FDb.cz - filmová databáze

Naprosto zbytečná splácanina,   navíc s hodně nesympatickými   hlavními hrdiny. Vezměte   trochu Kubrickova The Shining,   Kruhu a Vymítače a   protřepejte. Klišé se vrší na   klišé, bezradnost na   bezradnost. Je to naprosto bez   atmosféry a nepřináší to nic   nového. Pozitiva? Snad jedině   krásná Melissa George. Jen   kvůli ní dávám o bod navíc.

Nejnovější Gibsonův režijní   spektákl příjemně spojuje   netradiční s téměř   pozapomenutým. Překvapuje jak   exotické prostředí a mayský   jazyk, tak i archaický   osmdesátkový model akčního   filmu, kdy jeden týpek vymlátí   vše (a jak je to po takové   pomlce pro diváka osvěžující).   Nechybí ani věci pro Gibsona   typické- snaha o co největší   výpravnost, vzývání tradičních   hodnot a třeba i poučení o   tom, že ne vše co je cizí a   naší kultuře vzdálené musí být   zákonitě dobré (zde vidím   trochu paralelu s islámem). Na   Gibsonovi si cením toho, že   stále točí po svém, nenechá si   do toho moc kecat a přitom   dokáže divákovi předložit   zábavně barevnou podívanou,   která skýtá i nějaké to   poučení.Vyrostl nový   režisérský mistr,ale pozor je   poněkud kontroverzní,a proto   se nemusí úplně každému líbit.

Nádherný epický protiválečný   příběh s psychologickým a   filozofickým pozadím. Nálady   se mistrně střídají, chvíli   film pomalu (ale nikoliv   nudně) plyne jako voda v té   vietnamské řece, aby Vás pak   šokoval svou brutalitou,   chvílemi zažíváte téměř až   humornou atmosféru, aby na Vás   jen o chvíli dál byla puštěna   hrůza, čistokrevná hrůza.   Vrcholem je samožřejmě setkání   s plukovníkem Kurtzem, který   ani tak nezešílel ,jako spíš   odhodil všechny přetvářky a   lži, které sobě a svým vojákům   namlouvají jejich vojenští   nadřízení a političtí   představitelé. Film má velice   zajímavě vybranou hudbu, která   přesně sedí na místo, kam byla   určena. Rozhodně zajímavý   film, který se nejen oplatí   zhlédnout, ale hlavně se nad   ním zamyslet.

Hodnocena prodloužená   verze.

Jednou a dost
James Cameron, Sigourney   Weaver, na můj vkus až příliš   roztomilé modré vesmírné   potvůrky, které se dokážou   připojit k ekosystému své   rodné planety pomocí konektoru   ve svém copu a spousta   krásných digitálních triků a   úchvatných přírodních   scenérií. To je Avatar. Film,   který na přelomu let 2009-10   doslova zamával světem   stříbrného plátna. Film   způsobem kontroverzní, protože   mimo zmíněných digitálních   orgií nedisponuje ničím   zajímavým a jeho příběh je   takovou vykrádačkou a mišmašem   mnoha daleko originálnějších   stories (namátkou třeba   Apocalypta či Duny), že má   mnoho diváků pocit, že Cameron   silně podceňuje jejich   inteligenci, čemuž napomáhá i   schematičnost a nevýraznost   jednotlivých charakterů, kteří   jsou buď
100 %   klaďasové ,nebo naopak   záporáci, kterým byste ani   kůrku od chleba nepodali. Také   to zelené poselství v   Avatarovi obsažené silně   zapáchá tunami fosilních   paliv, které byly v průběhu   vytváření tohoto blockbusteru   spáleny.
U Avatara   jako u málokterého filmu velmi   záleží na tom, co od něj divák   očekává. Kdo do kina půjde s   tím, že si užije nádherné   vizuální orgie, ten zklamán   nebude, ale děj raději   hlouběji nevnímejte. Dávám za   sedm, ale naposled. Dalšímu   podobnému filmu bych už   totální absenci originality a   jakéhokoliv vývoje postav   neodpustil.

Nikoli Big Lebowski, ale Big   Sobchak. Na tomto militantním   vietnamském veteránovi, který   po svatbě konvertoval k   zidovství, je postavena   většina vtipných scének. Ty,   kde se někdo pokouší vystavět   vtip bez něj, jsou někdy   spíše nudné az trapné.

Jeden z nejlepších filmů   devadesátých let. Martin   Scorsese na ploše přes tři   hodiny rozehrává nádherné   nablyštěné divadlo, které   divákovi zprostředkovává jak   to asi kdysi vypadalo v Las   Vegas. Je to naprosto   důvěryhodné a dá se tomu   věřit, což je zcela určitě   zásluhou i hereckých výkonů De   Nira, Pesciho i Stoneové   (pravděpodobně její   nejzásadnější role, zapomeňte   na nějaký Základní instinkt).

Celé mi to hodně připomíná Toy   Story 2, vlastně je to jako   přes kopírák. Hračky/zvířata,   kterým nikdo z lidského světa   nerozumí, se vydávají   zachránit svého kamaráda,   který uvízl ve spárech   prachůchtivého magnáta. Vydají   se poprvé do města a finále je   na letišti/vlakovém nádraží.   Možná nějaké klišé dětských   filmů, které jinak moc   nesleduji. Ale Garfield určitě   dětským filmem být neměl.   Naštěstí technicky to zlé není   a jednou podívat se na to dá.

Že opakovaný vtip přestává být   vtipem? Záleží asi na podání.   Tato svižná komedie je na   opakovaných vtipech postavená   vlastně úplně celá a přesto je   úžasně zábavná.

Po dlouhé době jsem vyrazil do   kina na čerstvou novinku a   jsem vrcholně spokojen.   Nádherná režie Guillerma Del   Tora (musím konečně vidět   Pánův labyrint podle trailerů   vypadá též skvěle) , špičkové   efekty a masky, přece jen   trošku hollywoodsky   nestandardní příběh a jako   vrchol onen červený sympaťák s   drtící pravačkou a ostře   sarkastickým humorem. O mnoho   víc vám ryze komerční   kinematografie nabídnout   nemůže. Dávám za deset a vřele   doporučuji.

Dnes už naprostá klasika.   Oldřichu Lipskému se zde   povedlo výborně obsadit hlavní   role a hlášky a gagy z tohoto   filmu jsou prostě nesmrtelné.

Průměrná komedie s několika   dobrými vtípky, ale želbohu i   trapnými momenty. Navazuje na   tradici komedií s ujetými   komisaři typu Růžový panter,   některé záběry mi přijdou   silně inspirované Taxi sérií.

Podle mého názoru film není   ani zdaleka tak špatný jak   mnozí tvrdí. Animace je   zvláštní, ale rozhodně ne   vyslověně nepodařená,ďábel je   velmi povedený a jde z něj   doslova strach. Také   zpracování pražských památek   (Karlův most, orloj) se   povedlo. Příběhová stránka je   sice všeljak slepovaná a   postavičky z více staletí se   stýkají jakoby se nechumelilo,   ale pořád nic vysloveně   hrozného. A ty oplzlosti jako   čůrající chlapeček v   kostele,chlupatá koule, či   koza s neurčitým pohlavím   sexuálně orientovaná na lidi?   Mně osobně to nevadí. Lepší   průměr.

Další Scorseseho nablýskaný   kousek ze života smetánky,   tentokrát o Howardu Hughesovi,   leteckém konstruktérovi,   producentovi filmů,   byznysmenovi a člověku, který   po celý svůj život balancoval   na hraně geniality a   šílenství. Některé scény z   filmu jsou velmi povedené a   budete si je pamatovat. Mě   nejvíce zaujalo natáčení   Pekelných andělů podmalované   hudbou J. S. Bacha, návštěva   rodiny Kate a oběd u senátora.   Bohužel však takové grády nemá   celý film a je proto možná moc   dlouhý a chvílemi i nudný.   Takže celkově za osm.

Skvělá rocková muzika, Harvey   Keitel jako naprosto úžasnej   Satan, další dokonalý   Tarantinův štěk. Peklo   ztvárněné tak, jak jsem si ho   vždy představoval. Převaha   dobrých fórků nad těmi   trapnými. Je zde vlastně vše,   co si přeji od dobrého filmu   na oddech, tak proč nedat   vysoké hodnocení?

Jeden z nejlepších českých   filmů z doby, kdy ještě Češi   uměli točit dobré komedie,   které se divákovi nepodbízely,   citově ho nevydíraly a zároveň   mu dokázaly sdělit i něco   hlubšího (konflikt mládí vs.   stáří). Triumvirát   Menzel,Svěrák, Smoljak je   opravdu těžký kalibr a korunu   všemu nasazuje doslova úžasný   výkon pana Kemra.

No upřímně řečeno, čekal jsem   o hodně větší bombu. Víceméně   zbytečná variace na stokrát   omleté téma zaštítěná velkými   hvězdnými jmény. Místy film   sklouzává do nudy.

Většina kritiků posledního   Menzelova díla filmu vyčítá,   že režisér zastydl někde v   šedesátých letech. Já mám   názor opačný. Podle mě naopak   snaha o přílišnou modernost   díla zcela pohřbila ducha děl   Bohumila Hrabala. Jedinou   hrabalovskou postavičkou je   tady sám Dítě, ovšem až v   podání Oldřícha Kaisera. Jinak   jakoby ostatní postavy   nepatřily nejen do   hrabalovských děl, ale i do   příslušné doby. Jeden příklad   za všechny. Srovnejte   autentické nahotinky   předhozené Dítětovi při   odebírání spermatu s tím, co   se v průběhu filmu na plátně   neustále obnažuje. Samé   štíhlé, v podpaží vyholené   modelky od kterých člověk   každou chvíli čeká, že odněkud   vytáhnou mobilní telefon.
Jinak je Obsluhoval jsem   anglického krále celkem   povedeným filmem a Jiří Menzel   je osvědčený fachman. Má to   spád, děj skvěle graduje a ani   mírný komičtější nádech, kdy   se roznášení podnosů někdy   změní bezmála v balet,mi   nevadí.
Kdyby z něho   neustále netrčelo 21.století a   důraz na věci, které jsou   považovány za důležité v něm   (a které jsou často v příkrém   rozporu s onou hrabalovskou   obyčejností a lidskostí) , byl   by to velmi dobrý film.

Naprosto úchvatná funésovská   komedie s hlavním   představitelem v jeho   nejvrcholnější formě- ten   taneček po, myslím,druhém   otevření kufříku se spodním   prádlem je prostě   neodolatelný, která navíc   dokazuje, že k tomu abyste   stvořili geniální film   nepotřebujete žádné velké   rozpočty a velkolepé scenérie,   ale někdy stačí povedený nápad   a jedna vilka. Bravo.

Kam vlastně tento film   zařadit? Je to lehounce   nadprůměrný akční snímek,   který kazí hlavně přemíra   digitálních efektů použitých   ve velmi nevhodných okamžicích   nebo naopak mimořádně hrozný   romantický film, který si   zaslouží poslat do horoucích   pekel? V případě přece jen   příznivější možnosti A nevím,   co tam dělají oba hlavní   představitelé, kteří mi do   takových rolí vůbec nesedí. o   možnosti B se mi nechce vůbec   hovořit. Skouknout se to   dá,ale když už, měl tento film   vzniknout jako nějaké béčko, u   kterého bývá divák obvykle   shovívavější a odpustí i   nějáké ty logické nesmysly   (firmy ,místo aby Smithům   volavku nějak podstrčili , si   nechají postřílet půlku svého   týmu) a fyzikální nonsensy.

Louis de Funés tentokrát jako   despotický vedoucí dívčího   tanečního souboru, který   chrání své ovečky před muži,   kteří je mají potenciál od   Evansova souboru odvést .   Dívky se však nechtějí svých   milostných a rodinných plánů   vzdát a připraví Evansovi   takový kanadský žertík, že na   to do konce svého života   nezapomene. Začátek filmu je   na měřítka filmů s Funésem   hodně suchý a bez humoru, je   ovšem potřebný k osvětlení   věcí následujících a od   chvíle, kdy se na scéně objeví   první mimino, je divákovi vše   vynahrazeno.

Je opravdu zajímavé, jak se u   některých filmů postupem času   mění žánrové zařazení. V roce   1963 lidé v kinech z Ptáků   možná opravdu kadili strachy,   dnes je to spíše drama s   komediálními prvky. Zajímavý   mi dnes na tomto filmu přijde   spíše vztah mezi právníkem,   jeho dvěma milenkami a   nepřející matkou, za jejiž   nedůvěrou se skrývá obava ze   ztráty svého syna a následné   samoty, stejně tak se mi líbí   i vylíčení buranské putyky   plné primitivů v čele s   bigotní pověrčivou matkou.   Naopak nějaké hororové napětí   jsem ve filmu zaznamenal jen   dvakrát, poprvé při   shromažďování vran před   školou, podruhé když hlavní   hrdinka odchází naprosto   nelogicky a nesmyslně sama na   půdu. Filmu též nesvědčí   nadužívání zadní projekce- to   na té narozeninové party je   ksakru co, která je dnes   snadno prohlédnutelná a kazí   divákovi splynutí s náladou   onoho amerického vidlákova.   Závěrečnou výtku pak mám k   naprosto nelogicky useknutému   konci filmu, kdy se o tom co   se stalo nedozvíme vůbec nic.   Mám rád hororové filmy s   otevřeným koncem, ale musí v   nich být alespoň naznačeno co   se děje, viz třeba the Thing.

Naprostý kult a definice   devadesátých let. Plno cool   postav a hlášek (vlastně celý   film je jedna velká hláška).   Dosud nejvydařenější   Tarantinův majstrštyk, který   zaujme i jakýmsi cyklickým   vyprávěním odprostřed, které   způsobí, že se na film,   jakmile skončí, budete chtít   dívat znovu a znovu.

Skvělý film, který toho nabízí   o mnoho víc, než se na první   pohled zdá. Zkuste ho sledovat   tím způsobem, že si budete   všímat doslova každého těknutí   očima stranou , každého   protřepání prsty a hned   uvidíte, jaké vrcholně   emocionální drama je Vám   předkládáno. Dva palestinští   mladí týpci, jeden obyčejný   ,pochybující a druhý fanatik   skinheadského typu, jsou   vybráni, aby spáchali   sebevražedný útok v Izraeli.   Zároveň se však ve stejné době   setkají se Suhou, na Západě   delší dobu pobývající dcerou   bývalého teroristy, která se   jim jejich rozhodnutí snaží   rozmluvit. Byť jsou tyto   okamžiky ve filmu vykresleny   velmi povrchně a pro Evropana   je jednoduchost Suhiných   argumentů místy až k zasmání,   na palestinské kluky zaberou.   Bohužel však jednomu   sebevražednému útoku ani Suha   nezabrání. Ukazuje se totiž,   že motivací toho na první   pohled sympatičtějšího a   střízlivějšího muže není ani   tak víra v Alláha, jako spíše   snaha odčinit zradu svého   otce, který kolaboroval s   Izraelem. Zde jsou všechny   humanistické argumenty liché a   tak na konci filmu dotyčný   opravdu nasedne do autobusu s   cílem jej vyhodit do vzduchu,   což je ve filmu zachyceno   bílým světlem na samotném   konci filmu.

Sofistikovanější a   propracovanější než první díl,   narozdíl od něj bez logických   nonsensů. Jednu chybu však   tento film přece jen má.   Musíte ho vidět nejméně   dvakrát. Teprve, když už jste   si jistí, kdo je skládačkový   vrah, začnou vám některé věci   zpětně dávat smysl. A vyznění   té scény v jámě se stříkačkami   to změní ÚPLNĚ. Skládačkový   vrah si dealera pěkně   vychutnává a protilátku najde   až tehdy, když už je pozdě.   Sehrála to dobře, holka.

Tohle mě tak chytlo možná   právě proto, že je to taková   neskutečná a nerealistická   blbost. Ale blbost plná napětí   a podmalovaná úžasnou hudbou.   Konec, kdy vrah ožívá je   jednoduše velkolepý a dá se   porovnat s onou slavnou scénou   z Terminátora . Stejně emočně   působivá je i závěrečná scéna   zabouchnutí dveří.

Dnes už to tedy vypadá hodně   ošuntěle, ale ve své době to   musela být naprostá bomba.   Navíc to má dost slušný epický   příběh, což někdy u novějších   adaptací antických dějin a   bájí postrádám, i když by to v   tomto ranku měl být základ.

Klonové války jsou dalším   projektem z hvězdného impéria   George Lucase. Tentokrát jde o   animovaný film zasazený časově   někam mezi 2. a 3. epizodu   série a tvořící pilot k celému   následujícímu stejně nazvanému   televiznímu seriálu. Stejně   jako kdysi při vydání Epizody   1, jsou reakce skalních   fanoušků rozpolcené až   znechucené. Snímku je vyčítána   přílišná dětinskost a   jednoduchost příběhu. S tím   druhým se dá vcelku souhlasit,   ovšem v prvním případě skalní   příznivce nechápu. Překvapuje   mě, že někteří lidé epizodu 6   plnou nechutných mončičáků   kdysi sežrali i s navijákem a   v případě jedničky nebo nového   projektu mluví cosi o   infantilnosti. Podle mého   Clone wars nedělají sérii   hvězdných válek ostudu. Je to   animovaná akční jízda, která   sice nemá žádný komplikovaný   děj, ale určitě diváka   popcornově pobaví. Co chtít   víc, nebo si někdo opravdu   myslí, že Star Wars jsou   bůhvíjaké umění?

Na můj vkus moc dětské a   fantasmagorické. Mluvím pouze   o filmu, knihu jsem zatím   nečetl, ale chystám se. Taková   splácanina jako tenhle film to   snad být nemůže.

Výtečný film překvapující   především skvěle propleteným   dějem, hereckými výkony a   dokonalými charaktery postav.   Především na to, co předvádí   Heath Ledger v roli Jokera   nezbývá nic jiného než   nevěřícně koukat. Je šílený,   je geniální, sympatický i   hnusácký. Ovšem ani Eckhart v   roli Two Face za ním moc   nezaostává. Především zásluhou   těchto dvou postav a konce v   němž se Batman obětuje pro   dobro Gothamu, jde o   jednoznačnou filmovou perlu v   oblasti fantasy/komiks žánru   roku 2008. Společně s   Hellboyem 2, který je o něco   víc poetičtější a ne tak   naturalistický. V obou   případech dle mého jasně za   deset.

Úvodem svého komentáře   předesílám, že western   rozhodně nepatří k mým   oblíbeným filmovým žánrům,   přesto se však i v tomto   filmovém směru najdou výjímky,  
které mě silně   zaujaly. Zatím jsou tři. Sedm   statečných, Butch Cassidy and   the Sundance Kid a právě   komentovaný snímek. Čím je   film Tenkrát na Západě tak   dobrý, že se právě jemu   podařilo rozbít mou vrozenou   nedůvěru k všem těm hrdinským   pistolníkům s kolty tak nízko?   Za zmínku stojí především dvě   věci,práce s napětím a skvělá   kamera. Obojí skvěle   demonstrují první okamžiky   filmu. Nic moc se v nich   neděje,nikdo v nich moc   nemluví, pouze v nich cvaká   telegraf a jeden zarostlý   pistolník se snaží v nádherně   naturalisticky zachyceném   okamžiku odehnat mouchu, která   si jeho zarostlou tvář   mimořádně oblíbila. Opravdu   působilo by to skutečně jako   pohoda, jenže divák již během   těchto chvílí tuší, že se záhy   něco závažného semele. A taky   že jo. Podobně napínavě pak   působí třeba i scéna ,ve které   pan Harmonika sundavá   uprchlému trestanci, který se   záhy stane jeho důležitým   spojencem proti chromému   železničáři a jeho vrahounské   pravé ruce Frankovi, pouta a   mnohé další. Také postavy jsou   ve filmu zajímavé. Vasdím se,   že nejen já jsem neměl prvních   třicet minut jasno, kdo že je   vlastně klaďas a kdo záporák.