FDb.cz - filmová databáze

Obsahuje malinké spoilery.   Fakt je, že Ally se po čase   dost opakuje (Johnovy tiky   když chodí s Melanií), ale   nemůžu dát míň než pět   hvězdiček. Je to právě o   postavách, které jsou všechny   tolik sympatické, tak lidské,   se svými zvláštnůstkami, jsou   tak křehcí a zranitelní jako   by byli skuteční (dokonce ani   Ledovka Nelle není až tak   ledová, jak se zpočátku zdá).   Calista je v roli Ally skvělá,   zbytek je taky výborný,   především nesmím zapomenout na   mojí oblíbenou Tracey Ullman,   která přímo mistrovsky   ztvárnila trhlou psycholožku   Tracey. Když podrazila Ally   nohy gaučem, nebo začala   zpívat, málem jsem umřel   smíchy. Pak jsou tu písně od   Vondy Shepard (soundtrack   vřele doporučuju), které   krásně ladí s celým seriálem,   a dokreslují sladkou   melancholickou náladu, jakou   při sledování Ally cítím. I to   je jeden z důvodů, proč je   Ally jedním z mých pěti   nejoblíbenějších seriálů.   Veliká škoda, že v závěru   provázely seriál veliké   potíže, což vyústilo v ne   úplně stoprocentní finální   řadu, ale já to Ally rád   odpustím, protože na ty první   čtyři vynikající řady   nezapomenu.

Obsahuje malilinkaté   pidispoilerky. Gilmorova   děvčata jsou jedna z mých   srdečních záležitostí. Všechny   díly jsem viděl mockrát, a ani   u jednoho jsem se nenudil.   Prvních šest sérií si drží   neuvěřitelně vysokou kvalitu s   mírně stoupající tendencí ke   konci třetí řady, sedmá série   je pak o něco horší, ale i tak   hodně nadprůměrná (vlastně díl   7x01 patří mezi vůbec   nejlepší). Rychlé vtipné   dialogy jsou zkrátka dokonalé,   sympatické a bizarní postavy   (hlavně Kirk a Paris jsou fakt   šílenci :o) mi přirostly k   srdci (naprosto všichni krom   Richarda... I když i on měl   pár světlých chvilek) a   nezapomenutelné momenty -   taneční maraton s vítězným   kolečkem na hudbu z Rockyho,   kryt Emily s kódem 1-1-1-1-1,   poštovní schránky ve tvaru   hlavy Condoleezy Riceové, co   prodává Kirk, figurina   "Miluju Ježíše",   která straší Lorelai ve snech,   ta zatracená Donna Reedová,   harfenistka Drella, která   hraje Black Sabbath, Laneina   skupina, která vetovala jméno   "Harry Potterové",   kočičí Kirk, co tyranizuje   člověčího Kirka, Tristan, co   Rory neodbytně nazývá Mary,   Paris s Madeline a Louise jako   kašmírová mafie Chiltonské   školy, Babette a Patty,   městské drbny, které nenechají   na nikom nit suchou, naprosto   neuvěřitelná paní Kimová,   která na lásku svojí dcery   posílá psy satanovy, tisíc   žlutých kopretin a hašteřiví   trubadúři, sněhulačka Björk,   vejce na divoko, zelená, co se   stala novou růžovou, zrzavá   Francine s očima jako laň, co   je jak ďábel v kostkované   minisukni, labuť, co zobákla   Jesse do tváře, nebo i ty, co   zaútočily na Michela v   Lucemburských zahradách,   Jasonův pes Cyrus, co sedí   několik hodin bez hnutí jako   socha, a reaguje na povely   jako třeba "trochu   doleva", to, jak Emily   jedná se svými služebnými   (znáte přece tu veslovací   scénu z Ben Hura, ne?),   italské sušenky a společenský   tanec, festival živých obrazů   a stovky dalších komických i   vážných situací, sympatických   postav, zkrátka opravdové   pohody, dělají z Gilmorek něco   extra. K tomu si přičtěme   příjemnou hudbu, která dodává   tu poslední kapku úžasně   pohodové atmosféře, která z   Gilmorek přímo sálá, naprosto   dokonalou postavu Emily (to je   neskutečně hustá babička) a je   to jasně za 5 hvězdiček. Kdo   tenhle seriál šmahem odsoudil,   nepochopil, o čem to je. Jeho   chyba. U žádného seriálu mě   ještě tolik nemrzelo, že   končí.

Je evidentní, že do Nip/Tucku   vidí doopravdy jen málokdo. Je   to jeden z mých   nejoblíbenějších seriálů, a   důvody? Je přeplněný   absurdními situacemi, které se   pohybují snad všemi žánry, a   ani na chvíli neztrácí nápady.   Poslední díly každé série jsou   vrcholy televizní tvorby,   obzvlášť finále té třetí, byl   jsem naprosto přikovaný ke   křeslu a napjatý jak struna,   takhle napínavou záležitost   jsem ještě nikdy neviděl. Díly   nefinálové pak nejsou jen   nějakou vatou, ale dokonale   promyšlenou trnitou cestou pro   očistná finále. Nip/Tuck si   přitom neklade vysoké cíle,   chce "jen" pobavit,   a to se mu daří daleko líp,   než některým ceněným klenotům.   Tohle je pravý klenot. Dokázal   mě rozplakat (ukázkový příklad   je S01 E10 Adelle Coffin, slzy   mi tekly proudem, ovšem v   mnoha dílech jsem měl nemálo   na krajíčku), rozesmát (v   každém díle je něco, aby se   neřeklo, tak třeba S03 E02   KiKi), šokovat (nemá cenu   uvádět příklady, bylo by jich   moc), znechutit, doopravdy   potěšit, zkrátka dokázal   působivě vyvolat všechny   emoce. Pravdou je, že skoro   neustále balancuje na hranici   uvěřitelnosti, ale díky skvěle   napsaným postavám ji nikdy   nepřekročí. Spolu s nimi jste   šokovaní, spolu s nimi se   radujete, spolu s nimi   pláčete, spolu s nimi a hlavně   o ně se bojíte. Navzdory   všeobecnému povrchnímu mínění   tu nejde o žádnou degradaci   žen. V Nip/Tucku muži i ženy   zažívají vzlety do nebeských   výšin, aby mohli vzápětí   spadnout až na dno. Někteří   hodně bolestně, pravda, Julii,   Kimber ani Liz Nip/Tuck   opravdu nešetří, ale on vážně   nešetří nikoho. Ani diváky.   Mnoho z nich to nerozdýchá, a   seriál jim bude po pár dílech   připadat jako šílenost,   zvrhlost, či kdo ví co, ale   pro ty, kteří s Nip/Tuckem   vydrží, čeká obrovská odměna.

Obsahuje náznakovité spoilery.   Dokonalý mix všeho, co mě   baví, a úžasné hlavní hrdinky   k tomu, všech pět jsem si   zamiloval. Susan, Lynette,   Bree, Edie a Gabrielle jsou   prostě báječné. Některé   zápletky jsou už viděné,   některé originální, ale   všechny strhující. Tvůrci je   sypou s odzbrojující kadencí i   kalibrem, a já se milých   Zoufalek pořád nemůžu nabažit.   I přesto mi ale začíná něco   vadit. Co to je? Mrtvoly.   Objeví se zápletka, zdánlivě   neřešitelá? Vyřešme to smrtí.   Ano, hrdinové z milých   Zoufalek umírají jako na   běžícím páse, a já se bojím,   aby tam za pár let vůbec někdo   zůstal. Jinak za 99%.