Dobro i   zlo zesilují dvě jádra energie   (nebo spíše duchovní síly?) -   modré a červené; modré dá   život robotickému Astrovi,   zatímco červené se rozhodne   zneužít záporná strana...

Proč jsem se na   tento film podíval, byť jsem   do závěrečných titulků   nevěděl, že je vytvořen podle   O. Tezuky? No, tak za prvé se   vždy rád podívám na filmy ze   zemí, z nichž u nás nejsou moc   prezentované, zejména jdou-li   s dabingem, za druhé mám rád   japonskou animovanou tvorbu,   no a za třetí jsem věděl, že v   hlavní roli uslyším svého   oblíbeného Davida Štěpána.   Nakonec mě Astro Boy ani v   nejmenším nezklamal, naopak.   Ostatní dabingové výkony   (třeba Lucie Vondráčkové)   musím také ocenit. Tento film   si rozhodně zase někdy   nenechám ujít.

Komentář k seriálu
Seriál Ať žijí rytíři je   nepochybně jedním z nejlepších   Janákových děl; pozitivem zde   bylo, že se autor neuchýlil k   obsazování nepříliš známých   herců, snad se mu tedy již   nepovede objevit dalšího J.   Mádla.
V obsazení   příliš nehodnotím Pavla Kříže   a Davida Prachaře; jedná se o   pro ně celkem běžné, průměrné,   role, zastavím se však u   jejich postav.
V   Křížově případě se jednalo o   pro něj běžného záporáka;   takové zhodnocení zde   postačí.
Zato   Prachařova postava mi není   obzvlášť sympatická - je na mě   příliš hloupá a naivní, ovšem   dlužno si uvědomit, že   inteligentnější postava by   zřejmě neumožnila takovouto   zápletku.
Z hlavních   dětských rolí mi, jak tomu tak   bývá, nejsou děvčata příliš   známa, zatímco ostatní jsem   přinejmenším někde viděl -   Danny Messáros se objevoval v   Ulici, jeho hereckou kvalitu z   těchto vidění nemohu posoudit,   ale zde se mi líbil. Jana   Komínka jsem si oblíbil v   Horákových, dále jsem jej   vídal jen zřídka, no a zde si   rozhodně nemohu stěžovat;   doufám, že se s ním budeme   nadále potkávat, i když v jeho   případě raději nic neodhaduji.   No a Štěpán Krtička opět   ,,překvapil" svou   nepoznatelností a upevnil   názor na jeho vysokou hereckou   kvalitu; jeho volbu pro čtení   komentáře lze jedině   pochválit; jak to tak bývá,   dabéři jsou na tento typ úkolů   moc vhodní.

Stran dětských postav bych   se vyjádřil asi takto:
Petr je přesně po otci -   když něco ví a vyzná se v tom,   bývá výborný, ale jinak jej   každý snadno přechytračí.
Vítek je velmi sympatická   postava - silně   inteligentní.
A když   něco nedokáže nebo nemůže   vyřešit Vítek, je tady Michal.   Tito dva se dokonale se   doplňují. Nebýt jich, Petr by   asi těžko kdy kam došel.
Tereza znamená ženský   prvek příběhu; prostě aby   dokonalosti nebylo málo;   příjemná dívčina...
Kateřina je přeci jen dost   mladá, abychom ji mohli   charakterizovat a odhadovat,   kam se její život bude ubírat;   nicméně je také velmi chytrá a   schopná.
Celkově mi tak   připadá, že pokud by děti ve   svých vlastnostech byly   kombinací matky a otce, musela   Martinova žena být geniální a   dokonalá a Martinovi zajisté   poskytovala důležitou oporu;   on je teď bez ní naprosto   bezradný.

Jako   vedlejší dětské postavy pak   příběh doplňují Tereza   Voříšková a Jan Battěk; známá   herečka a dabér. Bezpochyby i   tyto postavy příběh pěkně   dotvářejí.
Nad   očekávání výborně byly   obsazeny vedlejší role; i mezi   jejich herci si většina z nás   snadno najde nějakého ze svých   oblíbenců.

Příběh je celkově výborně   napsaný a přes velkou   odlehčenost příjemný. Vytknout   je mu třeba alespoň jeden   fakt: Jaksi nechápu, proč se   celou dobu mluví o králi a   nakonec přijede královna.   Možná to mělo být překvapení,   ale celý příběh to snižuje,   neboť potom by si zřejmě   všichni museli myslet, že mají   krále a ne královnu, což je   krajně nepravděpodobné; ještě   by král mohl zemřít či   abdikovat během děje, ovšem   takovou událost by bylo radno   divákům zmínit.

Technické aspekty díla si   nemohu dovolit podrobně   hodnotit, ovšem po této   stránce se mi seriál Ať žijí   rytíři docela líbil. Faktem   však zůstává, že v některých   chvílích jsem sám postřehl   zřetelné nedodělky.

Každopádně se mi na tento   seriál koukalo nádherně, dobré   na něm bylo především výborné   herecké obsazení, ale nesporně   také velmi dobrý příběh a   celková působivost. Za to   dostává seriál a s ním   prozatím i film celých 9/10, a   to naprosto oprávněně.
Doufám, že úroveň tvorby   Karla Janáka se bude i nadále   držet takto vysoko, protože s   uvážením jeho předchozích   výtvorů se zde beze vší   pochybnosti jedná o vynikající   dílo.

Výborný nadčasový televizní   film, který na mě velmi   zapůsobil. Nejedná se rozhodně   o komedii, spíše o dramatický   příběh.
V čele obsazení   exceluje Věra Galatíková.

Na dílo podle pana Viewegha   nečekaně povedený film. Pěkně   a s humorem ukazuje lidi v   předrevoluční době a v závěru   také změnu jejich chování po   listopadové revoluci. Příběh   je dobrý po většině stránek,   provedení poutavé.

Potom, co jsem viděl několik   zpracování Bídníků, udělal   jsem si čas na přečtení toho   nádherného románu hlavně,   abych zjisti, jak to podle V.   Huga skutečně bylo. Musím   uznat, že toto zpracování je   velmi věrné, což je umožněno i   délkou čtyřdílné série   vzhledem k filmu. Věrně je   udělán i závěr a povedla se   také složitá postava Gavroche,   kterou si málokdo odpustí, ale   jíž také málokdo věnuje dost   času a vůbec se málokomu   podaří zpracovat ji věrně;   většina použitých subpříběhů   je věrná a podobně je to i s   většinou postav.
Nevím,   jestli se někomu podařilo   vystihnout incident s   Gervaisem, kdy Jean Valjean   omylem zcizí savojskému   chlapci dvoufrank; problém je   právě v tom, že Jean Valjean   to skutečně udělal nechtěně,   přestože všichni, a zvlášť on   sám, tuto událost považovali   za krádež o to horší, že se   stala potom, co mu biskup   Myriel odpustil; pouze čtenář   dobře ví, jak vše bylo. Další   scénou, která mě zpětně (po   přečtení knih jsem to už   neviděl) trochu zklamala, je   ta s praporem, kterou při   absenci pana Mabeufa vůbec   neměli do seriálu uvádět;   spojením s Gavrochem scéna   ztrácí veškerý smysl.

Každopádně musím   přiznat, že mě výborné   obsazení seriálu dostalo   natolik, že většinu postav,   zvláště hlavních, si právě   podle něj představuju.
Gérard Depardieu je Jean   Valjean naprosto dokonalý, ať   už po fyzické stránce, kdy mu   člověk skutečně uvěří, že je   tak neuvěřitelně silný, ale i   po stránce herecké; prostě je   to Jean Valjean.
Co po   tomto říct o Javertovi v   podání Johna Malkoviche;   lepšího Javerta jsem neviděl a   ani si nikoho lepšího neumím v   té roli představit.
Christian Clavier jako   Thénardier? Naprosto stejný   komentář.
Právě tak   bych okomentoval i   představitele Gavroche (Jérôme   Hardelay) nebo obě   představitelky Cosetty.
Přidat bych mohl i další   postavy, jak jsem řekl -   obsazení bylo dokonalé. A   nejen obsazení... Prostě se na   seriál sami podívejte, až ho   budou zase dávat.

Tato snad už nejhorší filmová   verze Hugových Bídníků vlastně   ani není adaptací původní   předlohy, ale filmu, který   nevím, kdy byl natočen; jen to   je důvodem, že onen černobílý   snímek ode mě neobdržel   náležitě schazující komentář a   obdobné hodnocení jako tento.   Verze z roku 1998 je však   horší o to, že nejenže se   absolutně nedrží předlohy, ale   dokonce ani ve svém pohledu   není vůbec originální   kopírujíc adaptaci, jež byla   už jednou natočena.
Dovolím si tvrdit, že   žádná z postav zde není   vykreslena věrně svému   knižnímu obrazu, a příběh celý   pozbývá snad veškeré své   podstaty. Dovolte mi, abych tu   zmínil alespoň několik   nejvýznamnějších chyb, jež   tento příběh nejvíce shazují -   až na 5/10, které mu jsem   ochoten ponechat:

Milí čtenáři tohoto   komentáře chtějící býti   ušetřeni vyzrazení konce   předlohy a tohoto filmu   přestanou zde čísti, avšak   domnívám se, že dílo toto je   dostatečně známé a jelikož   závěr korunuje dílo, nemohu si   odpustiti zdůraznit zde   naprosté znehodnocení příběhu   právě v této jeho části: Jean   Valjean zde totiž přihlíží   sebevraždě Javertově a aby   toho nebylo málo, byv svědkem   této, radostně odchází. V   původním díle se však J.   Valjean o Javertově sebevraždě   ani nedozví a dozvěděl-li by   se, nepochybně by z ní nebyl   veselý! Dokonce měl přece na   barikádě možnost - ne - přímo   povinnost - Javerta zabít, a   riskoval svůj život, když to   neudělal.
Další moje   podotknutí se týká Gavroche.   Určitě se jedná o nejen moji   velice oblíbenou postavu,   ovšem rozhodně by bylo lepší   ji vynechat, nežli takto   pokřivit. Autoři obou mnou   kritizovaných adaptací se   zhlédli ve vyprávění o něm a   jeho bratrech (ano, ti dva   kluci, kteří jsou ve filmu s   ním, jsou jeho bratři, ale on   se to (ani zde) nedozví; navíc   jsou všichni tři syny   Thénardiérových). Abychom však   vše uvedli na pravou míru,   Gavroche se s nimi ve   skutečnosti setká, jeden den   spolu jsou a přespí u něj;   ráno se s nimi Gavroche   rozejde a říká jim, aby se   večer vrátili, leč oni se   ztratí a s Gavrochem se už   nikdy nesejdou. Všimneme-li si   ještě, že mu říkají   ,,tatínku", upozorní nás   to na další zásadní chybu: Oba   chlapci totiž byli vystrašení   a ke staršímu a zkušenějšímu   Gavrocheovi měli velký respekt   - až natolik, že ten menší s   ním vůbec nemluvil a ten větší   mu říkal ,,pane".
Ono těch odchylek by bylo   ještě více, vydalo by to na   poněkud delší komentář, ale   zmíním alespoň jednu scénu,   jež mě zaujala: Jedná se o tu,   v níž Jean Valjean odnáší   zraněného Maria a doprovází ho   strážník; na to jsem se musel   ještě před psaním tohoto   komentáře podívat do knihy,   abych zvěděl, že s nimi ve   voze samozřejmě nebyl žádný   strážník - jen J. Valjean,   Javert, Marius a kočí a je   pravda, že zde Javert J.   Valjeana ještě docela hlídal.   Teprve potom svolí k jeho   rozloučení se s Cosettou;   dojedou k jejich domu a J.   Valjean jde sám nahoru   rozhodnutý se vrátit a vydat   se Javertovi; Javert ovšem   odchází zjistiv, že J. Valjean   se napravil, byl-li snad kdy   špatný, seznav, že jeho   celoživotní přesvědčení bylo   mylné; jedná se o jediný   případ, kdy Javert nechává jít   toho, jehož dopadl, a to   proto, že ví, že by se vrátil.   To je ta chvíle, kdy se J.   Valjean a Javert v předloze   viděli naposledy.

Velice pěkný povídkový film,   jehož děj se odehrává v   prostředí pražského Žižkova a   částečně také vesnice.   Vypovídá o dětství, aniž by se   bránil pojednávat o věcech, s   nimiž většina z nás má svou   zkušenost, ale mnoho lidí se o   nich až bojí psát a točit.   Zároveň s tím nás upozorňuje   na některá životní dilemata   otevíraje nepřetržitě aktuální   otázku, co vlastně je správné   a dobré a krutě poukazuje na   nízkost některých našich   hodnot.
Hlavní postava   Jirky se ukazuje být v mnoha   ohledech dospělejší, nežli i   mnohem starší lidé, což jen   potvrzuje, že věk na moudrosti   většině lidí pranic nepřidá,   zároveň však Jirku příliš   neberou jeho vrstevníci,   protože je jiný a nebojí se   stát si za svými názory. Avšak   zdá se, že, jak mu to postupně   přestává vadit, začíná se   měnit i jejich vztah k němu.

Když se něco odlehčuje až   příliš, výsledek bývá   příšerný; nesnáším filmy, kde   autoři prolínají příběh s   realitou natáčení (čtení   scénářů, bloudění mezi studii   a pod.), zároveň byla úplně   mimo mísu scéna se zbíječkou -   celou dobu tam nemají ani   žárovku a najednou zbíječka!   Zkrátka myšlenka žádná.
Přesto se najde pár scén,   kde jsem se příjemně zasmál,   vůbec nejlepší z nich je asi   dialog mezi králem a rabínem   na závěrečné svatbě: ,,...   Otče." ,,Rabi." ,,To   je jedno." (...) ,,Váš   nůž." ,,Meč." ,,To   je jedno."

Správně Bořek stavař
Vzor klasických nakoupených   seriálů pro děti. Samá díra a   podtrženo podivným překladem.   Ano, Bořek stavař zní divně,   ale když si představím tu   práci, aby mi máma vysvětlila,   že domy nestaví stavitel, ale   zedník, nevím, jak vysvětlují   práci stavitele dnešní   maminky...

Pokračování komedie, o níž   jsem se v příslušném komentáři   tak kladně vyjádřil. Musím   říct, že druhý díl si pamatuji   o něco méně než ten první, i   když nevím, čím to může být;   možná je ten první zkrátka tak   vydatný, že se mi plete do   druhého. Toto pokračování je   podobně dobré; při každém   podívání se na něj se velmi   pobavím, a proto si zaslouží   stejně vysoké ohodnocení jako   díl předchozí.

Krásný příběh, výborně   natočeno, dokonalí herci. K   tomuto filmu těžko něco   dalšího dodat; jedná se určitě   o jeden z nejlepších českých   televizních filmů. Možná stojí   za to ještě podotknout, že mi   film nepřipadá jako komedie.

Zajímavý příběh inspirovaný   slavnou Verneovkou, podle níž   už byla natočena nejedna   adaptace. V tomto případě se   jedná o nový příběh, kde se   ukazuje, že Verneova kniha   byla založena na skutečnosti;   nápad mi to přijde poměrně   zajímavý. Na podívání je tento   film příjemný; z původních   herců se mi nejvíc líbil Josh   Hutcherson, kterého jsem již v   minulosti několikrát viděl,   dabing také dobrý. Takový   oddychový film na večerní   odpočinek.

Tomuto filmu lze právem leccos   vytknout, ale přesto patří   mezi mé nejoblíbenější a mohu   jej s čistým svědomím   doporučit.
Velká   vtipnost se zde kloubí s   hlubokými i celkem   jednoduchými myšlenkami a ač   se děj může místy jevit   zvráceným, závěr je velmi   povedený.
Profesionální   herci zde splnili, co se od   nich právem očekávalo a   neherci filmu neublížili;   podle mě je výsledek povedený,   pro někoho může být moc   potrhlý.

Chyť mě, když to dokážeš velmi   dobře zpracovává skutečný   příběh a patří mezi filmy, na   které se člověk rád podívá při   každém jejich uvedení. Je   pravda, že poprvé jsem některé   části v něm úplně nepochopil,   ale když jsem se na něj   podíval znovu, musel jsem   uznat, že Steven Spielberg je   pořád stejný jako dřív, točí   filmy tak, jak to mají rádi   diváci i kritici a to se mu   vyplácí.
No a když má   dobrý příběh a k němu vybere   ty nejlepší herce do rolí, zde   Leonarda DiCapria a Toma   Hankse, je nakročeno k filmu   kvalit Chyť mě, když to   dokážeš.
Ale taky je ve   filmu vidět ta americká   důvěřivost, u nás se nikdy   šeky v takové míře nerozmohly,   protože Češi jsou na ně moc   podezřívaví; právě nebezpečí v   šecích skryté pak dokázal   Frank W. Abagnale mistrně   využít.

Jeden z nejlepších českých   seriálů i díky kvalitní   předloze.
Obsazení   samozřejmě dominuje Pavel Mang   i proto, že to byla jeho   nejznámnější role a dnes ho už   bohužel v ničem novém vídat   nemůžeme; v seriálu však má   krásné role i spousta dalších   výborných českých herců, z   nichž raději nebudu jmenovat,   abych někoho neopomněl;   vyzdvihnu jen Jaromíra   Hanzlíka, který se mi ve své   roli nelíbil o nic méně než   představitel mladšího Vaška   Karase.

Kdo je nejlepší detektiv vůbec   nevím, brát v úvahu jen   literální postavy, je jím pro   mě Hercule Poirot, ale   rozhodně ne nabubřelý Sherlock   Holmes, jak se aspoň za mého   mládí vtloukalo dětem do hlav   - to je mi taky vzor...
Obecně je dle mě na jedné   úrovni s Poirotem právě   poručík Columbo, ale oba jsou   sví, oba jsou jiní a oba si   zaslouží svůj komentář.
Jenže na obou jsou krásné   stejné věci, kromě toho, že   jsou oba geniální detektivové,   také závěry jejich případů,   pojímané pěkně psychologicky.   Na řešení jdou vlastně oba   jinak a oba naprosto odlišně   vystupují.
Nicméně   samotné případy a jejich   řešení nejsou na Columbovi to   nejzajímavější; celý   ,,seriál" je protkán   záhadami, které nenechají   nezaujatým žádného věrného   diváka. Jednou z takových   záhad vyvolávajících debaty   diváků je třeba už Columbovo   jméno - časem skoro uvěříte,   že mu i jeho žena říká   ,,Poručíku"; přitom jeho   postoj ke jménům se také   ukazuje, například svého psa   zve prostě Psem. Pokud jsme   mluvili o paní Columbové,   nemůžeme nezmínit, že právě   ona je záhadou snad   nejzáhadovatější - u některých   případů člověk ani neví, zda   větší podíl na vyřešení nemá   právě ona, je jakousi geniální   záhadnou postavou v pozadí a   je věčnou otázkou všechny díly   bezpečně neviděvších, zda se   paní Columbová někdy někde   ukázala; v jednom díle se   objevuje její ruka (dokonce   jsem se doslechl, že tuto ruku   poskytl do filmu nějaký muž),   ale mohli jsme vidět víc nebo   ne?
Sám Columbo působí   zanedbaně, roztržitě, z   pohledu mnohých podezřelých až   hloupě; kdekdo si o něm myslí   cosi nízkého, když odcházeje   ještě musí položit ,,jednu   otázku". I to mu ale   hraje do karet, mnohý vrah   totiž podceniv Columba získá   falešnou jistotu, jiný se jím   zase snaží manipulovat, ale...   Když se blíží konec a vrahové   se stále utvrzují ve své   jistotě jsouce špokojeni s   vyšetřovatelem majícím je   odhalit, předloží Columbo   usvědčující důkaz mnohdy   použiv oblíbené techniky   podezřelého proti němu   samotnému.

Přitom v každém případu se   ukáže nějaký rys Columbovy   povahy nebo se třeba hovoří o   něčem ohledně jeho ženy; ze   scén mimo hlavní zápletku mám   rád tu v restauraci, s   koblihou:
Columbo si   takhle sedne v lepší hospodě   pojídaje koblihu a přichází k   němu servírka díc, že   konzumovat přinesené jídlo v   daném podniku není dovoleno.   Columbo tedy poslušně koblihu   odevzdá, načež se jej slečna   zeptá, zda by si něco dal a on   odpoví asi toto: ,,A víte, že   bych si dal koblihu?"

Stran případů opět   nevím, zda vyberu nejlepší,   jistě jeden z nejlepších, taky   už je to chvíli, co seriál   běžel. Jedná se o díl, kdy se   Columbo dostává mezi oficielně   potvrzené geniální mozky v   jejich sdružení. Tento případ   také ukazuje relativnost   inteligence. K pochopení ještě   uvedu, že ze začátku dostal   Columbo od nafoukané hlavní   postavy složitou hádanku, k   níž se několikrát ptal po   nápovědě, a tím zvyšoval   pachatelovo sebevědomí:
Do skládačky   naaranžovaného výstřelu, jenž   zazněl až nějakou dobu po   vraždě Columbovi chybí jeden   článek, znaje vrahovu povahu   před ním popisuje, jak to   dotyčný neznámý udělal (aniž   by dal najevo, že vůbec někoho   podezírá), řekne totální   kravinu, což   ,,geniálního" vraha   přivede skoro k šílenství a   vyprovokuje ho k demonstraci   provedení, aniž by jej   napadlo, že se právě   přiznává...
No a než   Columbo odejde, ještě   mimochodem předloží řešení   hádanky; no je to vzorový díl,   mám pocit, že ji vyřešila paní   Columbová.

V   popisování podobných příhod a   řešení i překvapených výrazů   odhalených by se dalo   pokračovat do nekonečna.
Celým seriálem prostupuje   postava Columba v podání   Petera Falka a Petra Haničince   či Dalimila Klapky; tito herci   dodávají cyklu to poslední, co   potřebuje k dokonalosti.

Nádherná variace! Ani jsem   nečekal, že každý další díl   budu rád sledovat, ale tento   pokus o český sitcom se mi   opravdu líbí.
Nově se   podařilo použít zajímavé   prostředí a seriál není plný   tupých žertů, jak to vídáme   mnohde jinde. Rozhodně se však   jedná o neopakovatelný počin a   i pouhé další pokračování by   nejspíš bylo bezduché a   sráželo i myšlenku původních   dílů.
Martin Dejdar zde   opět dokazuje, že dokáže   zahrát všechno, ale ani proti   ostatním hercům nic nemám -   úkol splnili dokonale.
Těším se na to, co   přinesou další díly, ale už   ,,Gott ex machina" mě   dostal - Karel Gott s nosem   nahoru žijící v kolodějském   zámku - a nakonec ještě řekne   ,,Moje cesty jsou   nevyzpytatelné."...

Tedy s tímto hodnocením jsem   hodně váhal; film se mě celou   dobu snažil přesvědčit, že je   to hodně špatný průměr -   podprůměr, ale dejme tomu, že   ještě ušel a nepřesvědčil;   jediný důvod, proč jsem ho   nakonec označil za lepší   průměr (8/10) poskytl ten   zemědělec na konci, bohužel   asi jediná kvalitní originální   scénka. 7 bodů z 8 patří   základnímu schématu   katastrofických filmů, protože   kdyby bylo schéma povídkou,   toto by byla velmi věrná   adaptace. Bohužel pro tento   film - schéma je stále jen   schématem a jakkoliv se na   Místo dopadu budu zřejmě   ochoten podívat i příště,   nebude mě nijak zvlášť   lákat.
Obsazení působí   komparsně, dabing ho   kompenzuje.

Pěkný rodinný seriál; takový   poklidný, u něhož si člověk   může odpočinout. Nenašel jsem   nic významného, co bych mu   mohl vytknout.
Osobně   se mi nejvíc líbila svérázná   učitelka matematiky Olga,   která v bratrech, jimž snad   nikdo neřekne jinak než   Osmička a Devítka, nalezne   nečekané matematické   nadání.
Zpracování bylo   také příjemné, a to včetně   obsazení v čele s V. Žilkovou,   J. Štěpánkovou, I. Janžurovou   a N. Konvalinkovou v rolích   majitelky cukrárny Radky   Sladké a sympatických   důchodkyň Olgy, Bláži a Dany;   ostatní členy rodiny ztvárnili   J. Hrušínský, P. Teronová, M.   Valenta, G. Stewart a V.   Divišová. Z nich stojí za   pozornost hlavně Gerron   Stewart, jenž byl panem   Kleinem zřejmě vybrán jako   vhodné dvojče pro Matyáše   Valentu, který také dostal o   něco více prostoru než on   (Valenta toho třeba určitě   řekne určitě víc), ale myslím,   že tento výběr byl správný,   pánové se k sobě vskutku   hodili a výsledek působil   skvěle.

Čarodějův učeň
Vskutku nádherná adaptace   skvělého príběhu Ottfrieda   Preusslera, který jsem sám měl   tu čest přečíst, takže mohu   posuzovat. Je sice zvláštní,   že podle takového díla   založeného na staré   lužickosrbské pověsti nebyl   již dávno natočen hraný film,   ale toto animované dílo patří   rozhodně mezi ty nejlepší   animáky, jaké jsem kdy viděl,   ba se přímo může rovnat s těmi   nejlepšími filmy všeobecně,   svým pojetím se zcela vymyká   tomu, co můžeme z animované   tvorby (obvykle zahraniční)   běžně zhlížet v televizi, a   podtrhuje tajemně magickou   atmosféru původního   příběhu.
Podle   přehledu, který je uveden u   nás, na FDb, se mi zdá, že   jediná jiná adaptace, a sice   německá z roku 2008, bude jen   těžko dosahovat kvalit tohoto   českého filmu, který se   bohužel v televizi jen tak   nevidí; ani existovala-li by   velká a kvalitní hraná   adaptace tohoto díla, rozhodně   si český animovaný film   Čarodějův učeň nezaslouží   upadnout v zapomnění. Zanechá   v divákovi silný dojem právě   tak, jako přečtení předlohy a   to je důležité právě tak jako   kvalita samotného příběhu.

K celé sérii
Legendární francouzké komedie   populární více u nás než v   zemi svého vzniku. Těžko   pochybovat. Dabing Františka   Filipovského dělá z četnických   komedií to, čím jsou.
Filipovský je prostě   nejlepší dabér, kterého znám a   ne nadarmo je uznávaný   natolik, že po něm byly   pojmenovány dabingové ceny.
Jinak mají komedie co   nabídnout i díky vtipným   situacím a herectví Louise de   Funése, který však pouze   vytvořil prostor pro   Filipovského, jenž potom tento   využil natolik dokonale, že   původního aktéra úplně   zastínil.

Velmi pěkná detektivka, jen   pro materialistickověřice   možná hůře skousnutelná, pro   mě naopak přitažlivá zabývajíc   se jednou z největších českých   záhad, kterou pěkně rozvádí.   Kromě Ďáblovy bible se dozvíme   něco o satanismu; vzhledem k   ražení série očekávám, že   informace vycházejí z reálných   základů, ale samozřejmě to   není hlavní otázka.
O   příběhu se příliš rozepisovat   nebudu, ale chaotičnost   závěru, o níž zde píšou   ostatní komentátoři mi přijde   taková individuální způsobená   nepochopením lidí; dobře, já   se na detektivky koukám kvůli   příběhu, navíc možná polovina   národa ani neví, že nějaká   Ďáblova bible existuje a   nejenže pak nepochopí duchovní   rozměr filmu, ale možná ani   motiv vraha související s   apokalyptickou vizí, který   začínal být jasný již v první   polovině filmu. Překombinovaný   mně závěr nepřijde, jenom   složitý. Detaily se budu   zabývat, až u případné   reprízy, zatím mám dojem, že   všechno sedí.
Zato   režisérství Jiřího Stracha   musím opět vyzdvihnout; jak   jsem již zřejmě napsal někde   jinde a jak se ani zde   nerozepisuju naposled, je to   jediný neautorský režisér,   který mě dokáže takovýmto   způsobem dostat. Přirozeně to   souvisí i s výběrem herců;   opět jsme i ve vedlejších   rolích viděli známé lidi a   znovu na naprosto vhodných   místech.
K Ivanu   Trojanovi a Jiřímu Dvořákovi   není co dodávat, jejich   postavy jsou v příběhu   ústřední; detektiv (Dvořák) je   celkem běžný, religionista   (Trojan) je postava potřebná   pro objasnění souvislostí   rituálních vražd, které by   komisař sám dal jen těžko   dohromady. Annu Geislerovou   nemám zvlášť v oblibě, ale   herečka je objektivně výborná,   jenom by si mohla odpustit   svoje škatulové role blbých   ženských kraviček, jež řeší   ,,hrozně vážné" problémy,   za něž si stejně může sama;   nicméně líbila se mi v   Želarech a tady taky;   Geislerové postava je i   záhadná, celkem povedená.   Zbytek bych už ani nerozváděl,   z vedlejších postav mě zaujala   Součková Jany Štěpánkové...

Jediný moderní western
Ani zde mistr variací   Rodriguez nezklamal - podařilo   se mu vytvořit dokonalý   moderní western, což nelze   udělat zrovna mnoha způsoby a   žádný takový jsem také ještě   neviděl. Film skutečně   obsahuje všechno, co má   western mít - záhadného   kladného hrdinu, ohromného   padoucha zatahujícího do svých   aktivit celé město, krásnou   dívku a další prvky tohoto   žánru; navíc se nemusíme bát   absence drobných narážek a   vtípků, byť se jedná o veskrze   vážný film; mnohé scény jsou   podány až poněkud absurdním   způsobem, což není prvek jen   odlehčující a umožňující akční   scény až za jakoukoliv hranicí   reálnosti, ale zároveň   poskytující náznakovost   vytvářející volné přechody   mezi jednotlivými částmi děje   interpretovatelné divákovou   fantazií, nejlépe v abstraktní   rovině, k čemuž film vede. Ve   filmu se také nacházejí krásné   vedlejší postavy a   subpříběhy.
Rodriguez   je známý tím, že má svoje   oblíbené herce a ty obsazuje   do většiny svých filmů - zde,   u něj poprvé, uvidíme Antonia   Banderase a Salmu Hayek; také   si v Desperadovi zahrál menší   roli jeho přítel a uznávaný   režisér Quentin Tarantino.
Rodriguez též umí vytvářet   velmi dobrá pokračování, ovšem   u Mariachiho šlo spíše o snahu   využít již existující postavy   ve zcela volných pokračováních   (to se týká pokračování 2. i   3.); pokud jsme mluvili o   volných přechodech mezi   scénami, vlastně je to pro   tuto sérii celkem vhodný   způsob, jenž lze rovněž nazvat   zajímavým experimentem; mně   osobně se příliš nezalíbil,   což je však jen můj osobní   pocit, nikoliv výtka.

Lepší americká komedie; přidal   bych ovšem důraz na slovo   ,,lepší", protože se na   ni opravdu dá koukat. Dojem   zvyšují především Harrison   Ford a Josh Hartnett v   hlavních rolích.

U tohoto seriálu se nabízí   srovnání s pokémony, vlastně   díky němu jsem jim zvednul   známku na 4/10, protože o dva   body míň než on dostat   nemohli; seriál Digimon totiž   nezapře s pokémony podobnost,   avšak jaksi mu chybí myšlenka   pokémonů, neboť ti vznikli   jako idea pro hru, která je   ještě dnes jednou z   nejoblíbenějších GameBoy her   vůbec a k níž se sám rád   vracím.
Když se však   odpoutáme od základních   myšlenek, musíme říct, že   Digímon je kvalitnější seriál.   Animace podobně působivá jako   v případě pokémonů, jenom tady   dostala větší prostor pro   efektnost a ten je náležitě   využíván. Dabing jsem na   Pokémonech také pochválil a u   Digimonů musím udělat totéž -   musím, protože Radka Škvora   zde uslyšíme také, k němu   Vojtu Kotka nebo Vojtu   Rohlíčka, zkrátka pokud máte   chuť poslechnout si dabérskou   elitu mé generace v mládí na   jednom místě, zde máte tu   možnost.
Co jsem pro   změnu snad nejvíc kritizoval   na Pokémonech byl nejhroznější   překlad, jaký jsem snad kdy   slyšel, v tomto ohledu je   Digimon úlevou.
První   řada Digimonů má moc pěkný a   poutavý příběh, využívá celého   promyšleného prostoru, který   není špatný, finální souboj se   dokonale povedl; no, klidně   bych to zhlédnul znova.
O třetí řadě jsem nic   neslyšel, možná se u nás ani   nedávala, navázání druhé řady   se povedlo, zajímavě byly   začleněny zestárší postavy,   jejichž schopnosti byly   zásadně omezeny, ale nakonec   byly také velmi významné a   musím uznat, že ani jako   konzervativec si nemůžu   stěžovat. I druhá řada nabídla   spoustu zajímavostí, tvůrci si   s Digimony náležitě vyhráli a   je to znát.
Ale přes   to, jak se povedla druhá řada,   myslím, že bez třetí se celkem   obejdu stejně jako bez stále   nových stovek pokémonů.   Tvůrcům Digimonů bych i věřil,   že se jim povede něco dobrého,   ale netoužím je zkoumat.

Nicméně všechno, v   čem je seriál Digimon lepší   než Pokémon se obrací,   přejdeme-li na základní   podstatu, o GameBoy hrách   Pokémon, jež seriálu   předcházely, jsem se již   zmínil, sběratelská karetní   hra (když pominu primární   podstatu těchto propíračů   peněženek) se také povedla; z   digimonů si lze vzít nějaký   nápad, seriál se - na rozdíl   od pokémonů - povedl, ale   cokoliv dalšího už nestojí za   moc.
Ve sporu pokémon   vs. digimon jsem zkrátka na   straně pokémonů.

Pokračování Divokých slepic   (filmu Žáby k zulíbání) se mi   velice líbilo; náznakové   pasáže se dají chápat ve více   významech, neboť tvůrci zřejmě   neměli dost odvahy do   některých jasných scén; díky   tomu film získává další   rozměr. I bez toho je však   povedený a nebojí se otevírat   tabuizovaná, nebo jen   nezmiňovaná témata. Bez váhání   mohu říct, že film Divoké   slepice a láska, jako i jeho   předchozí díl, má svůj smysl a   je dobře, že byl natočen.
V dabingovém obsazení se   objevilo celé mladé dabérské   spektrum, ze známých dabérek   Terezie Taberyová a Lucie   Kušnírová, mezi chlapci   slyšíme samá známá jména, v   čele samozřejmě nesmí chybět   David Štěpán v hlavní roli   Freda, dále pak můžeme slyšet   Jana Rimbalu, Tobiáše Vacka a   Štěpána Krtičku; snad i v   tomto díle také Jana   Battěka.
Kromě postavy   Dortíka (kterého jako dabér   dostal právě T. Vacek; herec   ve skutečnosti není mladší,   jen tak vypadá) jsou všichni   herci na své role spíše staří,   nepůsobí to však příliš   rušivým dojmem, možná se tím   význam filmu(ů) trochu   zobecňuje.
Jediné, co   kazí dojem a pro co nevidím   důvod jsou nepochopitelné   české názvy. Proč Žáby k   zulíbání a proč by třetí díl   měly být nějaké Divoké kočky?   Nevím, jaké pako to   překládalo, ale název tím   zcela ztrácí poetiku a pokud   každý z filmů trojdílné série   uvedeme pod jiným názvem,   nejlépe úplně nepůvodním,   nikdo nebude vědět, že k sobě   filmy patří.

Nostalgicky vzpomínaje na   pořad Bez obalu doplněný   animovanými No commenty Pavla   Koutského jsem zjistil, že   tento animátor, jehož jsem si   moc oblíbil, natočil   večerníček Do pohádky. Jak   koukám na rok vzniku, bylo mi   tenkrát dvanáct let, takže   ještě proti Večerníčku nešla   žádná Ulice, naopak jsem   zhlížel téměř každý. No ono   dnes není zas tak moc o co   stát, polovinu večerníčků zná   člověk nazpaměť a z druhé   půlky je dobrých padesát   procent podivně   nesledovatelných, zvláště   pokud se o dětské příběhy   trochu zajímáte, snad ještě   více, jste-li dítětem.
Večerníček Do pohádky mě   nezklamal, jak říkám, měl jsem   rád pořad Bez obalu a   nestaraje se (tenkrát) tak moc   o politiku jsem na něj koukal   hlavně kvůli No commentům a   sekvencím z filmů (i na tento   prvek pořadu člověk občas   vzpomene).
Večerníček   Do pohádky je odlehčený, ale   také chytře vtipný. Vtipně   pojatá jsou vlastně právě ta   zjednodušení, což Do pohádky   značně odlišuje od některých   dětských nesmyslů, kde je   každé zjednodušení myšleno   smrtelně vážně. Jako příklad   vzpomeňme třeba něco, co se   objevuje ve všech dílech -   šipky označující cestu k   drakovi. Celý večerníček navíc   vtipně pozdvihl komentář   Jiřího Lábuse.
Zmíníme-li se o další   Koutského večerníčkové tvorbě,   přijde na řadu povedená druhá   řada seriálu Do pohádky a   následovavší Doktor Animo; no   pravda, z toho jsem již příliš   neviděl, možná už to nebude   úplně ono, ale pořád je to   Koutský a to je poznat nejen   na stylu animace, ale i na   tom, že snad nikdy   inteligenčně nespadne na   úroveň Potkali se u Kolína (to   je asi první příběh svého   druhu u nás, napadá mě, že   autor vlastně předběhl dobu).