FDb.cz - filmová databáze

Konečně se někdo vážně zabývá   postavou nechvalně známé   Čachtické paní trochu hlouběji   než romanopisci a hledači   senzací. Z historických   pramenů vyplývá, že měla   výbušnou povahu a   chudokrevnost. Na druhou   stranu prý ale byla osvícená a   dovolovala svým poddaným   mnohdy i věci, které tehdy   nebyly obvyklé, napříkla   posílala nadané děti na   studie. Jak to ale bylo s   jejími koupelemi, to se už asi   nikdo nedozví...
Je ale   možné, že panny zabili její   odpůrci a náhodný svědek ji   pak viděl koupat se v něčem   červeném. A vznik legendy o   krvavé paní byl dílem   okamžiku. Nesmíme zapomínat,   že tehdy se běžně věřilo na   upíry.

Film sám   je technicky dokonalý ale   dějově málo výrazný. Jako by   šlo o hraný polodokument o   spartakiádním vrahovi.
A postavy dvou mnichů,   technických vizionářů mi tu   vůbec nesedí. Obzvlášť scéna s   elektrickýn světlem.

Film je jakýmsi hraným   polodokumentem mapujícím boj   lékařů o záchranu malého   kluka, na kterého spadl včelí   roj a který dostal víc než sto   žihadel.

Doktor   Vrba, který právě slouží v   okresní nemocnici, kam je Péťa   přivezen, se rozhodne použít u   nás dosud nevyzkoušenou   metodu: dát pacientovi krev   včelaře, která by mohla   obsahovat protilátky proti   včelímu jedu. Věc je ale   komplikovanější, protože Péťa   má krevní skupinu AB+, kterou   má méně než 5% obyvatelstva.   Sehnat aktivního včelaře s   touto skupinou, navíc během   slunečného letního víkendu je   téměř nadlidská práce.   Naštěstí se se do hledání   zapojí i místní policie a   začíná tak doslova dektivní   pátrání po vhodných   dárcích.

Film   je i přes svůj trochu zmatený   začátek hezkým a dosti   napínavým příběhem. Kromě   pátrání po vhodném dárci, při   kterém jde o čas, protože   Péťův stav se rychle zhoršuje.   Kromě toho můžeme   "nakouknout" i do   atraktivního prostředí   lékařů.

Málo se   ví, že tento film je do jisté   míry rekonstrukcí skutečné   události, která se stala asi o   dva roky dříve. Tenkrát jsem   byl na prázdninách ve   východních Čechách a pamatuji   si hlášení obecního rozhlasu a   později i v Zelené vlně, jako   to bylo ve filmu. Jak to ve   skutečnosti dopadlo se mi ale   nepovedlo zjistit. Otázka je,   zda by dnes soukromé stanice   zařadily takové naléhavé   hlášení...

Nova a Prima ztrácejí dech, je na čase je vyměnit
Naprosto otřesný pořad, jak v   provedení Novy, tak i na   Primě. Jak může porota   srovnávat třeba talentované   dítě a šikovného pejska? Vedle   sebe zde stojí dovednosti   mnoha oborů a kategorií a   porotci je spolu srovnávají   tak jako pověstné hodinky a   holínky - oboje se přeci   natahuje, že?
Opravdu   si myslím, že s kvalitou   vysílání Novy a Primy to jde   rapidně s kopce a je na čase   aby odešly a do éteru se   konečně dostal někdo   neokoukaný. Většinu nynějšího   vysílacího času tvoří pořady   vyžívajici se ve zobrazování   zabíjení lidí a nebo seriály   bez děje kde na sebe z reality   vytržené postavy 45 minut   hystericky řvou a nebo řeší,   kdo koho vytuneloval.
Kdyby nebyli v archívu   mistři jako Vladimír Menšík,   Jiří Sovák nebo mistr svého   řemesla Jaroslav Dietl, nebylo   by vůbec na co koukat.   Zkoušeli jste někdy uvažovat o   tom, který dnešní pořad   byste si znovu za 5-10 let s   chutí pustili tak jako třeba S   tebou mě baví svět, nebo   lesní trilogii s Tomášem   Holým?...

správně natočený film
Tatínek Michal sedí u postele   svého syna, který se potloukl   při zkoušce "rogala   vlastní konstrukce". Aby   jej rozptýlil, začne mu   vyprávět tajemný příběh z   dětství.

Jednoho dne přiveze jeho   otec zajímavý kámen na skalku.   Vypadá sice obyčejně ale v   domku se začnou dít podivné   věci. Míša s kamarádem se   snaží postavit si vlastní   vysílačku, aby si mohli ve   škole napovídat. Ta ale   probudí v kameni zatavenou   kosmickou sondu, která před   milióny let spadla do sopky.   Sonda začne vysílat o tom, že   na Zemi je život. A to tak   silně, že málem způsobí   havárii letadla. Není divu, že   přijedou zaměřovací vozy a   obviní kluky, že to způsobili   oni. Kluci později kámen   rozbijí a sondu z něj   vysvobodí. Ta potom večer   začne paprskem zkoumat vše, na   co narazí. Můry, nábytek a   kočku Odyssea. Míša ale uteče,   protože se bojí, že mu paprsek   sondy ublíží. Pak sonda   definitivně přestává fungovat.   Míša s kamarády dojdou k   přesvědčení, že vše bylo jen   souhrou náhod a jejich   fantazie podpořené sci-fi   četbou.

Vracíme   se zpět do současnosti.   Michalovi volá vzrušený   kamarád, že se TO asi vrátilo.   Astronomové zaznamenali silný   radiový signál a pak neznámé   těleso, letící rychle k Zemi.   Michal spěchá za ním a nechává   zraněného syna doma. Tomu už   se trochu ulevilo a tak se   dívá na televizi. Sleduje, jak   lidé ve skafandrech snaží   navázat kontakt s velkou   zářící kouli plující nad   loukou. Z ní vyletují noční   můry, druh, který před 30 lety   vyhynul. Najednou oknem   dovnitř skočí Odysseus, na   zádech má zelený flek od   barvy, stejně jako tehdy, když   na sebe zvrhnul plechovku   barvy. Mimozemšťané jako důkaz   posílají kopii nejvyspělejšího   tvora, kterého tu před léty   jejich sonda objevila.   Najednou ožívá i stará sonda,   kterou stále mají doma jako   těžítko a zas jako tehdy začne   paprskem zkoumat okolí. Kluk   nahraje tátovi zvukový záznam   o tom co se stalo a pak i s   Odysseem v náručí vstoupí do   paprsku sondy. "To je   omyl, nejsme planeta můr a   koček, tady žijí   lidé...".

Je to správně natočený   film, tak akorát, aby   podporoval touhu po záhadách a   fantazii každého kluka. A i   většina dospělých se na něj   ráda podívá. Bez počítačových   triků ale zato s dějem, který   má spád.
Zas a znovu si   musím povzdechnout: Jakto, že   ještě není na DVD?

Pohodová letní komedie pro děti i rodiče
Pohodová letní hudební komedie   pro děti i jejich rodiče.   Škoda, že se dosud nedočkala   vydání na DVD. Moc bych se za   to přimlouval.
Známý   ostravský pěvecký sbor jede na   mezinárodní soutěž do malého   městečka kdesi v Českém ráji.   Sbormistr se ale splete a tak   na místo přijíždějí namísto   7.9. už 9.7. tedy o celé dva   měsíce dříve.
Zámeček,   kde se má soutěž konat je ale   tou dobou v rekonstrukci a v   sále dokonce spadl kousek   stropu.
Protože se jim   nechce trmácet se v letním   horkem 300km zpět do Ostravy,   sbormistr, vedoucí a   klavírista vymýšlejí náhradní   program. Ten obnáší i několik   vlastivědných výletů po Českém   ráji, koncert vojákům i   místním obyvatelům, netradiční   diskotéku, i svérázný   fotbalový zápas proti místním   klukům.
Protože vše   vzniká improvizovaně a doslova   za polních podmínek, je celý   film protkán spoustou   roztomilých trapasů a větších   i menších průšvihů.
Vedlejším motivem je   rivalita dvou hlavních   sólových zpěvaček sboru. Jedna   žárlí na druhou protože její   náročné písni od Bedřicha   Smetany místní kluci tleskali   méně než té moderně, kterou   zpívala ta druhá. V záchvatu   zoufalství dokonce poničí své   kolegyni stejnokroj.
Nakonec ale vyjde najevo   pravda o tom, jak dnešní   diváci nejsou (většinou)   schopní rozeznat pravou   kvalitu věci a obě děvčata se   udobří a na závěrečném   koncertu obyvatelům městečka   podají mimořádný výkon.
Škoda jen, že takové   pohodové filmy už se dnes   netočí :-(
Hledají se   pamětníci natáčení filmu!

docala příjemné zase po dlouhé době
vidět film o úplmě normálních,   obyčejných lidech.
Film   poukazuje humornou formou na   to, že za lajdáctví je nutno   také nést následky, vzorné   pracovníky z toho   nevyjímaje.
Což je věc,   která se nám nějak   vytratila.
Dobré   herecké obsazení v čele s   Jaroslavem Marvanem dokázalo i   z tak nudného tématu jakým je   pracovní morálka udělat lehké   a úsměvné dílko. Jeho děj bych   rozhodně nezatracoval, protože   flákačství je dnes ještě   rozšířenějším problémem, než v   dobách horečného budování   socializmu. Bohužel.

Nova a Prima ztrácejí dech, je na čase je vyměnit
Naprosto otřesný pořad, jak v   provedení Novy, tak i na   Primě. Jak může porota   srovnávat třeba talentované   dítě a šikovného pejska? Vedle   sebe zde stojí dovednosti   mnoha oborů a kategorií a   porotci je spolu srovnávají   tak jako pověstné hodinky a   holínky - oboje se přeci   natahuje, že?
Opravdu   si myslím, že s kvalitou   vysílání Novy a Primy to jde   rapidně s kopce a je na čase   aby odešly a do éteru se   konečně dostal někdo   neokoukaný. Většinu nynějšího   vysílacího času tvoří pořady   vyžívajici se ve zobrazování   zabíjení lidí a nebo seriály   bez děje kde na sebe z reality   vytržené postavy 45 hystericky   řvou a nebo řeší, kdo koho   vytuneloval.
Kdyby   nebyli v archívu mistři jako   Vladimír Menšík, Jiří Sovák   nebo mistr svého řemesla   Jaroslav Dietl, nebylo by   vůbec na co koukat. Zkoušeli   jste někdy uvažovat o tom,   který dnešní pořad byste si   znovu za 5-10 let s chutí   pustili tak jako třeba S tebou   mě baví svět, nebo lesní   trilogii s Tomášem Holým?...

Proč jen se netočí takové filmy?
Bezvadný film na letní   večer.

Citlivý   příběh malého Jakuba, který si   hledá nového tátu. Jeho   tatínek se utopil na vodácké   výpravě. Nový, druhý táta ale   neodpovídá plně Jakubovým   představám.
Máma s ním   odjíždí na část prázdnin na   venkov; na chalupu za panem   Vlkem, skutečným vlkem   samotářem, který rád chytá   ryby ale neumí je ani uvařit.   Vlk nejprve přijímá Jakuba   jako přítěžek. Potom se ale   Jakubova máma otráví houbami a   musí na několik týdnů do   nemocnice. Jakub zůstává s   Vlkem na chalupě a než se   maminka vrátí stanou se z nich   nejlepší přátelé.

deset hvězdiček je málo
Přesto, že tuhle veselou   komedii dává některá z   televití prakticky každý rok,   stejně jsem si ji koupil a   spolu s trilogiï   Slunce seno, Smojljakovinami a   se S tebou mě baví svět ji   sjíždím několikrát do roka.

Jde totiž o pravý   typicky český humor, který   jinde ve světe neumějí. Bez   superhrdinů, počítačových   triků. Obyčejní lidé se svými   radostmi a starostmi, to jsou   hrdinové, které nám závidí i   americká kinematografie.   Dokládá to i nominace na   filmového Oskara a hlavní ceny   v Montrealu a v Paříži.
Prostě film, u kterého se   baví drtivá většina. Kdy   konečně přestaneme kopírovat   Hollywood a začnou se tu zas   točit takové pohodové   filmy?!

Jo a   hlavně nestrkejte použité   sirky zpět do krabičky. To   jednou poznáte...

atraktivní soutěž
Videostop jsme měl ze všech   televizních soutěží minulého   režimu nejraději. Měl nápad:   Soutěžící mohli vyzkoušet   svoje znalosti filmů a to   nejen jejich názvu ale třeba i   obsazení, děje nebo třeba   filmových míst. Pak si   soutěžící zvolil známou   osobnost, která mu bude   napovídat při doplňující   otázce.
Pozitivním   rysem pořadu bylo to, že spolu   se soutěžícími mohli vyzkoušet   své znalosti i diváci doma.
Soutěž měla klidnou a   pohodovou atmosféru a byla na   vrcholu sledovanosti ještě   dlouho po pádu totality.
Když o tom tak s odstupem   času přemýšlím, tak je to   právě Videostop a neomylný   Karel Čáslavský, kdo mě uvedl   do kouzelného světa českého   filmu a moji náklonost k   českému filmu.
Když tak   koukám na dnešní Superstar a   Talentmánie, Videostop je   mnohem méně nablýskaný ale o   to obsahově kvalitnější.
Moc bych se přimlouval za   obnovení pořadu.

Nejlepší jsou komedie ze života
Nic naplat, nejlepší komedie   jsou ty, které napsal sám   život. A nezáleží, jestli tím   myslím Vrchní prchni, nebo Na   samotě u lesa. V obou těchto   případech totiž námět přihrál   sám život a autor scénáře tu   hraje úlohu lidového   vypravěče. Tvůrčí dvojice   Smoljak + Svěrák se jednoho   večera, uprostřed 70. let   posadila do nejmenované   restaurace na Malostranském   náměstí, čekajíce na začátek   svého představení. Divadlo   Járy Cimrmana tenkrát sídlilo   v malostranské Besedě. Oba v   kostýmech cimrmanovské doby.   Vrchní ne a ne přijít a   nervózní Zdeněk Svěrák byl   nucen odskočit si tam, kam i   císaři chodí po svých. Když se   vracel, překvapil ho mírně   společensky unavený občan,   který se u noblesně oblečeného   autora domáhal zaplacení své   hospodské útraty. A námět na   příběh, pro který 30 let   nenamená vůbec nic byl na   světě.
Nebudu hodnitit   kvality filmu, ty už prověřil   čas. Napadá mne však smutná   úvaha: Které ze dnešních filmů   si s chutí pustíme za 30 let?   Možná tak Pelíšky nebo   Troškovy pohádky. Zbytek je až   na pár vyjímek šedým opičením   se po zámořských tuctových   filmech. Máme dnes desítky   televizních programů ale toho   koukatelného pro potěchu ducha   a pro zasmání je nějak pomálu.   Paradoxně, sametová revoluce,   která povolila zakázané   zasadila kvalitě smrtící ránu.   Proto si přeju, aby zas přišel   čas typicky českých komedií   přímo od života a českých   filmů pro celou rodinu...

Prvni díl volné trilogie   Bouřlivé víno měl být původně   dárkem čs. kinematografie   sjezdu strany. Tím je dán jeho   motiv srovnávání výdobytků   socializmu s bídou kapitalizmu   a rozporuplné pojetí jara 68,   které v něm zaznívá.

Naproti tomu Zralé   víno a Mladé víno se snaží   zobrazit život ve vinařské vsi   a ve vinařském družstvu   takový, jaký je. Důkazem této   preciznosti je i fakt, že   scénárista Macourek byl v   tomto prostředí na čtvrtletní   exkurzi, než se vůbec pustil   do psaní scénáře. To se   vyplatilo.

Vznikly postupně dva díly   příběhu, který by se klidně   mohl odehrávat třeba ve dnešní   firmě. Jedinou změnou by bylo,   že předsedu by dnes   neoslovovali soudruhu. Ale   předpisů dbající Semerád,   opilec Ovečka, patolízal   Kokoška a Kuna, který si ze   družstevních součástek   postavil celý traktor, ti by   se určitě našli i dnes. A   hlavně Weber, solidně   vypadající pán na povrchu a   odporný parazit uvnitř,   takových máme dnes víc než   tenkrát, v dobách, kdy jsme se   titulovali soudruhu a   soudružko. O mafiánech   Zlámalech, kteří se v cestě za   mocí neštítí ničeho ani   nemluvě.

Co   ještě připomenout? Mistrovství   a humor Menšíka, Sováka,   Janžurové a mnoha dalších. To   je věčné. Narozdíl od   politiků, na které si za pár   let nikdo nevzpomene.