FDb.cz - filmová databáze

Inteligentní policejní   thriller o stárnoucí trosce,   která se nechtěně ocitá ve   středu vyhrocené situace. Duo   Willis/Def funguje dobře (leč   trailer se tak netvářil),   vyloženě lahůdkový je   zkorumpovaný polda Davida   Morse a Richard Donner po   dlouhé době přináší režijně   velmi vyzrálý film. Kdyby   jeden polda honil druhého v   ohraničeném prostředí, které   oba dobře znají, věřím, že by   to vypadalo zhruba takhle.   Škoda, že tvůrci nepoužili   alternativní závěr, jenž je na   DVD, bylo by to za 8*...

Úchvatně navozená atmosféra v   kombinaci s vynikající hudbou   nechávají oživit Orwellovu   knihu jak jen je to možné. Děj   je i přes značné okleštění   ucelený, ale potíž je ve   vysvětlení pravidel. Zatímco   kniha vám jasně řeknë co a   jak, ve filmu nejsou pravidla   světa, o kterém vypráví, často   ani naznačené a díky tomu musí   být nepochybně divák nedotčený   knihou v některých momentech   zmatený (případně je   nedocení). Nicméně je film i   přes jistou problematičnost   neskutečně působivý. Je   smutným obrazem ztráty lidské   individuality a vzdání se toho   nejcenějšího - lásky...

Nejušlechtilejší nuda, kterou   jsem kdy viděl. Film je věrným   přepisem knihy. Jelikož však   samotnou předlohu považuji za   zdlouhavou a dějově průměrnou,   nemůžu mít ke snímku, který jí   věrně vystihuje, nijak   vylepšený postoj...

Příliš pozdě na omluvu   Ińárrituovi, že jsem si tenhle   jeho masterpiece nechal až na   počátek listopadu roku 2006.   Spletitá mozaika několika   lidských životů, jejíž   chaotičnost a   nepředvídatelnost jakoby   kopírovala složitá forma   podání, je tak poutavá a   oslovující, až nutí k upřímným   slzám. Velmi intimní film s   naprosto fenomenálními   hereckými výkony. Nádherný   epilog…

Carreyho Rituál (ano, mám   pocit, že tahle Cageova perla   bude ještě léta dokonalým   měřítkem;). Zmatený film,   který má dva výrazné problémy   - 1) Schumacher si hraje   extrémním způsobem, často však   zcela samoúčelne, což ještě   není takový problém, jako 2)   zhovadilý scénář, který má   sice logickou pointou a   celkově dává smysl, ale proč   ta příšerně dlouhá závěrečná   rekapitulace? A proč ten   absurdní dovětek o   spravedlnosti - to vážně   tvůrci věřili, že to s někým   pohne? Samotné číslo 23 má   jistý potenciál, dost často je   ale ždímané až nesmyslně (92 /   4 = 23 - AHA, pozor na to!).   Nicméně, potenciál tu rozhodně   byl, pár scén je výborně   natočených, finiš je úplně   blbě a postavy jsou jak na   drogách. Chovají se tak, mluví   tak, chvílemi tak i jednají...   dokonce i ten pes na to   vypadal!

1 série - 8*, 2 série - 7*, 3   série 9*, 4 série - 9*, 5   série - 9*, 6 série - 7* ->   jde sice o dost   vykonstruovanou záležitost a u   druhé série mi ty vršící se   problémy přišly až otravné   (pasáž s chipem, který se   stále nedaří dostat na   centrálu, mě vyloženě pila   krev), ale jinak se celou dobu   královsky bavím, neboť to, co   si tvůrci prostřednictvím   Jacka dovolí je prostě paráda   – takový „lidský terminátor“   tu chyběl. Sutherlandova   životní role a pro mě nejlepší   akční seriál posledních let.   Nikde jinde jsem neviděl tak   perfektně vyhrocené situace   (exmanželův život za život   teroristy) a silná úmrtí (ať   už klaďasů a nebo záporáků).   Dravé, živočišné,   nekompromisní a strhujícím   způsobem sebejisté...

24 meets Rambo meets Tears of   the Sun = slušná epizoda   seriálu, která však postrádá   velkolepější pasáže. Na   televizní film to má rozhodně   působivé lokace. Je mi však   jasné, že právě na nich tvůrci   vytřískali většinu rozpočtu a   tak se toho jinak moc neděje.   Skoky na politickou scénu jen   ruší (a jsou pouhým   předskokanem k seriálu), linie   v Africe funguje v rámci   atmosféry, nicméně se tu   podobně jako v Slzách slunce   balancuje na hraně hodnotné   výpovědi a akční atrakce a   opět to úplně nefunguje.   Herecky je to bezchybné (což   je charakteristické i pro   samotný seriál), postav je   však na „jednu delší epizodu“   trošičku moc (Tony „Candyman“   Todd má v celém filmu tak 4   věty, Bob Gunton a Peter   MacNicol jsou na tom stejně).   A božský Jack? Ne že by   ztrácel auru sympatického   drsňáka, přesto mi tentokrát   přišel podstatně utlumenější.   Jako pomalejší rozjezd sedmé   série beru – jako plnohodnotný   akčňák z politicky vyhrocené   horké Afriky to ale příliš   nefunguje.

Jen stěží nacházím ta správná   slova, 25 hodina mne přímo   učarovala. Svou brilantní   atmosférou, hereckými výkony,   režií, scénářem i hudebním   doprovodem. Přál jsem si, aby   ten příběh nekončil, aby trval   dál a i když má snímek přes   dvě hodiny dlouhou stopáž,   nepostřehl jsem to a vše se mi   zdálo jak mžik oka, který ve   mě ještě dlouho přetrvá...

Sympatické béčko s áčkovou   kulisou a údernou režií. Tam,   kde scenáristé jen recyklují   známá klišé, tam se režisér   Juan Carlos Fresnadillo tasí s   dravou režií, která doslova   přibije do sedadel. Především   pak úvodní honička, ve které   jsem Robertu Carlylovi věřil,   že opravdu bojuje rychlostí o   holý život. Celý film je   svižný a nekompromisní a i   když má děj spíše videoherní   strukturu, potěší nenadržování   postavám. Body navíc dávám za   úvodní myšlenku toho, že někdy   jsme „opravdu jen lidé, kteří   vezmou nohy na ramena, ať už   nás o pomoc prosí kdokoli“ – a   krásně se to pak všem vymstí.   28 týdnů poté není bezchybným   zombie filmem, ale je   mainstreamovou jednohubkou,   ukazující možnosti současné   filmařiny, pokud obraz naplno   splyne se soundtrackem.   Geniální ústřední hudební   motiv – čistých devět za   neutuchající zrychlený tep…

Takhle má vypadat moderní   akční horor, který se nebojí   učit od klasik. Atmosférou to   osciluje někde mezi kultovní   Věcí a novým Silent Hillem,   dravost upírů se vyrovná těm   nejrychlejším zombie mrchám, a   jejich vizuál je tak „krásně   hnusný“, že upřímně doufám, že   se mi o těch parchantech   nebude zdát. David Slade   dokázal přetavit komiks do   naprosto hladké adaptace, v   které se sice občas postavy   přesouvají podezřele rychle v   ději, ale tempo ani minutku   nesleví a to je to podstatné.   Navíc je to rozkošně krvavé a   politicky nekorektní, ani   jednou však rušivým způsobem.   Výborná věc pro dlouhé zimní   večery, kdy neplánujete jít   spát;) A jestli někdy v zimě   potkám večer venku holčičku v   květinových šatech, budu se   modlit, aby byla po ruce   sekera!

Demian Lichtenstein je tak   nezkušený, až to bolí. Podobně   jako Joe Charbanic ve Sleduje   tě vrah až příliš okatě sází   na své režijní umění (tedy   hezké komponování obrázků) a   dokonale ignoruje prázdný   příběh, slabé charaktery a   vesměs nezajímavé dialogy.   Nutno podotknout, že když se   zrovna nemluví a nebo neřeší   děj, film rozhodně svižně   odsýpá. Lichtenstein   nepochybně má talent a nápady,   ale utápí se v moři své   vlastní exhibice. Murpyho   přestřelka s poldou je   povedená, podobně jako   závěrečný boj a nebo třeba   úvodní vybrání Casina. Chytře   poskládané záběry, dobře   využité zpomalovačky a k tomu   slušné filtry fungují tak, jak   mají, přesto je vždy na   chvilku cítit, že to celé točí   člověk, který obdivuje drajv   videoher a naprsto zapomíná na   to, že efekt v ingame animaci   nemusí nutně vypadat dobře ve   filmu. Pár hlášek rozhodně   stojí za zapamatování a   především Murphyho závěr je   vynikající a zasloužil by si   podstatně lepší film. Zamrzí   nevyužitost mnohých hvězdných   jmen (jejich životnost se   vyrovná délce videoklipu) a   stejně tak bezvýraznost Kurta   Russella. A tak to celé stojí   a padá s Kevinem Costnerem,   který si svého hajzla užívá   každým coulem. Právě díky němu   a několika momentům, ve   kterých čaruje magická   atmosféra stylových filmů, se   nakonec mé hodnocení vyhouplo   na pozitivních 6 hvězdiček...

Film o ničem a o všem.   Dokonalá ukázka vztahu, kde se   dva lidé nechtějí sebe vzdát a   současně si chtějí ubližovat.   Namísto běžné cesty se   vydáváme od šedé reality   všedních starostí, rodičovství   a těžkých společenských   obleků, k méně svazujícímu   mládí. A každý krok (nebo   vlastně ústupek, vzhledem k   časovému uspořádání) je   ukázkou toho, jak jsou vztahy   podivné a přesto   nepostradatelné (možná   nejcennější ukázkou vztahové   absurdity mi přijde absolutní   oddanost po nevěře). Jediné,   co mi lehce kazí požitek z   podívané je fakt, že hlavní   hrdina byl vlastně vždycky   hovado. Tak proč by si s ním   nějaká vůbec začínala? Ale   možná v tom tvůrci chtěli   vyjádřit tu největší vztahovou   ironii.

Hrát v tom někdo jiný, asi   bych dal 6*, ale tohle je snad   první příklad jednoduché   Sandlerovi (téměř)romantické   komedie, ve které perfektně   funguje i ona romantická   rovina děje...

Joel Schumacher je tak vrtkavý   ve svých výkonech, že mám   pomalu podezření, jestli ho   někdy nezastupuje na většinu   scén pomocný režisér. Nicméně,   8 MM patří nepochybně k tomu   lepšímu od Schumachera, leč   rozhodně to nemá na Telefonní   budku a Volný pád. Nevím, kdy   někoho napadlo, že se   Schumacher hodí jako tvůrce   filmů s temnou atmosférou, ale   on tohle prostě neumí. Dokáže   schopně gradovat napětí, ale   samotná vizuální stránka je   vždy málo depresivní a až   příliš přebarvená (viz chudák   jeho Batman). V 8 MM se   Schumacher opravdu snaží a   některé scény jsou rozhodně   zajímavé, ale vedle Davida   Finchera se jeví Schumacher   jako neschopný packal. Navíc   se někdy až zbytečně bojí věci   ukázat (kolik se toho nakecá o   šokující pásce, ze které   defakto nic vidět není).   Nicméně, scénář Andrew Kevina   Wolkera (Sedm) je vynikající,   herecké výkony působivé a   režie funkční. Výsledek je u   mě tak na 70%, protože i přes   nepochybně dobře odvedenou   (nejen řemeslnou) práci mám   pocit, že by si to zasloužilo   podstatně lepšího vypravěče...

Pokračování solidního   thrilleru Joela Schumachera je   určené přímo pro videotrh a   rozumně se nesnaží první díl   kopírovat (jak to třeba činí   Síť 2.0). Namísto snuff filmů   je tedy tentokrát prostředím   „běžná“ pornografie a hlavním   motivem není vražda, ale   vydírání. I když se příběh   snaží o detektivní zápletku,   zůstává hlavním motivem   putování ústřední dvojice po   různých lokacích erotického   světa. Děj působí uceleně, leč   chování ústředního páru je v   určitých situacích zbytečně   vyhrocené. I přesto se ovšem   daří režiséru J.S. Cardoneovi   stupňovat napětí, které   vrcholí energickým závěrem,   jehož je pro videotitul skoro   škoda. 8 MM 2 rozhodně   nedosahuje kvalit svého   předchůdce, ale to je to   nejhorší, co lze o něm říci.   Jde o solidně zahraný i   natočený thriller, který je   pro sobotní večer jako dělaný.

Al Pacino je vynikající jako   vždy, vše ostatní je v   podstatě špatně. Vedlejší   postavy nemají čím zaujmout,   hra na vraha díky tomu   nefunguje, protože studenti se   od sebe těžko odlišují.   Nechávání stop ve stylu   "máš ještě tolik a tolik   času" většinou spíše budí   alarm logiky k ostražitosti a   samotný scénář je tradiční   kriminální béčko, kterému   chybí akorát logo nějaké   německé televize. Avnet   nicméně režíruje docela svižně   a co je nejdůležitější,   zvolený "real time   mode" skutečně funguje a   díky tomu si člověk (minimálně   napoprvé) mnohé dějové lapsy   ani neuvědomí. Coby řadová   detektivka přijatelné, od   Pacina by však člověk přeci   jen čekal něco památnějšího...

Absolon nemá vůbec marný   námět, ale spíše než   celovečerní film bych viděl   jeho uplatnění v seriálu   Krajní meze. Tam by bezesporu   zazářil, v samostatném filmu   je přeci jen potřeba trochu   komplexnější příběh. Snímek   drží Lambertův výkon, naopak   zklamáním jsou totálně   nevyužitý Ron Perlman a   přehrávající Lou Diamond   Phillips...

Mám s tím filmem v podstatě   jediný, zato docela závažný   problém – de facto se   vytratily paranormální jevy.   Hodně mi to stylem a   strukturou připomnělo některé   epizody z prvních dvou sezón,   které hrály především na   hororovou atmosféru. Je zcela   bez debat, že druhý díl je v   prvé řadě o postavách – o   jejich motivacích a o jejich   samotném vztahu. A v tom je   vlastně ten háček – jdete na   Akta X kvůli zeleným mužíčkům,   nebo kvůli Mulderovi a   Scullyové? Přesně od toho se   bude odvíjet většina zdejších   hodnocení… P.S. Záběr na   obrázek George Bushe s X-files   hudebním motivem, to si   zaslouží vytesat do kamene!

Ve chvíli, kdy nastoupilo na   palubu mrně, to ztratilo tu   původní šťávu. Celkově však   seriál dopadl po čertech dobře   a našlo by se i několik   vyloženě geniálních epizod. Má   nejoblíbenější je Vesmírný   šváb! To je žrádlo...

Fantastický Jude Law ve filmu,   který balancuje na hraně hořké   komedie a morálního poselství.   Nicméně, obojí ve filmu docela   funguje, jen chvílemi se to   tluče (nepochybuji ovšem, že   se slabším hercem v hlavní   roli by to byla nešťastná   žánrová kombinace). Výsledek   je mírně roztřesený, ale   rozhodně sympatický, ať už pro   mnohé opravdu trefné postřehy   a nebo pro konec, který jde   svým způsobem proti žánru.   Takových pěkných 70%...

Velmi příjemná romantická   komedie, těžící z prostředí   Bílého domu a faktu, že on ten   pan prezident je vlastně „taky   jenom člověk“ (u scény, kdy si   chce pan prezident sám   objednat květiny, jsem se   třískal smíchy). Vynikající   obsazení jak hlavních   (Douglas, Bening), tak   vedlejších (Sheen, Fox) rolí   pomáhá vyrovnat několik   slabších dějových okamžiků   (především ty vlastenecké;).   P.S. Annette Beningová v   košili   (<b>jenom</b> v   košili) je prostě k sežrání!

Ještě si vybavuji ten den, kdy   jsme se coby parta děcek   vydali na Anakondu a film si   užívali od začátku do konce.   Už tehdy nám bylo jasné, že to   je hrozná blbost, už tehdy   jsme to brali celé s rezervou,   ale i dneska mám pro tuhle   blbinu slabost… a to mrknutí   prostě JE kultovní   záležitost:)

Američané zapomněli, za co   kdysi bojovali. A přitom je to   jen pár dekád. Emilio Estevez   je si moc dobře vědom   nejrůznějších nemocí, které   aktuálně sužují náš svět a za   pomoci řady hvězd se k celé   problematice vyjadřuje velmi   důmyslným a citlivým příběhem,   který je plný vět, kterým   stojí za to naslouchat.   Estevez natočil majstrštyk,   který by bylo škoda minout (už   pro úchvatný epilog a Demi   Moore, která po dlouhých   letech podala naprosto   perfektní výkon). Snad Bobby   pomůže některým připomenout   to, za co bychom měli skutečně   bojovat...

I&#241;árritu mne   fascinuje tím, jak lehce   dokáže prostřednictvím   intenzivní formální stránky   budit emoce. Fascinuje mne i   tím, jak dokáže vzbudit   maximální zájem o naprosto   cizí lidi, o kterých vlastně   nic nevíme. Je zatraceně   chytrý vypravěč. Ví, že mnohem   klíčovější jsou situace, které   jsou nám možná vzdálené tím,   že jsme nezažili byť nic jim   bližšího, ale jsou o strachu,   který moc dobře známe – o   jedné osudové chybě, o ztrátě   milovaných. Babel je jiný než   21 gramů. Mozaika je tu mnohem   srozumitelnější běžnému   konzumentovi, žádné   významnější hrátky s časem a   přec jí nechybí potřebná   rafinovanost. Výkony jsou   excelentní, ať už mluvíme o   neznámých tvářích a nebo o   vrásčitých uplakaných očích   Brada Pitta. I&#241;árritu   natočil další kousek „s duší“,   něco takového se dvakrát po   sobě podaří málokomu…

Ve své době jsem Barvu noci   nevnímal tak kritickým okem,   ale bylo mi 12 a Jane March   nevypadá nahá vůbec špatně,   tak to mě omlouvá;). Dnes   tento film vnímám jako   spálenou velkou příležitost a   je mi upřímně líto Rushe,   který zahodil šanci na velký   film. Příběh má nápad a   samotná pointa je příjemně   mrazivá. Rushovi však rozpadl   film pod rukama a nedokázal   potencionálně silný příběh   ukočírovat. Důkazem toho je   již vražda Capova přítele,   která je TAK nechtěně vtipně   natočená, že by si to snad   zasloužilo i nějaké ocenění.   Rush totálně selhává v   budování napětí a jeho   "erotické" scény   jsou akorát rušivé (upřímně   bych je z filmu nejraději   vyhodil, protože v   Hitchcockovsky laděném   thrilleru je to jak špatný   vtip). Pod Rushovým vedením   ani někteří slušní herci   nejsou schopni vykřesat víc,   než průměrné výkony (ze šesti   cvoků, které Bill hlídá,   příjemně překvapí akorát Lance   Henriksen). Ani charismatický   Bruce Willis to tentokrát   nedokáže zachránit - i když se   snaží, naslouchajícího   psychologa mu zde prostě   nevěřím. Zbývá tak několik   povedenějších momentů,   zajímavý, ale hrubě nevyužitý   příběh a dokonale cynický   poručík Hector Martinez v   podání Rubéna Bladesa. Jeho   dialogy s Capou jsou naprosto   to nejlepší, co Barva noci   nabízí...

Jakubisko dokázal neuvěřitelné   – skutečně se mu podařilo   natočit velkofilm, který   nepůsobí coby další „milý malý   český film“. K jeho škodě   nicméně úplně jiný, než mnozí   očekávali, což se náležitě   podepisuje na některých   ohlasech. Za 1) se Jakubisko   vzdal svých obvyklých   okázalých vizí a pomineme-li   tak několik málo „ujetých“   výletů, je Bathory vesměs   velice střízlivou a konvenční   podívanou. Za 2) je to komorní   drama o osudové šachové partii   dvou postav a ne „české   Statečné srdce", takže   akčních scén je málo a jsou   vloženy čistě z toho důvodu,   aby bylo co dát do trailerů. A   za 3) je tu ona proklínaná   fabulace, což považuji za   zdaleka nejzábavnější výtku,   neboť Jakubisko nikdy   netvrdil, že bude točit film   podle dostupných pramenů a   upřímně, o Čachtické paní jich   moc není, tak proč se bránit   jinému úhlu pohledu? Bez debat   drhne následující - Jakubisko   neumí točit akční scény (v   podstatě mi přišlo, že to ani   umět nechce a proto vypadají,   jak vypadají), dvojice mnichů   je po Wahlbergovi mluvícímu ke   kytce ve Stalo se druhé   největší WTF letošního roku   (podobný styl odlehčení už z   principu nemůže v historickém   kostýmním dramatu fungovat),   maketa hradu je jak vystřižená   z Ábíčka a na výsledku je   rozhodně znát to, že jde o   zkrácenou verzi čtyřhodinové   podávané. Rozdělení na   kapitoly je trochu sporné,   neboť nejsou řádně pojmenovány   (divák si tak sám musí najít   ten klíč, že v první fázi jde   o lásku, v druhé o strach a ve   třetí o politickou hru). V   rámci atmosféry nejlépe   funguje prostřední   „transylvánská“ část,   dramatičností zase strhne   třetí část, ve které se emoce   derou silně na povrch. Dějově   tu rozhodně chybí pevnější   uchopení. Jakubisko se snaží o   co nejrozsáhlejší fresku, což   je spíše ke škodě – kdyby se   zaměřil jen na politické   hrátky, možná by udělal líp.   Každopádně to ve výsledku   funguje nad očekávání dobře,   což je zcela jasná zásluha   fantastické Anny Friel, která   podala jeden z nejlepších   ženských výkonů, co jsem v   posledních letech viděl. A   Karel Roden? Ten je bezchybný   jako vždy a na konci mě   dokonce dojal. Bathory není   milník, nicméně je fajn   důkazem toho, že i u nás   dokáže někdo natočit velký   příběh s excelentními   hereckými výkony. Že to občas   dře levností? To se stává i   jiným s většími rozpočty.   Nevidím důvod, proč za to   trhat Jakubiskovi hlavu jen   proto, že to šlo z pokladny   pro domácí scénu…

Svým způsobem až vzácně blbá   komiksová adaptace (protože   tvůrci měli hodně peněz a je   to znát). Nevěřil bych, že si   někdo dovolí natočit tak   neskutečně velkolepou   kýčovitou telenovelu, ale   některé tvůrce není radno   podceňovat. Batman a Robin je   smutným vítězstvím formy nad   obsahem, která je naprostou   dramaturgickou prohrou. Do   pekla s tím, koho napadlo, že   má Joel adaptovat temného   netopýřího hrdinu (a přetavit   ho do pozice neonového   idiota)...

Co to okecávat, už od úvodu je   jasné, že tenhle film je   ultrabéčko se vším všudy. Od   průměrných kulis až po   patřičně uřvaný soundtrack. A   i když se za to trochu stydím,   mně se tenhle nehorázný trash   líbí. Asi bych ho nikomu   nedoporučil a nikdy bych na   něj nešel do kina, ale na   videu jsem si to vyloženě   užil. Jsem zvědavý, co na to   budu říkat za pár let:)

De Niro je vynikající, ale ta   šišlající role mi sama o sobě   příliš nesedla. Celé to je   navíc takové bezbarvé, bez   chuti a zápachu, i přes   zvolené prostředí vizuálně   mdlé a herecky i dost   přepálené (je mi jasné, že   transky se prostě chovají   určitým způsobem, jenže když   mezi ně vsadíte chlapa po   mrtvici, kde je pak „normální“   záchytný bod pro diváka?).   Svého času jsem se divil, že   šel film s De Nirem jen na   video, dneska se divím, že to   vůbec De Niro natočil. Bezva   polda je pro mě osobně jedním   z mála filmů s De Nirem, na   které se mi opravdu těžko   kouká…

Bezdůvodná (a ještě ke všemu   špatně natočená) brutalita v   kombinaci s dementním scénářem   a koženým Schwarzeneggerem v   hlavní roli činí z tohoto   filmu neuvěřitelné svinstvo,   které dělí od odpadu pouze ten   fakt, že (bohužel) existují   ještě horší filmy...